největší problém: nejednoznačnost • v ČR „oficiálně“ existují dva různé – a vzájemně protichůdné - přístupy k tomu, jak je třeba zajistit „dlouhověkost“ elektronických dokumentů – možnost ověřit jejich autenticitu a platnost jejich podpisu • průběžně není nutné dělat nic – a stačí jen určité jednorázové kroky „na začátku“ – opora v zákoně: • zákon č. 499/2004 Sb., §69a/5: Neprokáže-li se opak, dokument v digitální podobě se považuje za pravý, byl-li podepsán uznávaným elektronickým podpisem …. a následně za doby platnosti uznávaného elektronického podpisu … opatřen kvalifikovaným časovým razítkem • o dokumenty a jejich podpisy je nutné se aktivně a průběžně starat – včas přidávat další časová razítka – opora v technických standardech • a zdravém rozumu • dnes i ve fungování datových schránek – viz funkce „autorizace“ – názor: opora i v nařízení Komise č. 2011/130/ES