Dočkáme se sdílení místních smyček?

Skutečnost, že určitá místní smyčka vede od koncového uživatele k určitému konkrétnímu operátorovi, váže koncového uživatele na používání služeb tohoto operátora, alespoň pokud jde o místní část hovorů. Za tuto místní část hovorů pak musí uživatel platit tolik, kolik si příslušný operátor naúčtuje.

Řešení, spočívající ve vybudování další místní smyčky (nebo nové místní smyčky, na kterou by se přepojil původní telefon) většinou není ekonomicky únosné, a ani nezbytně nutné. Rozumnějším řešení je "přenechání místních smyček" (anglicky: unbundling the local loop), které si lze představit tak, že místní smyčku patřící jednomu operátorovi fakticky obsluhuje jiný operátor. V praxi to znamená, že tam kde si operátoři dokáží mezi sebou dojednat takovéto "přenechání", si uživatel pevného telefonu může svobodně vybrat operátora, ke kterému bude jeho telefon fakticky připojen (a který bude obsluhovat minimálně místní část jeho hovorů). To samozřejmě může být spojeno s určitou úsporou z pohledu koncového zákazníka, s větší vstřícností operátora, širší či jinak výhodnější nabídkou služeb atd.

V ČR bohužel tato varianta není na obzoru. Prakticky veškeré existující místní smyčky, vybudované ještě za dob monopolu (a za podmínek jiných než tržních) dnes patří Českému Telecomu. Ten pak není příliš nucen je přenechávat ostatním operátorům, protože náš telekomunikační zákon řeší celou problematiku místních smyček velmi nedostatečně a v zásadě obráceně než jinde ve světě - říká totiž obecně, že přenosové prostředky se mají budovat nové, a teprve tam kde to nejde by měly být sdíleny.

Zvolte si operátora

I bez "přenechávání" místních smyček, v situaci kdy uživatel pevného telefonu je pevně vázán (připojen) na jednoho operátora, existuje prostor pro možnost svobodné volby i pro poměrně výrazné úspory. Jde zejména o dálkové (meziměstské a mezistátní) hovory, protože u nich je nejvýznamnější nákladovou složkou právě přenos hovoru na delší vzdálenost. Cena za takovýto hovor se totiž skládá z ceny za místní část hovoru (na obou stranách) a z ceny za dálkovou část hovoru. U místních částí hovoru, vzhledem k pevné vazbě na konkrétního operátora na straně volajícího i volaného, neexistuje možnost volby a tudíž ani prostor k úsporám. Takovýto prostor však potenciálně existuje u dálkové části hovoru.

K tomu, aby tento potenciální prostor mohl být skutečně využit, je nezbytně nutné aby operátor zajišťující místní část na straně volajícího podporoval tzv. volbu operátora (anglicky: carrier selection). Tedy možnost, aby si volající sám vybral, který operátor bude realizovat dálkovou část jeho hovoru - nejspíše na základě ceny a dalších podmínek, které operátor "dálkové části" volajícímu nabídne.

V tuzemsku se uživatelé pevných telefonů od Českého Telecomu dočkají takovéto možnosti pravděpodobně až od poloviny roku 2002 ( v takové variantě, kdy musí při každém dálkovém hovoru prostřednictvím specifického prefixu určit, který operátor má realizovat dálkovou část hovoru). Důvodem je skutečnost, že oproti všem předchozím proklamacím, slibům i závazkům nový telekomunikační zákon odložil tuto povinnost pro dominantního operátora (Český Telecom) o půl druhého roku vůči konci jeho monopolu (k 1.1. 2001). Fakticky to tedy znamená, že zákonodárci vzali uživatelům pevných telefonů od Českého Telecomu (což jsou prakticky všichni stávající uživatelé pevných telefonů) možnost chovat se tržně a šetřit své náklady skrze výběr lacinějšího operátora. Takto jsou nadále odkázáni na tarify, které si účtuje Český Telecom.

Jedinou alternativou, která dnes připadá v úvahu, je to aby alternativní operátor vybudoval novou místní smyčku k příslušnému uživateli.