Fungování služby World Wide Web

Link (odkaz)

služba World Wide Web je založena na hypertextovém principu práce s textem. To znamená, že předpokládá rozdělení větších textů na menší části (na jednotlivé stránky) a jejich vzájemné provázání formou vzájemných odkazů (anglicky: links). Uživateli je vždy zobrazována jen jedna část textu (jedna stránka), a je mu dáváno najevo, jaké odkazy vedou z této stránky - na jiné stránky (na kterémkoli WWW serveru v rámci celého Internetu), nebo na jiná místa téže stránky. Forma, jakou se uživateli dává najevo existence odkazů, může být různá. Nejčastěji je existence odkazu vyjádřena podtržením a modrým zbarvením textu (ale autor WWW stránky může stanovit jinak, proto směrodatné je pouze chování kurzoru, který při přechodu na odkazem mění svou podobu). Důležité přitom je, že tyto odkazy jsou aktivní, v tom smyslu že uživateli stačí dát najevo který odkaz má na mysli (např. kliknutím myší), a browser zajišťující zobrazování stránky to ihned interpretuje jako pokyn vydat se po tomto odkazu a zobrazit uživateli tu stránku (resp. to místo), na které odkaz vede. Z pohledu uživatele může být odkaz reprezentován libovolně velkou či malou částí textu - třeba i jediným písmenem či znakem, celým slovem či jeho částí, skupinou slov, celou větou apod.

 

Active image, sensitive map (klikovatelná mapa, senzitivní mapa)

Dnešní WWW stránky již zdaleka nejsou jen čistě textové. Typicky obsahují velké množství různé grafiky - různých obrázků, ikon, fotografií apod., a také tato grafika může představovat odkaz, v tom smyslu že kliknutím na příslušný obrázek (fotografii, ikonu atd.) je uživatel přenesen na jiné místo, podle toho kam odkaz vede. Důležité přitom je, že celý obrázek může být jedním "jednolitým" odkazem (tj. kliknutí na kteroukoli část obrázku vede na stejné nové místo). Stejně tak je ale možné, aby různé části jednoho a téhož obrázku představovaly různé odkazy, neboli "vedly" na různá místa. Nejlépe je asi představit si obrázek ve formě mapy určitého území, s tím že na této mapě jsou vyznačeny určité lokality (například pobočky firmy). Uživatel si pak může kliknout na konkrétní část obrázku (konkrétní lokalitu, pobočku), a podle konkrétního místa svého kliknutí je přenesen na specifické nové místo, svázané s příslušnou částí obrázku (např. na stránku, popisující aktivity pobočky v příslušné lokalitě). Ne nadarmo se proto příslušným obrázkům nejčastěji říká "senzitivní mapy" (senzitivní v tom smyslu, že rozpoznávají přesné místo kliknutí).

 

HTML (HyperText Markup Language)

Autor, který připravuje WWW stránky, musí mít možnost přesně vyspecifikovat, kam mají vést jednotlivé odkazy uvnitř stránek i mezi stránkami, a čím mají být reprezentovány (jakou částí textu, kterým obrázkem, resp. kterou částí textu), Stejně tak musí mít možnost ovlivnit mnoho dalších aspektů, týkajících se celkového "vzezření" WWW stránky, když tato bude uživateli zobrazována jeho browserem. K tomuto účelu slouží jazyk HTML (HyperText markup Language) - v tomto jazyku autor "zapíše" své stránky, a prostřednictvím konstruktů tohoto jazyka vyjádří vše potřebné pro jejich následné korektní zobrazení. Výsledkem je čistý text (tj. WWW stránka zapsaná v jazyku HTML má formu čistého textu), a o interpretaci jazyka HTML (tj. o "uvědomění si" toho, co zápis v jazyku HTML znamená a o následnou realizaci takto vyjádřených požadavků autora stránky) se stará až browser uživatele, který si příslušnou stránku natáhnul. Proces vytváření grafické podoby WWW stránky (na základě jejího HTML tvaru) je označován jako tzv. rendering (česky nejspíše: vizualizace).

 

HTTP (Hypertext Transfer Protocol)

Pro řádné fungování služby World Wide Web je nutné nejen to, aby byl přesně popsán obsah jednotlivých WWW stránek (k čemuž slouží jazyk HTML). Další nezbytností je komunikace mezi WWW serverem, na kterém jsou jednotlivé WWW stránky ve svém HTML tvaru uloženy, a mezi klientským programem služby WWW (browserem), běžícím přímo u uživatele na jeho počítači. WWW server je při této komunikaci pasivní a pouze čeká, až si mu nějaký browser "řekne" o určitou konkrétní WWW stránku, kterou mu pak pošle. K tomu je ale nutná určitá konvence, podle které browser vznáší svůj požadavek, a podle které pak WWW server na něj reaguje a požadovanou stránku zasílá (či nezasílá a poskytuje hlášení o chybě, pokud stránka neexistuje apod.). Touto konvencí je přenosový protokol HTTP (HyperText Trasfer Protocol), podle kterého komunikace mezi WWW serverem a browserem probíhá.

 

Tag (značka)

filosofii jazyka HTML nejlépe vystihuje přívlastek "Markup" v jeho názvu, a který je možné přeložit jako "značkovací". Jazyk HTML skutečně funguje tak, že "značkuje" části textu, neboli opatřuje konkrétní části textu značkami, které vypovídají o jeho významu. Příkladem může být uvození a zakončení určité části textu značkou říkající, že daná část textu je nadpisem (dokonce v jedné ze šesti možných hierarchických úrovní), nebo že má být zobrazena zvýrazněně apod. Stejným způsobem jsou pak řešeny i odkazy - má-li například určitá část textu být odkazem na jinou stránku, je také "obalena" příslušnými značkami (tag-y), které přesně specifikují kam odkaz vede. Analogicky, tedy pomocí značek, je pak řešeno i vkládání obrázků a dalších objektů, které mohou být součástí stránky. Důležité přitom je, že samotný jazyk HTML specifikuje to, co jednotlivé části WWW stránky znamenají, a nikoli to, jak mají být zobrazeny - o jejich konkrétním zobrazení (tzv. renderingu) rozhoduje až konkrétní browser, který má stránku zobrazit. Ten se pak také může sám rozhodnout, jak zobrazí nadpis nejvyšší úrovně, jak bude zobrazovat zvýrazněný text apod. Tato základní filosofie jazyka HTML usnadňuje zobrazování WWW stránek na různých platformách, s různými grafickými a prezentačními možnostmi, ale na druhé straně dosti omezuje autory WWW stránek v tom, aby uskutečnili svůj autorský záměr, např. pokud jde o celkové grafické ztvárnění. V poslední době se do jazyka HTML (resp. jeho novějších verzí) prosazují takové změny, které jeho původní filosofii výrazně mění - umožňují totiž mnohem přesněji a kategoričtěji vyspecifikovat, jak má ta která část stránky být zobrazena (například jakým druhem písma, jako velikostí, barvou apod.) - s rizikem, že na některých platformách či prostředích toto nepůjde dodržet (například proto, že uživatel vůbec nemá nainstalované fonty, které autor WWW stránky předpokládal).

 

Style Sheet

snahy zvýšit možnosti celkového grafického ztvárnění WWW stránek se ubírají několika cestami. Jednou z nich je obohacování samotného jazyka HTML. Dalším směrem je "osamostatnění" těch informací, které specifikují požadované grafické ztvárnění (lze je přirovnat k formátovacím informacím), a jejich sestavení do formy samostatného objektu, kterému se říká "style sheet" (doslova: list se stylem). Důvodem pro "osamostatnění" je zejména to, aby příslušné formátovací informace mohly být vytvořeny jednou (jako jeden "style sheet"), ale použity vícenásobně - aby tento style sheet mohl existovat například v jediném exempláři na jednom konkrétním místě (WWW serveru), a všechny stránky které mají být podle něj formátovány se na něj odkazovaly formou odkazu. Dalším důvodem pro "osamostatnění" formátovacích informací je to, aby uživatel mohl mít volbu vlastního formátování - pokud mu nebude vyhovovat ten způsob formátování, který zamýšlel autor WWW stránky (například kvůli příliš malým písmenkům, méně čitelnému druhu písma apod.), může uživatel zadat použití jiného style sheetu (například jeho vlastního).

 

Cascading Style Sheet (kaskádující style sheet)

formátovací informace, osamostatněné do formy "style sheets", se mohou odkazovat samy na sebe - jeden style sheet se může odkazovat na jiný (hierarchicky nadřazený) style sheet, tím přebírat jeho obsah, některé jeho části upřesňovat či měnit, a ostatní ponechávat beze změny. Díky této možnosti lze vytvářet celou hierarchickou soustavu (či: kaskádu) style sheetů, začínající "hrubší" specifikací, která je postupně zpřesňována, resp. zjemňována. Usnadňuje to zejména práci autorům WWW stránek - ti mohou používat jeden "hlavní" style sheet, a ten pak podle konkrétní potřeby pouze dopracovávat formou "podřízených" style sheetů.