Pokud někdo shromáždí nějaký soubor zajímavých URL odkazů a považuje za potřebné jej dát k dispozici také ostatním uživatelům, je správným způsobem jak tak učinit převod souboru odkazů do podoby běžné WWW stránky, a její "vyvěšení" (zveřejnění, zpřístupnění, stejně jako u kterékoli jiné WWW stránky). Některé browsery či samostatné utility dokonce umožňují tento krok zautomatizovat - na příslušný povel dokáží "vyexportovat" vlastní záložky do podoby běžné WWW stránky, kterou pak uživatel může umístit na libovolný WWW server, a tím "zviditelnit" i pro ostatní uživatele.
Seznam odkazů na právní zdroje v ČR i v zahraničí
Právě popsaná možnost převodu záložek na WWW stránku je ale spíše dodatečným řešením situace, kdy někdo cíleně shromažďuje určité odkazy nejen pro svou osobní potřebu, a teprve dodatečně si uvědomí, že jeho záložky nejsou pro ostatní viditelné. Pokud totiž někdo má v plánu shromažďovat nějaké konkrétní odkazy a od začátku počítá s tím, že výsledek zpřístupní také ostatním, pak obvykle již od začátku buduje svou evidenci ve formě běžné WWW stránky. Právě tímto způsobem pak vznikají nejjednodušší formy evidence dostupných zdrojů, kterým se neformálně říká "seznamy zdrojů" (anglicky: resource lists).
Seznam odkazů na zdravotnické zdroje v ČR
Charakteristickým rysem seznamů zdrojů je skutečnost, že jejich autor je typicky vytváří jako určitý vedlejší produkt jiné své činnosti - například když se někdo zabývá otázkami práva a legislativy, a při své práci s Internetem se dozvídá o zajímavých zdrojích z této oblasti, může pojmout úmysl udržovat systematickou evidenci těchto zdrojů nejen pro sebe, ale i pro ostatní uživatele. Z toho pak vyplývá i další charakteristický rys seznamů zdrojů - jsou obvykle úzce tematicky zaměřené, na určitou konkrétní problematiku, podle zájmů a znalostí svého autora a udržovatele. Na jeho schopnostech, přehledu, informovanosti a dalších schopnostem pak také stojí i celková užitečnost a přehlednost jím udržovaného seznamu zdrojů.
Pokud jde o způsob, jakým se autoři seznamů zdrojů dozvídají o existenci nových zdrojů, zde se vesměs jedná o jejich vlastní "objevování světa" - o novém zdroji se musí odněkud dozvědět autor seznamu sám. Případy, kdy provozovatel nového zdroje sám oznámí jeho existenci autorovi zdroje, je spíše výjimkou než pravidlem - což zase souvisí s faktem, že vlastní seznam zdrojů si může vytvářet skutečně kdokoli, a samotných seznamů je tudíž velmi mnoho, jejich evidence je značně neúplná, a zřizovatel nového zdroje má zde relativně nejmenší šanci "vědět" o takovémto seznamu zdrojů (ve srovnání s dalšími způsoby evidence zdrojů, o kterých se budeme zmiňovat).
Seznam odkazů na rybářské zdroje v ČR
Zdůrazněme si ještě jednou to, co právě zaznělo: seznamy zdrojů (resource lists) jsou na samém okraji celého spektra možných forem evidence existujících zdrojů (a současně i vyhledávacích služeb) - jsou nejmenší co do rozsahu "mapovaného univerza" (typicky obsahují desítky, maximálně stovky odkazů), ale na druhé straně jsou nejpočetnější, tj. existuje jich zdaleka nejvíce. Jelikož ani pro ně neplatí žádná "oznamovací povinnost", je samotná evidence takovýchto seznamů zdrojů dosti problematická (zvláště když si takovýto seznam může zřídit skutečně kdokoli). Také kvalita a obsažnost takovýchto seznamů je značně rozkolísaná - některé jsou opravdu velmi hodnotné, zatímco jiné nemají prakticky žádnou užitnou hodnotu.
