Architektura elektronické pošty

MHS, Message Handling System (volně: systém elektronické pošty)

elektronická pošta je jednou z nejpopulárnějších služeb dnešních počítačových sítí (a zdaleka ne pouze Internetu). K jejímu fungování je zapotřebí celá soustava vzájemně provázaných a vzájemně spolupracujících prvků, které vychází z určité jednotné koncepce, a musí dodržovat určité společné konvence - například konvence o formátu jednotlivých zpráv včetně formátu adres příjemců a odesilatelů, konvence o způsobech doručování zpráv apod. Ucelených koncepcí elektronické pošty je přitom celá řada: například v Internetu je používána koncepce, obvykle označovaná jako tzv. "SMTP pošta" (podle jména jednoho z protokolů, který se pro její fungování používá). V počítačových sítích mimo Internet (například ve veřejných datových sítích, v systémech veřejné elektronické pošty apod.) se používá koncepce označovaná jako X.400 (konkrétním příkladem byly tuzemské systémy ET mail a CZ Mail. Obecně se přitom o takovýchto koncepcích mluví jako o systémech MHS (Message Handling System), alespoň podle terminologie zavedené doporučeními ISO/OSI. S tím ale poněkud koliduje fakt, že existuje jedna konkrétní (a proprietární) koncepce el. pošty, která přijala obecné (druhové) jméno MHS jako své vlastní jméno - je to systém el. pošty MHS, vyvinutý firmou Novell.

 

MTA a UA, resp. mail server a mail client (poštovní server a poštovní klient)

většina systémů elektronické pošty je řešena na bázi architektury klient/server, neboli počítá s dvoučlenným dělením práce: na serverovou část, která se zabývá faktickým přenosem zpráv, a na část klientskou, která zajišťuje potřebnou součinnost s uživatelem. V terminologii ISO/OSI (resp. v rámci koncepce el. pošty X.400) je serverová část označována jako MTA (od: Message Transfer Agent) a klientská část jako UA (od: User Agent), zatímco v systémech internetové elektronické pošty se obvykle mluví neformálněji o "poštovním serveru" a "poštovním klientovi" (či "klientském programu el. pošty").

 

Mail client, mailer (poštovní klient)

poštovní klient je program, který plní "klientskou část" fungování celého systému elektronické pošty. V praxi je právě toto program, se kterým uživatel bezprostředně a přímo pracuje - pomocí tohoto programu uživatelé píší nové zprávy, čtou došlé zprávy, odpovídají na ně, mažou je, ukládají je, tisknou či jinak dále zpracovávají. Klientský program elektronické pošty (poštovní klient) také zprostředkovává odesílaní nových zpráv - v okamžiku, kdy uživatel uzná za vhodné a zadá pokyn k odeslání zprávy, jeho poštovní klient předá obsah zprávy spolu s požadavkem na její odeslání poštovnímu serveru, který pak zajistí faktické doručení. Pro uživatele je ale tento fakt transparentní, uživatel si může myslet, že zprávu ve skutečnosti odesílá již jeho poštovní klient. Významné je ale pochopení faktického způsobu odesílání pro uživatele mobilních počítačů, kteří nejsou trvale připojeni k Internetu. Ti si mohou své zprávy nejprve připravit k odeslání, tedy fakticky nechat uložit na speciální místo (obvykle do fronty či tzv. Folderu s názvem "pošta k odeslání", Outbox či podobně), stále ještě na svém počítači, nepřipojeném k vnějšímu světu. Teprve kdykoli později, například po příchodu do práce a faktickém připojení k Internetu, může uživatel zadat svému poštovnímu programu pokyn k faktickému odeslání všech zpráv čekajících na odeslání (a dočasně umístěných ve zmíněné frontě či folderu).

 

SMTP (Simple Mail Transfer Protocol)

pro korektní fungování všech systémů elektronické pošty je nezbytné, aby se jejich jednotlivé části dokázaly mezi sebou správně domluvit. Jde přitom jak o komunikaci mezi poštovními servery a jejich klienty, tak i o komunikaci jednotlivých poštovních serverů mezi sebou (nutnou k tomu, aby si mohly mezi sebou předávat jednotlivé zprávy, a tím je doručovat až na místo jejich určení). V konkrétním případě "internetové" elektronické pošty je pro takovouto komunikaci mezi poštovními servery používán protokol jménem SMTP (Simple Mail Transfer Protocol). Podle něj pak dostala své neformální označení i celá koncepce elektronické pošty, používaná v Internetu. Říká se jí "SMTP pošta".

 

POP3 (Post Office Protocol, verze 3.0)

koncepce protokolu SMTP je již poměrně stará, a příliš nepočítá s některými skutečnostmi, které již jsou dnes spíše samozřejmostí. Nepočítá například s tím, že poštovní klient a poštovní server poběží na oddělených počítačích, neboli s tím, co je dnes dokonce velmi typické - že uživatelé pracují se svou poštou (pouštějí si své poštovní klienty) na jiných počítačích, než na kterých běží poštovní server. Protokol SMTP proto nepokrývá vzájemnou komunikaci mezi takovýmito "oddělenými" poštovními klienty a servery. Lze jej však použít alespoň pro jeden ze směrů takovéto komunikace, pro odesílání, resp. pro předávání nových zpráv, určených k odeslání, a to od klientského poštovního programu směrem k poštovnímu serveru. Pro opačný směr ("převzetí" došlých poštovních zpráv) nelze protokol SMTP použít. Místo něj bylo pro tento konkrétní účel vyvinuto hned několik dalších protokolů, z nichž nejpoužívanější je dnes protokol POP3 (Post Office Protocol, verze 3).

 

Mailbox (poštovní schránka)

důležitým pojmem v souvislosti s elektronickou poštou je i pojem poštovní schránky, anglicky mailbox. Ten je ale nutné chápat ve dvou odlišných kontextech: jednak jako místo, do kterého jsou ukládány nově doručené (a dosud "nezpracované") zprávy, a jako místo, kde si uživatel uchovává své již "zpracované" zprávy (například již přečtené zprávy, zprávy staršího data, kopie odeslaných zpráv atd.). Toto rozlišení je zvláště důležité v případě uživatelů mobilních počítačů, kteří nejsou trvale připojeni k Internetu, a se svým počítačem cestují: první druh "poštovní schránky" (pro čerstvě doručenou, ale dosud nezpracovanou poštu) musí mít na tom poštovním serveru, na který jim jejich pošta dochází. Tato je také "poštovní schránkou" v tom smyslu, v jakém ji nabízí například různí poskytovatelé připojení k Internetu (provideři), a jejíž velikost obvykle omezují (například na 1 MB). Naproti tomu druhý typ poštovní schránky musí mít uživatelé mobilních počítačů "u sebe", neboli na svém počítači, který s nimi cestuje. Zde si totiž uchovávají veškerou ostatní, dosud nesmazanou poštu.

 

Mail download (načtení el. pošty)

snad nejlépe je rozdíl mezi oběma druhy poštovních schránek patrný na způsobu, jakým uživatel mobilního počítače získává svou novou poštu. Ta se mu neustále hromadí na příslušném poštovním serveru, v jeho tamní poštovní schránce (tedy schránce "prvního typu"). Jakmile se mobilní uživatel se svým počítačem připojí k Internetu, může navázat spojení s tímto poštovním serverem a provést tzv. načtení své pošty (anglicky: download) - prostřednictvím protokolu POP3, který je právě k tomuto účelu určen, se obsah schránky umístěné na poštovním serveru přenese na uživatelům počítač do zdejší poštovní schránky (druhého typu). Tím vlastně dojde k přenesení veškeré nové a dosud nepřečtené pošty přímo k mobilnímu uživateli (lidově: "k vyzvednutí došlé pošty"), který se nyní může i odpojit, a svou poštu zpracovávat přímo na svém počítači, bez nutnosti připojení k poštovnímu serveru.

 

Server-side mailbox, client-side mailbox (poštovní schránka na serveru, poštovní schránka u uživatele)

v případě uživatelů ne-mobilních počítačů (například počítačů trvale připojených k síti LAN) také může být poštovní schránka rozdělena na dvě části, resp. dva typy, jako u uživatelů mobilních počítačů, se stejným umístěnám. Pak se hovoří o variantě "poštovních schránek u uživatele", protože veškerou zpracovanou poštu má uživatel u sebe, na svém počítači. Opačnou variantou je umístění všech poštovních schránek přímo na poštovním serveru (zatímco klientský poštovní program, který s nimi pracuje, stále běží přímo na uživatelově počítači). Výhodou této varianty je například možnost centrální správy obsahu poštovních schránek (třeba jejich centrální zálohování), a možnost uživatele dostat se k veškeré své poště v principu odkudkoli, z kteréhokoli počítače v dosahu příslušného poštovního serveru.