Vyšlo v Softwarových novinách č. 9/99, v září 1999
Vytištěno z adresy: http://www.earchiv.cz/a909s200/a909s208.php3

Historie internetových adresářů

Historický vývoj způsobu, jakým se vedla a vede evidence uživatelů Internetu, jsme si v hlavních rysech naznačili již v předchozích odstavcích. Proto si nyní můžeme udělat stručnou rekapitulaci:

  • první formy evidence uživatelů vznikaly spontánně a používaly různá technická řešení, od ryze proprietárních až po taková, která je možné považovat za standardy Internetu (např. WHOIS, CSO, ph). Jejich charakteristickým rysem bylo a stále je to, že jde o "malé" dílčí evidence, které nejsou mezi sebou vzájemně provázány.
  • pokus o "dokonalé a všeobjímající" řešení na bázi protokolu X.500 se v Internetu významněji neprosadil, zejména pro svou velkou komplikovanost a náročnost.
  • dnešní skutečně fungující řešení jsou po technologické stránce nejčastěji založena na protokolu LDAP (odlehčené verzi X.500), a po koncepční stránce jsou založena na dobrovolném principu, kdy své "internetové souřadnice" explicitně zařazuje do evidence sám jejich majitel (a také má povinnost je průběžně aktualizovat).

Zdůrazněme si a rozveďme poslední odrážku: taková řešení, která dnes skutečně fungují, jsou řešení na principu nástěnky. Lze si je představit jako internetovou podobu skutečné nástěnky, na kterou může kdokoli umístit lísteček se svými vlastními údaji, typu: jsem ten a ten, mám takovou a takovou adresu (a případně doplnit další své údaje). Provozovatel nástěnky (evidence) se přitom stará pouze o to, aby nástěnka jako taková fungovala tak jak má, a nestará se o její věcný obsah. Za ten si odpovídají majitelé příslušných údajů, na kterých také leží veškerá tíha aktualizace jejich údajů.

Na právě popsaném principu fungují obě nejvýznamnější tuzemské evidence uživatelů, adresář Seznamu (http://lide.seznam.cz) a adresář Atlasu (http://lide.atlas.cz), stejně jako většina zahraničních.

Závislost na explicitní aktivitě uživatelů, kteří se musí sami "zařadit do evidence", je ale na druhé straně dosti omezujícím faktorem, zejména pro růst konkrétní adresářové služby. Provozovatelé takovýchto služeb jsou v jistém smyslu vydáni uživatelům na milost a nemilost, a mají jen omezené šance aktivitu uživatelů ovlivnit. Proto se provozovatelé nástěnek často snaží doplnit svou evidenci jednorázovým "převzetím" vhodných dat odkudkoli, kde jsou k dispozici. Nejčastěji se přitom jedná o "internetové souřadnice" lidí, kteří se starají o řádný chod Internetu - v jejich případě totiž platí výjimka z pravidla, které jsme si uváděli hned na začátku, o tom že neexistuje žádná centrální evidence. V případě lidí, kteří se starají o jednotlivé části Internetu (tj. v případě správců sítí, správců domén, "majitelů" IP adres atd.) takováto systematická centrální evidence existuje. Podrobněji viz článek "Whois, aneb: kdo je kdo".

Ještě další možností pak je průběžné doplňování adres na nástěnce o adresy, které se získávají monitorování nějakého dění (například monitorováním průběhu veřejných diskusních konferencí), či "sběrem" adres z WWW stránek. Zde je ale třeba již dát velmi velký pozor na to, co dovolují platná pravidla pro nakládání s osobními údaji, stejně tak jako pravidla etická.

Kromě toho je v poslední době patrný trend k integraci adresářových služeb ve výše vymezeném smyslu - tedy evidencí "internetových souřadnic" uživatelů - s jinými formami evidence, zejména s telefonními seznamy v internetové podobě. K tomu ale dochází zatím jen v zahraničí a nikoli u našich dvou adresářových služeb (na Seznamu a Atlasu) - což má zřejmě příčinu v tom, že vlastníkem příslušných dat je SPT Telecom, který internetovou verzi telefonního seznamu provozuje sám (viz článek: " Kde dále hledat - u nás i ve světě"). Ještě dalším trendem, který se plně projevuje i u nás, je spojování adresářových služeb s dalšími vyhledávacími službami. Zde asi není nevýznamné, že obě české adresářové služby jsou shodně součástí celé vzájemně integrované skupiny vyhledávacích služeb - jak Atlas, tak i Seznam nabízí kromě adresářových služeb "pod jednou střechou" i katalogy zdrojů a plnotextové vyhledávání ve WWW stránkách, i některé další služby (například přehledy tisku).