LRIC v ČR
Jak jsme si již uvedli výše, pro stanovení propojovacích poplatků byla v roce 2001 v ČR použita metoda FAC (a to nezávislým regulátorem, v situaci kdy musel direktivně rozhodnout o ceně za propojení). Zajímavé a důležité je, že mezi samotnými operátory (včetně Českého Telecomu) existuje konsensus ohledně toho, že do budoucna je nejvhodnější metodou pro stanovení cen za propojení právě metoda LRIC. K tomuto konsensu se připojil i regulátor (ČTÚ), který také dal najevo, že se hodlá řídit metodou LRIC (byť mu to zákon explicitně neukládá, protože hovoří pouze o metodě založené na nákladech ale neříká explicitně které). Konsensus mezi operátory však není zcela jednotný, pokud jde o okamžik zavedení LRIC-u - zatímco Český Telecom prosazuje použití LRICu až v roce 2003, ostatní (včetně regulátora) hovoří o roku 2002.
Historie LRICu se v ČR začala psát již v červenci 1997, kdy tehdejší Skupina 98 (usilující o liberalizaci telekomunikací k 1.1.1998) ustanovila pracovní skupinu pro přípravu národního modelu LRIC. Účast tehdy přijal i Český Telecom (resp. tehdy ještě SPT Telecom). Doba však ještě nebyla zralá, k liberalizaci k 1.1.1998 nedošlo, a model LRIC nebylo k čemu použít.
Teprve koncem roku 2000, kdy už probíhala první jednání o propojovacích dohodách, pořádá asociace APVTS (Asociace provozovatelů veřejných telekomunikačních sítí) spolu s konzultační firmou Deloitte&Touche semináře o LRIC-u.
Snahy o konkrétní prosazení LRICu do našich podmínek však začínají nabývat ostřejších kontur až v červnu 2001, kdy je při APVTS ustavena pracovní skupina pro LRIC. V ní aktivně působí společnosti Aliatel, Contactel, Český Telecom, České Radiokomunikace, e-Tel, GTS, Jet2Web, Transgasnet a UPC. Dále se na činnosti této skupiny podílí i nezávislý regulátor (ČTÚ) a středisko Testcom, poskytující "technický servis" (například překlady odborných materiálů). Vedoucím skupiny je nezávislý konzultant Ladislav Chudina. Jelikož jde o značně komplikovanou problematiku, ke které v ČR není dostatečné zázemí, bylo rozhodnuto o využití služeb konzultantů, konkrétně britské firmy Launchworks.
Cílem pracovní skupiny bylo vyjít z některého z dostupných generických modelů LRIC, na jeho základě připravit národní model (včetně nalezení konsensu tuzemských operátorů nad tímto modelem) a předat jej regulátorovi, který si jej může dále upravit (na regulační LRIC model) a rozhodovat na základě tohoto modelu. Vše přitom bylo směrováno tak, aby výsledný model LRIC mohl být použit pro stanovení cen za propojení již pro rok 2002 (práce skupiny skončila v říjnu 2001).
Východiskem pro práci skupiny (výchozím generickým modelem) se stal model společnosti European Economic Research (EER) z prosince 1998, použitý jako výchozí i v dalších zemích EU i v zámoří (např. v UK, v USA, ve Švédsku, Rakousku atd.). Tento model předpokládá postup "zdola nahoru" (tj. modelování nové sítě), ovšem s tím že přeci jen respektuje topologii sítě dominantního operátora.
Pracovní skupina spolu s konzultanty začala upravovat tento generický model na model národní - snažila se podle něj namodelovat síť dominantního operátora a ohodnotit náklady na její jednotlivé části. Problém ale nastal v okamžiku, kdy Český Telecom měl do tohoto modelu začít vkládat konkrétní údaje o své síti - to rezolutně odmítnul (s tím že takovéto údaje je ochoten předat pouze regulátorovi, ale nikoli pracovní skupině). Český Telecom se tedy aktivně účastnil tvorby LRIC modelu pokud jde o metodologickou stránku, ale zcela absentoval při jeho naplňování.
Ostatní operátoři pak vytvořili dva soubory vstupů (vstupních předpokladů, zejména odhadů cen za jednotlivé prvky obsažené v modelu - například ceny výkopových prací, ceny kabelů, ceny ústředen atd.), z nichž jeden vycházel ze stavu a údajů o jejich sítích, a druhý z nejrůznějších odhadů a aproximací získaných o síti ČTc. Posléze následovala tzv. rekonciliace obou vstupních souborů (jakési sjednocení a doplnění), které se Český Telecom opět neúčastnil.
Český Telecom naopak nabídnul, že právě on redakčně zpracuje výsledky práce celé pracovní skupiny a předá je regulátorovi. To se také stalo, ale jak alternativní operátoři posléze zjistili, regulátorovi se dostal do ruky poněkud jiný model LRIC, přesto prezentovaný jako výsledek společného konsensu dosaženého na půdě pracovní skupiny APVTS. Bylo kolem hodně animozity, ale nakonec se zřejmě podařilo vše uklidnit a vyjasnit situaci. Ta nakonec vypadá tak, že regulátor dostal dva různé návrhy: jeden národní LRIC model od pracovní skupiny APVTS a zamýšlený pro použití již v roce 2002, a dále vlastní model Českého Telecomu, zamýšlený pro použití až od roku 2003.
K datu psaní tohoto článku (přelom ledna a února 2002) nezávislý regulátor dosud nijak nerozhodl o cenách za propojení pro rok 2002.