původní "hospodaření" s IP adresami • autoři TCP/IP vyšli z předpokladu že bude existovat: – malý počet opravdu velkých sítí • vyžadují malou síťovou část, a naopak velkou část pro relativní adresu uzlu – střední počet středně velkých sítí • měly by mít srovnatelně velkou síťovou i relativní část – velký počet malých sítí • vyžadují velkou síťovou část, stačí jim malá část pro relativní adresy • tomu uzpůsobili i velikost síťové části IP adresy – 3 možné varianty, které odpovídají 3 třídám adres – třída A • pro velmi velké sítě, poloha hranice 8:24 (rozděluje 32bitů na 8 a 24) – třída B • pro středně velké sítě, 16:16 – třída C • pro malé sítě, 24:8 • (původní) způsob přidělování IP adres: – vždy se přidělila celá třída adres – např: 1x B: • fakticky 65536 (216) různých IP adres (se stejnou síťovou částí) – např. 1x C: • fakticky  256 (28) různých IP adres – pokud takto přidělené adresy nebyly využity, nešlo je už "vzít zpět" a přidělit někomu jinému!! • důsledek: vedlo to k plýtvání IP adresami – příklad: když někdo chtěl 1000 IP adres, dostal 1xB (65 536 adres) – později: dostal 4-8x C (4-8x256 IP adres, ale to zase způsobovalo jiné problémy • se směrovacími tabulkami