Úvod
Na přelomu loňského a letošního roku došlo na naší domácí scéně k významným událostem v oblasti telekomunikací. Nejprve monopolní SPT Telecom přišel s opravdu velkým zvýšením tarifů za místní hovorné, což vyvolalo bouři nevole. Jako první ze vzbouřili uživatelé Internetu, na které zvýšení místních tarifů dopadlo v míře největší - proběhl bojkot, a došlo i na přímá jednání zástupců protestního hnutí s představiteli SPT Telecom. Jedním z výsledků pak byl příslib zavedení speciálního tarifu Internet 99, který měl zmírnit dopady zdražení na uživatele Internetu. S postupem času se ale ukázalo, že to s jeho výhodností zdaleka není takové, jak bylo prezentováno - stejně tak ale začaly vyplouvat na povrch i další zajímavé skutečnosti. Například to, že místní hovory nejsou ztrátové, jak Telecom původně tvrdil, ale pouze málo ziskové. Nebo že zdražení, které Telecomu schválilo Ministerstvo financí, bylo větší než jaké připouští předem stanovená a dosud platná tarifní politika.
Cover story prosincového vydání Softwarových novin bylo celé věnováno problematice "alternativního telefonování". Ukazovalo, že dnes již telefonující veřejnost není vydána zcela na pospas jedinému monopolnímu poskytovateli telefonních služeb, se všemi důsledky které z toho vyplývají včetně jeho tarifní politiky. Dnes již existují určité možnosti, jak uživatelé mohou sami rozhodovat o tom, od koho a za jakou cenu si určitou službu pořídí, případně jak mohou sami optimalizovat své výdaje na telefonování - a to dokonce i za současné situace, kdy stále ještě existuje monopol jediného subjektu (SPT Telecom) na veřejné hlasové služby. Jen pro připomenutí: jde například o vhodné kombinování hovorů po pevné síti a po mobilní síti, o eliminaci drahých "přestupů" z mobilní sítě do pevné či naopak, o využití tzv. callbacků apod.. Zejména ale jde o nástup různých forem "datové" telefonie, založených na přenosu zdigitalizovaného lidského hlasy po datových sítích (například o službu Paegas Internet Call, či různé formy internetové telefonie, u nás například v podání služeb Net2Phone či PhoneGlobe atd.).
Všechny tyto možnosti "alternativního telefonování" se stále ještě nachází ve velmi ranném stádiu svého vývoje, a teprve hledají své pevné místo na trhu telekomunikačních služeb. Stejně tak se i uživatelé teprve seznamují s jejich existencí a teprve se učí je využívat. Na druhé straně ale tyto "alternativní možnosti telefonování" začínají již dnes přinášet viditelný efekt, posílený dalšími trendy světa telekomunikací, zejména liberalizací trhu a nástupem konkurence. Konkurence dosud vesměs monopolních telefonních společností se celkem logicky soustřeďuje na tu oblast, která je tradičně zdrojem největších zisků - a to jsou "dálkové" hovory (tedy hovory meziměstské a mezinárodní). Souvisí to ostatně i s jejich snazší technickou realizací. V důsledku konkurence proto dochází k poklesu cen za tyto "dálkové" hovory, respektive k "odlivu" poptávky po této kategorii služeb od tradičních operátorů, kteří na cenové tlaky reagují pomalu, málo či vůbec. Druhým faktorem, který působí stejným směrem, jsou právě "alternativní možnosti telefonování" (zejména internetová telefonie). Také tyto služby způsobují "odliv" poptávky po dálkových hovorech od tradičních operátorů směrem k jiným poskytovatelům.
Z pohledu tradičních operátorů (telekomunikačních společností jako je třeba i náš SPT Telecom) proto dochází ke znatelnému poklesu poptávky po "dálkových" hovorech, která je doprovázena tlaky na jejich zlevňování. Na druhé straně zůstává stejná, či spíše roste poptávka po hovorech místních - ty jsou totiž stále více využívány pro přístup k různým informačním službám a k Internetu, ale faktická konkurence zde zatím není vůbec žádná, nebo jen velmi malá.
Tradiční telekomunikační operátoři tedy začínají pociťovat čím dál tím výraznější změnu poptávky po svých službách, s perspektivou dalšího stupňování těchto trendů. Tím samozřejmě dochází i ke změnám ve struktuře a objemu výnosů a zisků těchto společností, a vše je ještě umocněno potřebou reagovat na nástup konkurence, či alespoň na perspektivu liberalizace telekomunikačního trhu. Tradiční telekomunikační operátoři na takto se měnící situaci samozřejmě musí nějak reagovat - a mají k tomu dvě principiální možnosti. Buďto podpoří zmíněné trendy, uzpůsobí je jim, budou je aktivně podporovat a budou se snažit z nich profitovat, nebo se postaví proti nim a budou se snažit je zvrátit.
První možnost spočívá v tom, že tradiční operátoři zareagují na tendenci k růstu poptávky po určitých službách tak, že se budou snažit ji sami posílit - tedy že sami začnou poskytovat ty služby, po kterých je a bude poptávka, a to za takové ceny, aby tato poptávka ještě rostla (a aby tuto poptávku uspokojovali oni a ne konkurence). To v praxi nutně musí znamenat zlevnění takovýchto služeb, často i dosti výrazné, ale za současného růstu "objemu prodeje", takže výsledné výnosy vůbec nemusí poklesnout. Samozřejmě to představuje i určité podnikatelské riziko (například v tom že poptávka nevzroste tak jak je očekáváno), a toto riziko nemusí být pro tradičně velmi konzervativní operátory přijatelné. Jak uvidíme později, mnohé telekomy byly ochotny přistoupit na tuto variantu až s určitou dodatečnou motivací, kterou byl tlak protestující veřejnosti (a někde i tlak regulačních orgánů a státu).
Druhá možnost spočívá v tom, že operátor se snaží reagovat na změněnou poptávku změnou struktury svých zisků, tak aby celkový objem výnosů a zisků zůstal přinejmenším stejný. Obvykle je to označováno jako "rebalancování", a fakticky to znamená zdražení těch služeb, kterých se prodá více (neboli zvětšení zisku tam, kde je větší objem prodeje), na úkor zmenšení zisku u těch služeb, kde poptávka klesá. Tento druhý přístup je samozřejmě velmi krátkozraký - zvyšování míry zisku (zdražování) u nejžádanějších služeb nutně působí proti jejich atraktivnosti pro uživatele a snižuje poptávku, čímž zpětně snižuje objem výnosů, kvůli kterému provozovatel službu vlastně zdražil. To roztáčí začarovaný kruh, který nutí provozovatele k dalšímu zdražování, což zase vyvolává další pokles poptávky ( u nás takováto situace nastala například s cenami za vodné a stočné). Dalším negativním důsledkem je skutečnost, že zlevňováním dosud značně ziskových služeb a zdražováním služeb dosud méně ziskových (což je základní podstatou rebalancování) dochází i k nepřímému ovlivňování konkurence. Pro ni totiž klesá dosud velmi vysoká motivace vstupovat na trh tradičně ziskových služeb (což v praxi jsou dálkové hovory), které se nyní zlevňují. Na druhé straně se jim ale díky zdražování dosud méně výnosných služeb (místních hovorů) otevírají nové a atraktivní možnosti podnikání.
Tento druhý přístup je tedy dosti krátkozraký, a ve svém důsledku nahrává spíše konkurenci. Z dlouhodobého hlediska je samozřejmě neudržitelný a pro příslušného operátora dokonce sebevražedný. Nemluvě již o jeho negativních důsledcích na rozvoj telekomunikací, které se nerozvíjí tak jak by mohly a měly, ale spíše stagnují nebo jsou dokonce utlumovány. Za určitých specifických okolností však může být i tato varianta pro telekomunikačního operátora docela efektivní - například tam, kde je tradiční operátor ze zákona chráněn před jakoukoli konkurencí. I když tato jeho ochrana může být časově omezená, umožňuje mu tento přístup maximálně "vytěžit" zájemce o telekomunikační služby (kteří nemají možnost výběru), a připravit si tak co nejvýhodnější ekonomické i jiné zázemí pro okamžik, kdy jeho hájení před konkurencí skončí a on se bude muset začít chovat podle první varianty.
Přesně toto je (bohužel) přístup našeho SPT Telecom.