Bookmarky, alias záložky

Možností, jak se dozvědět URL adresu (URL odkaz) na nějakou zajímavou domovskou stránku, je tedy celá řada - od uhodnutí, přes osobní sdělení, inzeráty, propagační materiály, použití vyhledávacích služeb (ke kterým se ještě dostaneme), až po tištěné katalogy. Ať už ale někdo získá takovouto adresu jakkoli, zajímavou otázkou je jak ji uchovat pro pozdější použití.

Každý uživatel si samozřejmě může vést svou vlastní evidenci takovýchto URL odkazů například na papíře, a pokaždé potřebnou adresu zadat svému WWW browseru ručně. To ale není zrovna pohodlné.

Tvůrci WWW browserů naštěstí pamatovali na tuto základní potřebu všech uživatelů, a do svých produktů zabudovali prostředky na její podporu. Snad každý WWW browser má možnost vést pro svého uživatele evidenci jednotlivých URL odkazů - prezentovanou jako schopnost vytvářet si tzv. záložky (anglicky: bookmarks, např. v terminologii browserů Navigator firmy Netscape), či jako schopnost pamatovat si tzv. oblíbené položky (anglicky: Favorites, např. v terminologii browserů Internet Explorer firmy Microsoft). Míra komfortu uživatele při práci se záložkami může být různá - dnešním standardem je možnost vytvářet si vlastní hierarchický systém kategorií (složek, adresářů, s libovolnou hloubkou a "košatostí") odpovídající určitému předmětovému členění, a do něj pak zařazovat jednotlivé odkazy - představu naznačuje obrázek.

Představa práce se záložkami v browseru Internet Explorer

Zastavme se nyní u toho, co schopnost browserů pracovat se záložkami přesně znamená, a k čemu ji lze využít. Browser je schopen pamatovat si konkrétní URL odkazy, které mnohdy nemusí být příliš mnemonické (tj. snadno zapamatovatelné, jako např. odkaz http://svet.namodro.cz/go/r-art.asp?id=980217987). Browser dovoluje uživateli pojmenovat tyto URL odkazy jakýmkoli jiným řetězcem, který už může být mnohem mnemoničtější (sám od sebe browser pojmenuje každý nově vytvářenou záložku tzv. titulkem WWW stránky, ale uživatel má možnost tento název přepsat čímkoli co uzná za vhodné.

Hlavně je ale vhodné si uvědomit, k čemu celý mechanismus práce se záložkami slouží - k tomu, aby si uživatelé vytvářeli svou vlastní evidenci WWW stránek, a mohli se k nim pohodlně vracet (k tomu stačí vybrat příslušnou záložku a navolit ji, kliknutím či klávesou Enter apod., což browser interpretuje jako pokyn k načtení příslušné WWW stránky, na kterou záložka odkazuje). O tom, jak tato evidence bude bohatá, úplná, přehledná či jinak užitečná, samozřejmě rozhoduje uživatel, který si ji sestavuje.

Důležité je také to, že evidence ve formě záložek není určena k tomu, aby ji její vlastník sdílel s ostatními uživateli. Existují sice možnosti jak vzít obsah této evidence a přenést jej na jiný počítač (a tím jej dát k dispozici jinému uživateli), ale toto není zamýšlený způsob práce se záložkami. Ty jsou určeny pouze pro osobní použití svého autora, k tomu aby jemu samému usnadňovaly orientaci v báječném světě Internetu.

---