Chce Evropská komise regulovat Internet?

Minulý týden se i v ČR objevily články s bombastickými titulky, naznačující že Evropská komise by chtěla nějakým způsobem regulovat Internet:

• Novinám klesá náklad, EU zvažuje regulaci internetu (iDnes, 20.9.2005)
• Komise zváží regulaci internetu (iHNed, 21.9.2005)

Hned po přečtení úvodních pasáží, například:

Evropská komise zvažuje regulaci digitálních médií. Důvodem je pokles nákladu novin …

EK kvůli tisku zahájila veřejnou debatu. Na jejím konci by mohl být návrh na novou regulaci zpravodajských serverů …

mohl čtenář oprávněně nabýt dojmu, že se zde schyluje k něčemu opravdu zásadnímu, co by mohlo mít dalekosáhlé (a dle mého názoru negativní) dopady. Oba citované články (a také řada dalších) přitom reagovaly na oznámení Evropské komise (z 20.9.2005) o tom, že otevírá veřejnou konzultaci k budoucnosti celé oblasti médií v nastupující "digitální éře".

Pravdou je, že ani tato informace EK, ani přiložené podklady (konzultační dokument) či dokument FAQ žádnou přímou výzvu k regulaci Internetu neobsahují. Jde spíše o neutrálně laděný poziční dokument, apelují na zainteresované strany: pojďme se bavit o těchto a těchto otázkách, s cílem pomoci celému mediálnímu (resp. "vydavatelskému" ) sektoru vyrovnat se s nástrahami a úskalími nového digitálního světa, a využít jej ke svému rozvoji. Na snahy zavést nějakou regulaci Internetu jsem zde skutečně nenarazil.

Samozřejmě jsem nebyl sám, kdo zde žádné přímé známky snah o regulaci Internetu nenašel. Například Patrik Zandl na svém Marigoldu si toho všiml také, a dospěl k závěru že za palcové titulky o snaze regulovat Internet mohou novináři, kteří záměr Evropské komise špatně pochopili a udělali "z komára velblouda". Viz jeho článek "Chce Evropská komise skřípnout internetové vydavatele nebo novináři vypustili kachnu?".

Celá věc je ale poněkud složitější. Konkrétní náznaky snah o rozšíření regulace i na Internet přeci jen mají svůj konkrétní zdroj. Jen nepochází z právě vyhlášené veřejné konzultace o budoucnosti celého mediálního (vydavatelského) sektoru. Ta je totiž jen jakýmsi završením delšího procesu, který Komise už určitým způsobem rozehrála, a který již nějakou dobu probíhá. Navíc jde o náznaky, které (alespoň podle mého názoru) nejsou až tak výrazné a silné, jak je to v médiích prezentováno. Jsou stavěny spíše do pozice otázky, zda je či není vhodné přenést současná pravidla regulace, platná pro svět televize a rozhlasu, i do světa elektronických médií. Ale existují.

Konkrétním místem, kde se zmiňované náznaky objevují, je návrh nové verze direktivy 89/552/EEC, známější spíše pod názvem "Televize bez hranic" (TWF Directive, Television Without Frontiers). Ta je základem unijní legislativy v oblasti rozhlasového a televizního vysílání. Na její nejnovější aktualizaci se pracuje od roku 2003, a od té doby prošla řadou připomínek a nejrůznějších diskusí. Poslední termín k podávání připomínek skončil počátkem září letošního roku, a tedy vlastně před několika dny. Finální verze aktualizované direktivy by měla být vydána ještě letos, v prosinci - ale zřejmě až po výsledcích veřejné konzultace k budoucnosti celého mediálního sektoru, která byla otevřena 20. září (a měla by vyvrcholit v polovině listopadu).

V návrhu nové direktivy (která by se již měla jmenovat "Audio Visual Content Directive") se přitom zavádí nové pojmy:

• lineární média, pro taková média, která mají pevné vysílací schéma (resp. u kterých o zařazení konkrétního obsahu i doby jeho šíření rozhoduje "vysílatel"). Příkladem je klasická televize, ať již šířená éterem, kabelem, po Internetu či jakkoli jinak.
• nelineární média - což mají být taková média, která nemají pevné vysílací schéma, a u kterých je to příjemce, kdo rozhoduje o zařazení toho či onoho programu ( i o době jeho zařazení). Typickým příkladem jsou služby charakteru video on demand, obecně pak "cokoli on demand".

V kostce pak lze říci, že dosavadní regulace sektoru vysílání platí pro "lineární média", zatímco nový návrh zvažuje její rozšíření i na "nelineární média". Není to přitom žádný blesk z čistého nebe, protože již v roce 2003 vyjádřil Evropský parlament svou podporu záměru rozšířit záběr audiovizuální regulace tak, aby reagoval na probíhající konvergenci médií a nové mediální formáty.

Ačkoli přesná definice nových "nelineárních médií" je stále ve hře a teprve se upřesňuje, mohla by zahrnovat například i běžné zpravodajství na webu, publicistiku atd. Ve hře přitom jsou takové "cíle" regulace, jaké již dnes platí ve světě rozhlasového a televizního vysílání, a které se týkají například procenta reklam, obsahu nevhodného pro mladistvé či nehodného z jiných důvodů (např. projevy rasismu), práva na odpověď, autorských práv a dalších. A právě zde došlo k největší kontroverzi.

Návrh totiž zvažuje víceméně prosté přenesení stávajících forem regulace ze světa lineárních médií i do světa médií nelineárních. Tedy přenesení takové regulace, která bude realizována direktivně a "shůry", nějakým regulátorem. U nás je takovýmto regulátorem Rada pro rozhlasové vysílání, která v minulosti již sama projevila určité choutky regulovat Internet (poprvé v roce 2002, a podruhé v roce 2004, v souvislosti s šířením internetových služeb v digitálním multiplexu DVB-T).

Takovýto záměr ale podle očekávání narazil na poměrně ostrou reakci vydavatelů a dalších subjektů ze světa Internetu a on-line médií. Ti vesměs argumentují tím, že nemá smysl a je kontraproduktivní přenášet "stará pravidla do nového světa", který si mezitím již vytvořil svá vlastní pravidla a regulační mechanismy, založené hlavně na autoregulaci (autorů i vydavatelů). A že změna tohoto principu, založená na zavedení starých direktivních forem regulace, by "nelineárním médiím" zasadila tvrdou ránu a zabrzdila jejich rozvoj.

Návrh nové verze direktivy o televizi bez hranic (TWF) způsobil poměrně velký rozruch i v zahraničí, byť i zde byl poněkud nesprávně spojován se zahájením konzultačního procesu (viz výše). V závěru minulého týden se v Liverpoolu konala prestižní akce s názvem "Audiovisual Conference-Between Culture and Commerce", na které promluvila i komisařka Viviene Redingová. Prohlásila, že rozhodně nemá v úmyslu regulovat Internet, ale současně trvala na tom, že Komise má přímo povinnost ochraňovat společné evropské hodnoty. Ke zdůraznění toho, oč jí jde, použila i výzvu k přítomným v sále - kdo prý podporuje šíření dětské pornografie či šíření rasové a jiné nenávisti v nelineárních médiích, nechť vstane a obhájí své stanovisko. Pochopitelně nikdo nevstal.

Ono ale nebude vše tak jednoznačné a černobílé, jako s dětskou pornografií či rasovou nenávistí. V každém případě jde o poměrně složitý problém, který nemá jednoduché řešení, a také ještě zdaleka není uzavřen. Naštěstí se však zatím zdá, že by měl být řešen kultivovaným způsobem - a ne jako někde na Balkáně, kde si jakýsi místní vojevůdce umanul, že po volbách ze všeho nejdříve zatočí právě s médii. Nebo že by to nebylo na Balkáně, ale přímo v ČR?