Vyšlo v týdeníku Computerworld č. 30/93 v roce 1993
Vytištěno z adresy: http://www.earchiv.cz/a93/a330c120.php3

Backup

Jeden nejmenovaný král kdysi a kdesi prohlásil, že by za koně dal i celé království. Byl zřejmě v situaci, kdy jej potřeboval opravdu naléhavě.

V dnešní době už lidé nedisponují královstvími, která by mohli nabízet, a ani koně už nejsou tak v kurzu, ale o zoufalé situace stále není nouze. Stačí nenávratně přijít o jediný důležitý soubor, a hned budete ochotni dát "království za backup". Jen jej mít.

O pronikání počítačů snad do všech oblastí lidské činnosti se hovoří neustále. I o tom, jak počítače dokáží lidem pomáhat a usnadňovat jim práci. Už mnohem méně se však zdůrazňuje i ten fakt, že lidé se stávají stále více závislími na správném fungování svých počítačů. Ne snad přímo životem (kromě některých počítačem řízených lékařských přístrojů), ale dost často i svým výdělkem. Například když někdo napíše článek do novin a ještě před jeho odevzdáním do redakce přijde o příslušný soubor, může si chvíli rvát vlasy na hlavě, pak se uklidnit a článek napsat znovu. Hůře na tom bude podnikatel, který nenávratně přijde o soubory, ve kterých má veškeré své účetnictví. Jak to vysvětlí kontrole z "berňáku", to si nedovedu představit. A co takhle banka, která by náhle přišla o stavy účtů svých klientů?

Počítače samozřejmě nejsou, a nikdy nebudou stoprocentně spolehlivé - vždy se ke stoprocentní spolehlivosti budou jen blížit, ať již vám výrobci tvrdí cokoli. Nelze proto opomíjet možnost, že v důsledku technické závady, opotřebení, únavy materiálu či překročení jeho životnosti náhle přijdete o své soubory na pevném disku, na disketě či na pásce. A podle nepsaného "zákona schválnosti" půjde o takové soubory, které jsou pro vás životně důležité.

Počítače sice nejsou zcela spolehlivé, ale na druhé straně zase nemusí být příliš nespolehlivé. To lidský činitel zřejmě bude mít mnohem větší míru nespolehlivosti, které pak půjde na vrub větší procento ztrát nejrůznějších dat. Jak snadné je ztratit disketu, nechtěně si smazat nějaký soubor, pustit ke svému počítači zvídavého potomka či nedat si pozor na počítačový virus.

Jak ale případným ztrátám čelit? I zde platí, že nejúčinnější je prevence - včas si vytvořit záložní kopii. V angličtině se v této souvislosti používá termín backup, a to hned ve třech významech: jako sloveso, označující vlastní vytváření záložní kopie (to back up data - zálohovat data), dále jako přívlastek (a backup copy - záložní kopie), a konečně i jako substantivum (to have a backup - doslova: mít zálohu, záložní kopii).

Záložní kopie se obvykle vytváří na jiných médiích, než na kterých jsou uchovávána původní data. Například obsah pevného disku se může zálohovat na diskety, ale při větších objemech dat přestává být manipulace s velkým počtem disket únosná. Proto se pro zálohování větších objemů dat používají speciální magnetopáskové jednotky, kterým se v angličtině říká streamers. Existují v celé široké škále kapacit - od desítek megabytů až po celé gigabyty.

Vytvořit záložní kopii lze i pouhým kopírováním celých souborů z jednoho média na jiné. Potřebujeme-li si takto zazálohovat na disketu několik málo souborů, je to jistě způsob plně postačující. Potřebujeme-li zálohovat stovky či tisíce souborů, přijde nám velmi vhod komfort specializovaných programů pro zálohování, které se samy starají o mnoho věcí. Například o výběr souborů k archivaci podle různých kritérií, o kompresi archivovaných dat, o možnost automatického vytváření záložních kopií (například v nočních hodinách) a samozřejmě i o možnost obnovy dat ze záložních kopií (v angličtině se v této souvislosti používá termín restore).

Komfort a schopnosti programů pro zálohování jsou samozřejmě různé. Záleží na tom, jaký program (utilitu) si koupíme nebo jaký nám výrobce přibalí k magnetopáskové zálohovací jednotce (streameru) či kterým standardně vybaví již samotný operační systém. Nejpropracovanější programy pro zálohování umožňují provádět až tři různé druhy záloh:

  • tzv. úplnou zálohu (full backup), při které je vytvářena záložní kopie všech souborů (resp. těch, které určíme k zálohování),
  • tzv. diferenciální zálohu (differential backup), při které jsou vytvářeny záložní kopie jen těch souborů, které se změnily od poslední úplné zálohy,
  • tzv. inkrementální zálohu (incremental backup), při které jsou vytvářeny záložní kopie jen těch souborů, které se změnily od poslední inkrementální zálohy (resp. od úplné zálohy, jde-li o první inkrementální zálohu).

Rozdíl mezi těmito třemi druhy záloh je dobře patrný ze způsobu obnovy: pokud jsme si od poslední úplné zálohy vytvářeli diferenciální zálohy provedeme nejprve obnovu z poslední úplné zálohy, a pak z naposledy provedené diferenciální zálohy. Pokud jsme si vytvářeli inkrementální zálohy, musíme nejprve obnovit data z poslední úplné zálohy a pak postupně ze všech po sobě jdoucích inkrementálních záloh.

Vytvoření záložní kopie jakýchkoli dat samozřejmě není stoprocentní zárukou toho, že o ně nepřijdeme. Ztratit či poškodit se samozřejmě dá i disketa se záložními kopiemi, kazeta s páskou do streameru či jiné médium, na které si záložní kopii vytvoříme. Takže je v principu možné přijít současně jak o původní data, tak i o jejich záložní kopii. V tomto ohledu je tomu však obdobně jako s otřelým vtipem o bombě v letadle: máte-li strach, že v letadle, kterým poletíte, bude bomba, vezměte si do tohoto letadla bombu sami. Pravděpodobnost, že v letadle budou bomby dvě, je už zanedbatelně malá.

Větším nebezpečím než ztráta záložní kopie bývá její neexistence. Mnoho uživatelů nedoceňuje význam zálohování svých dat - dokud poprvé nepřijdou o něco opravdu důležitého. To už je asi v lidské povaze. Sám jsem na tom nebyl jinak. Pak se mi ale v poslední době dvakrát těsně po sobě "zhroutil" pevný disk mého počítače a s ním se nenávratně ztratil i jeho obsah. A tak jsem rychle přišel na chuť zálohovací utilitě, kterou firma Microsoft přibaluje ke své nové verzi MS DOSu, a zvykl jsem si na pravidelné zálohování. Takže teď již mohu v klidu přemýšlet, co vlastně dostalo můj pevný disk na kolena. Byla to technická závada, moje vlastní chyba, nebo se o to postaral onen báječný zdvojovač disku (DBLSPACE) z MS DOSu 6.0, který jsem si nedlouho před prvním "zhroucením" nainstaloval?