Jó firmy, ty se mají !

K pobočkové ústředně lze připojit (tzv. "na odchozí straně") více různých mobilních terminálů, náležejících do sítí různých mobilních operátorů. Pobočkové ústředny pak lze naprogramovat tak, aby volání směrovala inteligentně - pokud uživatel připojený k pobočkové ústředně volá jiného účastníka v mobilní síti A, ústředna směruje hovor přes své "odchozí" rozhraní patřící do mobilní sítě A - což z hlediska tarifů znamená, že celý hovor je veden pouze v mobilní síti A (a tudíž za nejvýhodnějších tarifních podmínek). Stejná úvaha platí i pro hovory směřující do pevné sítě - pobočkovou ústřednu lze napojit na všechny pevné sítě, do kterých lze volat, a opět volat vždy jen v rámci jedné sítě.

Na právě popsaném způsobu úspor založila svou marketingovou strategii česká firma 2N, když téměř před dvěma roky uvedla na trh svou pobočkovou ústřednu ATEUS - Omega. Stejným způsobem však lze využít obecně každou telefonní ústřednu, která je dostatečně inteligentní na správné směrování hovorů do jednotlivých sítí a má také dostatečný počet "odchozích" rozhraní pro připojení do všech sítí.

Tři mobily za opaskem?

V případě jednotlivých uživatelů je situace podstatně komplikovanější. Pobočková ústředna, která by měla dostatečný počet "výstupů" do jednotlivých sítí a také samostatnou inteligenci na výběr mezi nimi, podle čísla volaného účastníka, se zde nevyplatí - a tak vše zůstává na samotném uživateli.

U mobilních sítí je sice možné uvažovat o tom, že by si uživatel sám pořídil tolik různých mobilních přístrojů, kolik je u nás mobilních sítí, a sám mezi nimi volil podle toho, do které sítě volá. Z praktických důvodů to ale není příliš únosné (i když existují nadšenci, kteří se přímo pyšní trojicí mobilů za svým opaskem).

Technické řešení, spočívající v možnosti provozovat jeden mobilní telefon "patřící" do sítě více operátorů současně (tedy fakticky s více tzv. SIM kartami) sice připadá v úvahu, ale je spojeno s určitými komplikacemi. Dnes již jsou na trhu i takové telefony, ve kterých lze používat dvě SIM karty, ale nikoli současně - vždy je nutné mobilní telefon nejprve "vypnout" (a tím odpojit z jedné sítě), přepnout na použití druhé SIM karty a pak zase "zapnout". Je to jen o málo pohodlnější než vypnutí a fyzická výměna SIM karty v mobilním telefonu, což je další postup který může aplikovat každý jednotlivý uživatel vlastnící jeden mobilní telefon a dostatečný počet SIM karet.

Deset telefonů na stole?

Zatímco počet mobilních operátorů je omezen především neobnovitelnými přírodními zdroji (frekvencemi), v případě pevných sítí je situace jiná. Zde neexistuje "přírodní" omezení dané apriorně omezeným počtem využitelných frekvencí, a potřebných licencí lze udělit v zásadě neomezený počet. V době psaní tohoto článku jich bylo bohatě přes deset.

Představa deseti (či dokonce více) samostatných telefonních přístrojů na jednom stole je samozřejmě nesmyslná, a to hned z více důvodů. Například proto, že každý takový přístroj by musel být napojen na samostatnou přípojku (na tzv. místní smyčku), která by jej propojila s nejbližší telefonní ústřednou příslušného operátora. Vytvořit každou takovou místní smyčku znamená rozkopat budovy, ulice i další prostranství a položit vhodné kabely (pro tzv. drátovou místní smyčku). V lepším případě lze vystačit i bez rozkopávání a vše realizovat bezdrátovými technologiemi (jako tzv. bezdrátovou místní smyčku, anglicky Wireless Local Loop, zkratkou WLL). Podstatné ale je, že budování nových místních smyček může mít smysl a opodstatnění u dostatečně velkých firemních zákazníků, ale jinde nikoli.

Pro jednotlivé koncové uživatele, a nejspíše i pro menší firemní uživatele, tak zřejmě i do budoucna bude platit, že budou mít jen jeden (pevný) telefon připojený k telefonní ústředně jednoho konkrétního operátora. To by ale rozhodně nemělo znamenat, že budou ochuzeni o možnost vlastní volby a výběr služeb i od jiných operátorů.