Smlouva s každým operátorem?

Pokud bychom si této jednoduchý příklad zobecnili, uživateli přijde každý měsíc jeden účet od toho operátora, ke kterému je připojen jeho pevný telefon, plus samostatný účet od každého operátora, jehož služby v daném měsíci uživatel použil.

Zopakujme si znovu, že naši operátoři se nedohodli na možnosti, že by účet poslal uživateli jenom jeden z nich, fakticky za všechny ostatní, a pak se s nimi také příslušným způsobem podělil o to, co od uživatele vybral. Ačkoli to z pohledu zákazníků není zrovna optimální a příjemné, má to i své racionální důvody a pozitivní aspekty. Například ten, že každý operátor bude mít plnou svobodu v tom, jak osloví své zákazníky, jaké jim nabídne slevy, i jak pružně může své ceny a způsob jejich účtování měnit atd. Pokud by za všechny "kasíroval" jenom jeden, museli by mu všichni ostatní veškeré změny sdělovat s dostatečným předstihem ….

V zásadě tedy platí, že každý uživatel, který chce jednou či opakovaně využít služeb některého z alternativních operátorů skrze možnost volby operátora, musí se zvoleným operátorem vstoupit do smluvního vztahu, tak aby jej příslušný operátor mohl náležitě "zkasírovat". V praxi to nejspíše bude znamenat skutečné uzavření nějaké dohody či přímo smlouvy s daným operátorem, i když jistě bude v zájmu alternativních operátorů celý tento proces co možná nejvíce zjednodušit.

Proto se možná objeví i různé netradiční podoby navázání smluvních vztahů, a vyloučeny jistě nejsou ani modely na bázi předplatného - něco na způsob kreditů, které si uživatel předem zakoupí a pak je podle své potřeby čerpá. To má ale nepříjemnost v tom, že operátor musí nějakým způsobem identifikovat vaše předplatné (například číslo karty s předplatným, číslo účtu atd.), tak aby mohl posoudit zda ještě máte volný kredit na volání a po hovoru jej odpočítat. To lze učinit například zadáním čísla předplacené karty v rámci vytáčení čísla volaného, ale potřeba vytáčet větší počet číslic může uživateli značně komplikovat život.

Nejjednodušší je to v případě, kdy alternativní operátor "pozná" svého zákazníka podle čísla telefonu, ze kterého je hovor veden. Pak není nutné žádné specifické identifikování (vytáčení dalších číslic) - ale zase na druhou stranu je nutné, aby se operátor dopředu dozvěděl, o jaké číslo se jedná. K tomu je nutná nějaká předchozí dohoda (forma smluvního vztahu, viz výše).

Jak jsem již uvedl výše, invence operátorů a snaha vyjít vstříc zákazníkovu mohou přinést zajímavá řešení. Mohu-li popustit uzdu své fantazii, napadá mne, že alternativní operátor by například mohl zřídit specifický bankovní účet, na který by zákazník mohl (v podstatě anonymně) poslat určitou částku jako předplatné, a ve variabilním symbolu by uvedl číslo svého pevného telefonu.

Problém se ale rýsuje například s veřejnými telefonními automaty. Zde by připadalo v úvahu snad jen otrocké vyťukání celého čísla s předplacenou kartou.

Které hovory ano a které ne?

V době psaní tohoto článku (konec března 2002) se definitivní podoba volby operátora teprve rodila, a tak nebylo ještě úplně přesně známo, kterých hovorů se bude týkat a kterých ne. Vše ale směřuje k tomu, že možnost volby operátora se bude týkat všech "běžných" hovorů, a to místních, meziměstských i dálkových, dále volání z pevné sítě na síť mobilní, a také třeba volání do Internetu (dial-up připojení přes modem a telefonní síť). Naopak se zdá být jisté, že se nebude týkat volání na tzv. zelené linky, operátorské služby, ohlašovny poruch apod., a také na tísňová volání. Volbu operátora také nepůjde využít z veřejných telefonních automatů.

Pozor ale na to, že předchozí výčet toho, kde volba operátora připadá v úvahu, nemusí nutně znamenat že všichni alternativní operátoři ji také skutečně budou nabízet. Zde bude záležet na jejich rozhodnutí a strategii - například operátor A, používaný v našem příkladu s panem Novákem, se může specializovat na volání z Prahy do Ostravy a vůbec nemusí nabízet místní hovory přes volbu operátora, či připojení k Internetu atd.

Kdy se toho dočkáme?

Na závěr tohoto článku snad nejdůležitější otázka: kdy se této vymoženosti dočkáme? Kdy si bude moci volající zákazník svobodně vybírat a nebude odkázán pouze na to, co mu umožní jeden konkrétní operátor (nejspíše dominantní Český Telecom)? Kdy se dočkáme faktické konkurence na trhu pevných hlasových služeb?

Odpověď není jednoduchá. Část z ní je ukryta v telekomunikačním zákoně, který říká že Český Telecom coby dominantní operátor je povinen umožnit ve své síti volbu operátora ve variantě s individuální krátkou předvolbou nejpozději do 30.6.2002, a ve variantě s trvalou předvolbou (trvalým nastavením na ústředně) nejpozději do 31.12.2002. I přes určité pochybnosti, které se v médiích objevily právě ke konci března očekávám, že Telecom splní svou povinnost, uloženou mu zákonem - byť na poslední možnou chvíli, kterou zákon připouští a bez jakéhokoli předstihu).

Zdůrazněme si ale jednu důležitou skutečnost: umožnění volby operátora v síti Českého Telecomu, které v jedné podobě zákon požaduje nejpozději do 30.6.2002 (a ve druhé do 31.12.2002) je jedna věc, a reálné využití této možnosti jinými operátory je věcí jinou. Ve hře jsou jednak technické aspekty celé věci (aby si sítě operátorů dokázaly správně předávat příslušné hovory), ale především aspekty cenové. Operátoři se totiž musí vzájemně dohodnout na ceně, kterou si budou mezi sebou platit.

Pokud totiž námi zmiňovaný pan Novák jako zákazník Českého Telecomu volá přes operátora A z Prahy do Brna, je místní část jeho hovoru vedena po síti Českého Telecomu (hovor je zde tzv. originován), načež posléze "přestupuje" do sítě operátora A a po ní je hovor veden až do Brna. Pokud je volaný účastník v Brně opět zákazníkem Českého Telecomu, hovor pana Nováka zase v Brně "přestupuje" zpět do sítě Telecomu a zde je tzv. zakončen. Jak jsme si již uvedli výše, pan Novák sice za celý tento hovor zaplatí operátorovi A, ale jeho část realizoval i Český Telecom. Proto i operátor A musí něco zaplatit i Českému Telecomu (poplatky za tzv. originaci a terminaci hovoru). No a na takovýchto poplatcích, plus na dalších podmínkách vzájemného propojení se operátoři na našem trhu nutně musí nejprve domluvit - a teprve pak mohou určit své koncové ceny, rozjet marketingové kampaně a začít služby nabízet.

Dalším problémem je volný kredit, obsažený v současné době ve všech cenových programech Českého Telecomu. Fakticky totiž tento volný kredit znamená, že zákazník musel dopředu zaplatit určitou částku Telecomu za služby, které si posléze může odebrat. Pokud tak neučiní a rozhodne se místo toho volat (skrze volbu operátora) přes jiného operátora, již zaplacený kredit mu propadne.

V době psaní tohoto článku (konec března) však cenová jednání mezi operátory ještě vůbec nezačala. Telecom, coby dominantní operátor, je ze zákona povinný přijít jako první se svými požadavky včetně cenových (formou tzv. Referenční nabídky propojení), ale dosud tak neučinil. Pokud se bude opakovat historie s uzavíráním prvních propojovacích dohod, kde Telecom přišel ve své referenční nabídce s cenami zcela mimo realitu, bude se nejspíše opakovat celý dlouhý proces vzájemného vyjednávání, nedohod, odvolání vůči regulátorovi a jeho direktivní rozhodnutí ve sporu atd.

Jestliže na konci března ještě nebyly známy ani první cenové požadavky Telecomu, nad kterými by ostatní operátoři mohli začít jednat, a jestliže zákon předepisuje 90 dnů na dosažení dohody (a teprve poté mohou nedohodnuvší se strany žádat regulátora o zásah do svého sporu), očekávám že k 1.7.2002 se žádné nabídky v rámci volby operátora na našem trhu reálně nedočkáme. Velmi rád bych se mýlil.