Povinné datové schránky se znovu odkládají
Pamatujete se ještě na dobu kolem března letošního roku, kdy vešlo ve známost, že datové schránky budou od 1.1.2014 fakticky povinné? Tedy alespoň pro všechny OSVČ, zaměstnavatele, ale třeba i lékaře a zdravotnická zařízení? Bylo kolem toho docela velké pozdvižení, protože zejména pro ty "nejmenší" subjekty, ať již živnostníky či třeba lékaře, by to byl docela drsný zásah: kvůli jedinému papíru za rok je nutit do nástrah elektronizace obecně, a datových schránek konkrétně. Připomeňme si, že třeba u OSVČ vyplývala zmíněná povinnost z nutnosti učinit v elektronické formě jeden jediný úkon za celý kalendářní rok: podat tzv. Přehled o příjmech a výdajích osob samostatně výdělečně činných, a to na Českou správu sociálního zabezpečení.
Možná si také vzpomenete, jak to nakonec dopadlo: když to došlo lékařům, vzbouřili se, a díky síle jejich lobbyingu protistrana (MPSV a ČSSZ) poměrně rychle kapitulovala: lékařům byla povinnost čistě elektronické komunikace se sociálkou odložena o dva roky. A svezli se s nimi i OSVČ: jim byla povinnost elektronické komunikace se sociálkou odložena o rok. Udělalo se to cestou výjimky, ke které je právě ČSSZ ze zákona zmocněna - a kterou vlastně již jednou využila. Protože povinnost čistě elektronické komunikace měla původně platit již od 1.1.2013.
Jenže, a na to se ve všeobecné eufórii nad dosaženým ústupkem poněkud zapomínalo: odklad se netýkal zaměstnavatelů. Což jsou třeba i OSVČ nebo jednotliví lékaři, pokud někoho zaměstnávají. Třeba jen sebe sama, nebo sekretářku, zdravotní sestru apod. Jich se odklad netýkal.
Nicméně dnes je i toto minulostí: počátkem prosince vyvěsila Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) na svém webu "nenápadnou" informaci, podle které se nově uděluje roční odklad povinné elektronické komunikace i zaměstnavatelům. Prý proto, že podle provedené studie (monitorovací zprávy) na ni ti nejmenší zaměstnavatelé nejsou připraveni. Na rozdíl od těch velkých, kteří na žádnou povinnost nečekali a na elektronickou komunikaci přešli již dávno a sami. Jednoduše proto, že je to výhodné i pro ně, a nejenom pro sociálku.
A právě takový by měl být základní princip, a klidně i jakési "dogma" postupující elektronizace, která jako celkový trend je určitě na místě. Jen by měla vždy zůstat možností pro ty, pro které dokáže být přínosem. Nikoli stát se povinností pro ty, pro které je pouze další nepříjemnou zátěží. Či dokonce fatální překážkou, přes kterou se nejsou schopni dostat. Také by neměla být prosazována odtrženě od reality, stylem "hlava nehlava", od zeleného poslaneckého stolu - jako se to stalo v právě popisovaném případě, který mimochodem vděčí za svůj vznik pozměňovacímu návrhu jednoho z dnes již bývalých poslanců.
Však to také dopadlo úplně jinak, než jak autor nejspíše zamýšlel: ze snahy podpořit a uspíšit elektronizaci ve veřejné správě, což je mimochodem racionální a žádoucí cíl, se stala spíše noční můra pro docela velkou část populace. Nehledě již na posun veřejného mínění směrem ještě blíže k názoru, že elektronizace je něco, co lidi ohrožuje a proti čemu je třeba bojovat. Tak by tomu ale opravdu nemělo být.