Jak SPT Telecom k monopolu přišel

Když v roce 1994 tehdejší vláda řešila otázku dalšího rozvoje telekomunikací, měla na výběr dvě hlavní varianty: buďto otevřít trh a pustit na něj konkurenci, nebo jej ponechat uzavřený a udělit jedinému subjektu monopol na veřejné telefonní služby. Liberální vláda Václava Klause, jindy tak halasně volající po blahodárném působení tržních sil a vlivu konkurence, však právě zde rozhodla pro opačnou variantu: pro zakonzervování monopolu, a to do začátku roku 2001.

Zásadním dokumentem, který formuluje tehdejší rozhodnutí vlády, je Příloha k usnesení vlády ze dne 10.srpna 1994 č. 428, s názvem "HLAVNÍ ZÁSADY STÁTNÍ TELEKOMUNIKAČNÍ POLITIKY". V tomto dokumentu se říká, že základním cílem je zvýšení nabídky, neboli zvýšení počtu telefonních stanic (k toku 2000 na více než dvojnásobek tehdejšího stavu) a zlepšení průchodnosti sítě. S dovětkem, že tohoto cíle má být dosaženo co nejrovnoměrněji, s co nejnižšími náklady, na dobré technické úrovni a rovněž s využitím dodávek od českého telekomunikačního průmyslu. Povšimněte si, že v této definici základních cílů se vůbec nehovoří o využití takto vzniklé sítě - například v tom smyslu, že by mělo být podpořeno využívání moderních telekomunikačních a informačních technologií, rozvoj podnikání apod. Nic se neříká ani o cenové přijatelnosti telefonních služeb, která by motivovala k jejich využívání (je zde zmiňováno pouze to, aby náklady zřizovatele na zvýšení počtu stanic byly co nejnižší, ale už se neříká nic o tom, jak cenově přijatelné má být samotné telefonování pro uživatelskou veřejnost).

Dalším podstatným momentem bylo rozhodnutí o dosažení vytčených cílů cestou zachování monopolu. Druhý a sedmý bod Zásad říkají:

Daného cíle hodlá stát dosáhnout při zachování integrovaného provozovatele veřejné telefonní sítě a to akciové společnosti SPT TELECOM, celoplošně zajišťujícího mezinárodní, dálkový i místní provoz (u místního provozu bude umožněn vstup do podnikání i jiným subjektům podle zásady VIII).

Akciové společnosti SPT TELECOM bude do konce roku 2000 poskytnuta exkluzivita na provozování meziměstských a mezinárodních telefonních služeb

V praxi to ale dopadlo poněkud jinak: údajně z technických důvodů má SPT Telecom faktický monopol i na místní provoz. Osmý bod zásad explicitně říká:

V tzv. místních sítích bude umožněn vstup do podnikání i jiným subjektům jako doplněk k budování sítě integrovaným provozovatelem akciovou společností SPT TELECOM.

Skutečnost je ale taková, že konkurence dostala příležitost jen ve zcela zanedbatelném měřítku. Jde zejména od dva pilotní projekty (v Praze a Liberci), a pak o 16 místních sítí, kde potřebnou licenci získalo 6 alternativních operátorů - až na dvě výjimky však v těchto 16 lokalitách alternativní provoz nebyl dosud spuštěn. Jedním z důvodů je kromě malého rozsahu vyhrazené oblasti také nařízení, které alternativnímu operátorovi ukládá povinnost složit kauci ve výši 1900,- Kč za každou uživatelskou přípojku, kterou chce realizovat. Důvod této kauce mluví sám za sebe: jde o to, že kdyby alternativní operátor nebyl schopen dostát svým závazkům a přípojku nevytvořil či nebyl schopen fakticky provozovat, stát by z této kauce zaplatil SPT Telecomu aby přípojku zřídil on. Zvláště tam, kde lidé dlouho a marně čekají na to, až jim SPT telecom zřídí přípojku, je smysl této kauce opravdu pikantní smyčkou ve stylu Hlavy 22: aby alternativní operátor mohl udělat to, co Telecom není schopen udělat, musí složit kauci - aby v případě jeho neúspěchu mohl za něj nastoupit SPT Telecom udělat to, co SPT Telecom nebyl dosud schopen udělat.

Dalším významným rozhodnutím vlády bylo to, že SPT Telecom nebude uložené cíle řešit sám, ale spolu se strategickým partnerem, který by do něj měl vstoupit a posílit jej. Třetí bod zásad říká doslova:

V zájmu dosažení základního střednědobého cíle bude umožněn vstup strategického partnera do akciové společnosti SPT TELECOM.

Explicitně se zde sice neříká, že by strategický partner měl být zahraniční, ale nasvědčuje tomu dikce čtvrtého bodu Zásad:

Právní vztahy se strategickým partnerem budou uspořádány podle českého právního řádu.

Výběrové řízení na výběr strategického partnera později vyloučilo české uchazeče, a pokračovalo i přes usnesení soudu pro Prahu 1 (který reagoval na žalobu českého zájemce o strategické partnerství, firmy Telis). Vítězem se nakonec stalo nizozemsko-švýcarské konsorcium TelSource, s 51% zastoupením nizozemského PTT Telecom Netherlands (dnes KPN), 49% podílem švýcarského Swiss Telecomu (dnes: Swisscom), s nemajetkovou spoluúčastí amerického AT&T.

Později, koncem roku 1998, nizozemská společnost KPN (majoritní akcionář TelSource), dokoupila 6,5 procenta akcií SPT Telecom na pražské burze, a tím získala (spolu s 27 procenty TelSource) tzv. blokační minoritu.