Výhody pro ASP
Pro subjekty ASP je nový model provozování a využívání aplikací zásadním přínosem již v tom, že jim dává možnost existovat. Otevírá tak nový segment trhu a vytváří nové podnikatelské příležitosti, určené zejména pro specializované subjekty s vysokou mírou vlastního know-how v oblasti provozování konkrétních aplikací a problematiky, která s nimi souvisí.
Zdrojem kompetitivnosti subjektů ASP je především to, co je běžně označováno jako "economy of scale" - neboli výhoda spočívající v tom že když se věci "dělají ve velkém", je to efektivnější než když se "dělají v malém". Platí to určitě pro samotné know-how, často dosti specializované a tudíž i drahé, které subjekty ASP kumulují a pak využívají efektivněji, než když je toto know-how po jednotlivých uživatelských subjektech rozptýleno (nehledě již na otázku samotného získávání tohoto know-how). Stejný efekt ale platí i pro náklady spojené s pořízením a provozem aplikací - vztaženo na vhodnou "jednotku" budou tyto náklady nejspíše nižší než kdyby si příslušné aplikace a další potřebné vybavení a služby pořizovali individuálně jednotliví koncoví uživatelé.
Efekt "economy of scale" se ale projevuje především v tom, jak ASP může rozkládat své náklady mezi více uživatelů: jeho náklady samozřejmě také rostou s počtem zákazníků resp. uživatelů, ale výrazně pomaleji. Často uváděným konkrétním příkladem bývá provozování poštovních serverů na platformě MS Exchange (spadající do kategorie ASP služeb označovaných jako "messaging"), které vyžaduje dosti pokročilé dovednosti a znalosti - ale pak už je celkem jedno, jestli je takovýto poštovní server provozován pro 50, 100 či třeba tisíc uživatelů.
Zajímavým přínosem je pro subjekty ASP i konkrétní způsob zpoplatňování za poskytnuté služby. Zákazníci totiž platí subjektům ASP za poskytnuté služby téměř výlučně průběžným způsobem (na měsíční, čtvrtletní, roční apod.), a tím pro subjekt ASP vytváří rovnoměrný tok příjmů (rovnoměrný cashflow).
Výhody pro ISV
Pro producenty softwaru (subjekty ISV) je nástup nového "ASP modelu" jak zdrojem nových příležitostí, tak i zdrojem potenciálních ohrožení. Jako možné ohrožení totiž mohou producenti softwaru považovat skutečnost, že se výrazně zmenší okruh jejich přímých zákazníků, neboli těch kteří budou kupovat jejich produkty. To je pravda, protože s nástupem ASP modelu si již nebudou aplikace kupovat jejich koncoví uživatelé, ale subjekty ASP, kterých je samozřejmě méně. Ale na druhé straně je třeba vzít v úvahu i to, že díky ASP modelu se naopak může zvětšit okruh skutečných uživatelů příslušných aplikací (viz výše zmiňovaný efekt, kdy i malé a střední firmy mohou náhle "dosáhnout" na drahé a jinak pro ně nedostupné aplikace).
Z pohledu subjektů ISV je jistě otázkou, který z těchto vzájemně protichůdných vlivů převáží. Odpověď na tuto otázku bude nejspíše jiná u "masovějších" aplikací univerzálního charakteru (například kancelářských balíků), určených velkému počtu uživatelů a tudíž i lacinějších a relativně dostupnějších, a jiná u aplikací úzce specializovaných (tzv. vertikálních), potřebných jen pro menší počty uživatelů (a typicky výrazně dražších). U těchto dražších aplikací lze očekávat že převáží efekt rozšiřující se uživatelské základny, který zvýší odbyt i pro samotného producenta softwaru. Naproti tomu u lacinějších aplikací pro masové uživatele lze očekávat, že naopak převáží efekt zmenšujícího se počtu přímých odběratelů. Ani to však nemusí být na závadu, protože právě u tohoto segmentu aplikací se v poslední době výrazně projevuje jiný zajímavý trend: poskytovat tyto aplikace zdarma a "živit" se poskytováním podpůrných služeb. Při takovémto modelu pak není rozhodující počet "kupujících" (kteří stejně nic neplatí), ale počet koncových uživatelů.
V praxi samozřejmě bude velmi záležet na tom, jaké konkrétní podmínky si mezi sebou dohodnou subjekty ASP a ISV. Očekávat lze i to, že někteří producenti softwaru (ISV) začnou sami provozovat své vlastní aplikace a nabízet přístup k nim na dálku (neboli: stanou se subjekty ASP). Pak totiž budou nejlépe eliminovat možný negativní vliv celého ASP modelu, a naopak budou moci plně využít jeho předností. V odborných kruzích se spekuluje například o Microsoftu, který má jak vhodný produkt (MS Office ve verzi pro hostování), tak i vhodnou infrastrukturu a síťové zázemí (svou síť MSN).
Na zmínku jistě stojí skutečnost, že i mezi subjekty ISV existuje určitá vnitřní diferenciace, která může mít vliv na jejich postoj k celému fenoménu ASP. Například producenti vývojových nástrojů či systémových platforem (například producenti databází) tradičně neoslovují svými produkty přímo koncové zákazníky, ale pouze jiné producenty softwaru (ISVC), kteří jejich produkty a nástroje využívají či zakomponovávají do svých produktů. Pro takovéto "producenty platforem" pak nástup modelu ASP přináší především nové možnosti odbytu (u tvůrců aplikací šitých na míru pro hostování). Zajímavým důsledkem je skutečnost, že to byli právě "producenti softwarových platforem", kteří jako první vyšli vstříc celému modelu ASP tím, že do svých vývojových nástrojů a produktů začali zakomponovávat vše potřebné pro vývoj aplikací určených pro "hostování" (pro provozování na aplikačních serverech a se vzdáleným přístupem uživatelů). Konkrétním příkladem může být program ASPEN iniciovaný společností Progress Software, zaměřený právě na podporu rozvoje "hostovaných aplikací".
Výhody pro NSP
Zajímavou příležitostí je nasazení ASP modelu i pro "subdodavatele konektivity", neboli pro subjekty které jsme si výše označili jako NSP (Network Service Provider). Subjektem NSP se obecně může stát kdokoli, například provozovatel veřejné či privátní datové sítě, který nemá nic společného s Internetem. Častější je ale případ, kdy se subjekty NSP rekrutují právě z řad internetových providerů (poskytovatelů připojení k Internetu), pro které je tato činnost vítaným zdrojem dalších příjmů k jejich původní činnosti, která díky konkurenci a všeobecným trendům vynáší stále méně. Zajímavé je, že sami poskytovatelé připojení již obvykle mají určité zkušenosti s "hostováním" - buď s hostování WWW stránek (v rámci web hostingu či server hostingu), a dokonce i s hostováním celých fyzických serverů (v rámci tzv. server housingu, viz výše). Jsou to ale činnosti, které spadají spíše do roviny poskytování základní konektivity (což odpovídá roli subjektů NSP) a systémové správy serverů (což odpovídá roli provozovatelů datacenter) , a naopak nezasahují až na aplikační úroveň (neboť o obsah WWW stránek či serverů se stále starají sami zákazníci využívající tohoto druhu hostingu).
Typickým internetovým providerům schází know-how potřebné k provozování uživatelsky orientovaných aplikací. Pokud jsou ochotni a schopni si jej pořídit, vybudovat či jinak získat, mohou sami nastoupit roli subjektů ASP a postupně v ně přerůst. Pokud nemohou či nechtějí takovéto know-how získat, mohou stále úspěšně spolupracovat se subjekty ASP v roli jejich poskytovatelů konektivity (NSP) a/nebo provozovatelů datacenter.