Katalogy

Vyšší formou evidence odkazů na dostupné zdroje jsou tzv. katalogy, též: vyhledávací služby katalogového typu. Jsou mnohem větší než seznamy zdrojů, a mají také mnohem širší záběr - většinou jsou zaměřeny univerzálně, a snaží se mapovat dostupné zdroje ze všech oblastí. Mezi seznamy zdrojů a katalogy však neexistuje nějaká ostrá hranice, rozlišení je dáno spíše velikostí a šíří záběru: zatímco seznamy zdrojů nejčastěji mapují několik desítek, maximálně několik stovek zdrojů, v případě katalogů se jedná spíše o tisíce, desititisíce, či dokonce statisíce odkazů na existující zdroje. Důležitou odlišností je také to, že autoři katalogů vytváří celé hierarchie předmětových kategorií a podkategorií, do kterých následně zatřiďují nashromážděné odkazy (zatímco u seznamů zdrojů jde nejčastěji jen o ekvivalent jedné jediné předmětové kategorie). Tuto hierarchii kategorií a podkategorií pak kopíruje struktura nabídkových stránek, do kterých jsou odkazy na jednotlivé zdroje zařazovány.

Soustavou nabídkových stránek, které katalogy nabízí, se uživatelé mohou podle vlastního uvážení brouzdat. To je výhodné zvláště tehdy, pokud uživatel nemá přesnější představu o tom, co vlastně hledá, a chce se pouze inspirovat. Pokud ale přesnější představu má, a chce se co nejrychleji dobrat výsledku, postupné "proklikávání" nabídkovými stránkami by jej mohlo spíše zdržovat. Proto většina katalogů nabízí k využití také jednoduchý mechanismus automatického vyhledávání v rámci nabídkových stránek.

Pro správné pochopení významu katalogů je dobré si ještě uvědomit mechanismus jejich fungování a "sběru dat": ten počítá s velkým objemem lidské práce, zejména při zatřiďování nových odkazů na dostupné zdroje do jednotlivých předmětových kategorií a podkategorií. Tím sice vzniká velmi výrazná přidaná hodnota (daná právě uspořádáním odkazů), ale na druhé straně je takovéto "ruční zpracování" hlavním omezujícím faktorem, který brání katalogům získat mnohem větší objem, neboli zmapovat podstatně více zdrojů.

Zajímavý je i způsob, jakým se katalogy dozvídají o nových dostupných zdrojích. Jednou z možností je to, že provozovatel katalogu si najímá skupinu "brouzdačů", kteří neustále brouzdají Internetem a ručně vyhledávají nové zdroje. Jinou, častější možností, je spoléhání na neformální "oznamovací povinnost" - zde provozovatel katalogu pasivně čeká, až mu zřizovatel nového zdroje sám explicitně oznámí, co nového je kde k dispozici.

Takovéto "zaregistrování" nového zdroje u nejrůznějších katalogů i dalších druhů vyhledávacích služeb je samozřejmě v zájmu toho, kdo nový zdroj zřizuje. Na druhé straně ale nikdo nemá povinnost tak učinit, a proto se může stát (a skutečně stává), že nejrůznější katalogy "neznají" mnohé zajímavé zdroje. Současně s tím je vhodné si uvědomit, že nejrůznějších katalogů a dalších vyhledávacích služeb existuje celá řada, a i dosti svědomitý zřizovatel nového zdroje je nemusí znát všechny, takže svůj zdroj zaregistruje jen u některých, ale nikoli u ostatních.

Pro koncové uživatele z těchto faktů vyplývá jeden podstatný závěr: pokud některý katalog nějaký konkrétní zdroj nezná, ještě to zdaleka neznamená, že takovýto zdroj neexistuje. Hledáte-li něco konkrétního, má smysl se obracet na různé katalogy i další vyhledávací služby, a pak si přebrat výsledky.

V ČR v současné době existuje několik katalogů, např.:

• Katalog Atlasu: http://katalog.atlas.cz
• Seznam: http://www.seznam.cz
• U Zdroje: http://www.uzdroje.cz
• Katalog SearchCZ: http://searchcz.telecom.cz/BranchCZ/