Minulý týden: BMI, GTS Novera, SW patenty …

Minulý týden začal nový kalendářní měsíc - měsíc březen. Ten byl dlouho znám jako měsíc knihy, ale v posledních letech se dostává do povědomí nejširší veřejnosti spíše jako měsíc Internetu. Děje se tak díky kampani s příznačným názvem "Březen - měsíc Internetu". Ta letos odstartovala již poosmé, a tentokráte ve znamení nakupování po Internetu. Jednotlivé ročníky totiž mají vždy určité zvýrazněné téma, a tím letošním je právě oblast nakupování na Internetu, se zaměřením na její bezpečnost.

Pravdou je, že samotné nakupování po Internetu není u nás až tak neznámé. Podle nejnovějšího průzkumu Factum Invenio si jej už vyzkoušelo na 16 procent obyvatel ČR, starších 15 let. Nicméně jen asi čtvrtina z nich nakupuje na Internetu pravidelně (přesněji: nakoupila více jak 5x).

Zajímavé jsou také důvody, proč lidé nenakupují na Internetu častěji. Největší zábranou je špatná dostupnost Internetu (odrazuje 54 procent obyvatel starších 15 let). Následuje nemožnost prohlédnout a vyzkoušet si zboží, se 45 procenty. Mimochodem, to někteří uživatelé Internetu řeší tak, že si "fyzicky vybírají" v klasický kamenných prodejnách, a faktický nákup pak jdou realizovat přes Internet, kde obvykle dosáhnou výhodnější ceny.

Bezpečný nákup na zkoušku

Konečně dalším odrazujícím faktorem je nevědomost o tom, jak nakupování na Internetu funguje (30 procent), a také obava o bezpečnost (21 procent). No a právě na tyto faktory se zaměřuje nová kampaň, kterou v rámci Března - měsíce Internetu spustilo sdružení APEK, několik e-obchodů (eProton, Internet Mall, Obchodni-dům.cz, HiFishop.cz), dále Čedok, a konečně ČSOB. Společně spustili nový server www.bezpecnynakup.cz, který dává uživatelů možnost naučit se nakupování a hlavně placení po Internetu, bez rizika pro vlastní peněženku. Jde totiž o testovací, resp. "výukový" server, který fakticky nic neprodává, ale pouze věrně imituje průběh nakupování a hlavně způsob placení on-line.

Jedním z cílů testovacího serverů je zpropagovat nový mechanismus on-line placení pomocí platebních karet, pojmenovaný jako "3D Secure". S ním do celého projektu vstupuje ČSOB. Osobně tento nový standard pro zabezpečené platby vnímám jako nástupce dřívějšího protokolu SET (Secure Electronic Transaction), který sice aspiroval na dokonalost a poskytování maximální možné bezpečnosti pro všechny zúčastněné strany, ale nakonec se stal nepoužitelným monstrem (byl příliš drahý, těžkopádný, složitý atd.).

Nový 3D Secure, který podporuje jak Mastercard tak i Visa, také vychází z předpokladu, že každá ze zúčastněných stran získává jen ty informace, které opravdu nezbytně potřebuje. Z pohledu nakupujícího to mj. znamená, že údaje o své platební kartě nesděluje prodejci, ale až platební bráně, kterou provozuje autorizační středisko (u nás je to MÚZO).

Návštěvníci nového serveru www.bezpecnynakup.cz si mohou nový 3D Secure vyzkoušet v praxi, a dokonce si přitom vybrat z více různých (testovacích) platebních karet. Postup imitovaného placení věrně kopíruje reálnou situace, ale žádná transakce ve skutečnosti samozřejmě neproběhne. Je to dobře ilustrativní a názorné.

Na můj vkus ale autoři serveru podcenili další osvětu. Čekal jsem, že zde najdu nějaké další materiály osvětlující problematiku placení na Internetu - ale není zde vůbec nic.

GTS Novera, aneb: nová éra v telekomunikacích

O tom, že v ČR dochází ke sloučení dvou největších alternativních operátorů, se ví již nějakou dobu - oficiálně od prosince loňského roku, kdy bylo oznámeno že kupcem Aliatelu se stává společnost GTS. V tehdejším dílu tohoto seriálu jsem to označil nadpisem "Největší kupuje největšího", v narážce na to, že Aliatel se s GTS Czech přetahoval o prvenství mezi tuzemskými alternativními operátory. Až do roku 2002 včetně totiž vykazoval největší výnosy GTS, ale v roce 2003 jej předstihl právě Aliatel. Na ukazatel EBITDA (provozní hospodářský výsledek před odpisy a dalšími odpočítávanými položkami, fakticky jde o výnosy po odečtení provozních nákladů) však stále vedlo GTS Czech.

Dnes už je to ale jedno, protože nyní se celá transakce skutečně zrealizovala, a "největší se spojil s největším". Výsledkem spojení GTS Czech a Aliatelu je nový subjekt se jménem GTS Novera. Vznikl k 1. březnu 2005, a den předtím představil veřejnosti svou korporátní identitu i své vedení. To se rekrutuje jak z dřívějších zaměstnanců GTS Czech, tak i ze zaměstnanců Aliatelu (podrobnosti v tiskové zprávě).

Dosavadní společnosti GTS Czech a Aliatel jako právní subjekty však nezanikají, ale budou ještě nějakou dobu existovat. Již během března však chtějí přejít na jednotné portfolio produktů a služeb, které budou nabízet novým zákazníkům. Princip migrace stávajících zákazníků bude pochopitelně dlouhodobější, a bude založen na jednoduchém principu: zákazníci si sami zvolí, zda zůstanou u dosavadních produktů (služeb), resp. zda přejdou na nové produkty a služby, již z jednotného portfolia.

Webové stránky nového subjektu (na adrese http://www.gtsnovera.cz) budou spuštěny k 1.4.2005, kdy by se také měly sloučit stávající infolinky (do linky 800 990 990).

Pokud jde o podnikatelské záměry nového subjektu, hodlá pokračovat v dosavadním zaměření obou svých "rodičů": převážně na firemní klientelu. V současné době, po sečtení za oba "rodiče", by GTS Novera měla mít na 20 000 firemních klientů a asi 25-procentní podíl v cílovém segmentu (tj. v segmentu služeb pro firemní zákazníky). Asi nepřekvapí, že chce tento podíl zvyšovat. Podle vlastního vyjádření očekává dosažení cca jedné třetiny v celém širokém spektru firemních zákazníků, od velkých společností až po drobné podnikatele a živnostníky. Stejně tak nepřekvapí, že GTS Novera chce konkurovat hlavně Českému Telecomu.

Zajímavá je také cesta, kterou se GTS Novera chce ubírat ke zvýšení svého tržního podílu. Cítí prý, že firemním zákazníkům musí nabídnout komplexní služby, zahrnující jak pevné, tak i mobilní komunikace. Ovšem ani původní GTS Czech, ani Aliatel mobilní služby nenabízeli. Nová GTS Novera sice již získala licenci na poskytování služeb mobilních sítí, ale svou vlastní mobilní síť nemá, a bez licence na její provoz (a hlavně bez frekvencí) ji ani nemůže budovat.

Zbývají tedy možnosti charakteru "virtuálního operátora", kdy si jeden subjekt pronajímá část přenosové kapacity mobilní sítě od jiného subjektu, a sám ji pak prodává dále. I zde existuje více stupňů volnosti, neboli způsobů jak konkrétně to udělat - ale u nás nebyl zatím žádný z nich použit. Důvodem je podle mého názoru to, že naši mobilní operátoři zatím dokáží sami prodat dostatečně velkou část svých kapacit sami, a tak necítí potřebu ji prodávat jiným způsobem.

Další možností, jak by GTS Novera mohla nabízet komplexní služby, je partnerství s některým z mobilních operátorů a nabídka společných balíčků, s tím že každý z operátorů by zajišťoval jen jejich část. Uvidíme, nakolik je to pravděpodobné.

Privatizace Českého Telecomu: PPF ven, France Telecom dovnitř

Minulý týden přinesl zajímavý zvrat v postupu (do)privatizace Českého Telecomu, a to v řadách zájemců charakteru finančních investorů. Obě konsorcia (PPF a J&T, i Blackstone/CVC/Providence) totiž dostala podmínku, v podobě povinnosti získat dostatečně velkého telekomunikačního operátora a začlenit jej do svého konsorcia.

Konsorciu PPF a J&T neprošlo spojení se společností InWay, která byla shledána příliš malou. Proto se posléze dohodla s evropským (italským) operátorem Tiscali. Ten již byl meziresortní privatizační komisí shledán dostatečně velkým. Ovšem jeho tuzemská pobočka je přímým konkurentem Českého Telecomu, a tak privatizační komise rozhodla, že se mu nesmí dívat příliš hluboko do karet - v procesu tzv. due diligence by právě Tiscali nemělo mít přístup ke všem údajům.

Ve středu minulý týden se pak oficiálně potvrdily zprávy o tom, že druhé finanční konsorcium (Blackstone/CVC/Providence) se domluvilo s France Telecomem. Toho pak v pátek formálně akceptovala i naše meziresortní privatizační komise, která jej pustila k "nahlížení do karet" Českému Telecomu (do procesu tzv. due diligence). A to bez omezení, která dříve uvalila na společnost Tiscali.

Ve čtvrtek, a tedy den poté, kdy se potvrdily zprávy o France Telecomu, naopak přichází jiná zpráva: konsorcium PPF, J&T a Tiscali naopak z privatizace odstupuje. Oficiálně není známo proč, své důvody prý PPF popsala v dopise, který ve čtvrtek doručila Fondu národního majetku (a jehož obsah nezveřejnila). Neformálně se spekuluje právě o tom, že Tiscali nezískalo přístup ke všem údajům Českého Telecomu. Zajímavé je, že ani PPF ani Tiscali nijak nemedializovalo svůj názor ani na původní rozhodnutí meziresortní komise (o tom, že Tiscali nebude mít úplný přístup ke všem datům).

Nejednotné je také celkové hodnocení toho, jaké dopady na další postup privatizace bude mít přistoupení silného France Telecomu. Většina názorů očekává spíše zvýšení výsledné ceny, ale třeba podle analytika Atlantik FT Jana Schiessera je vstup France Telecom pro konsorcium

posilou pouze v tom smyslu, že finančním investorům umožňuje splnit podmínky tendru, provést hloubkovou kontrolu a podat závaznou nabídku. "Nezvyšuje to ale schopnost nového subjektu nabídnout vyšší cenu," dodal.

Softwarové patenty znovu na scéně

Už už se zdálo, že hrozba uzákonění tzv. softwarových patentů je zažehnána. To když počátkem února právní výbor Evropského parlamentu doporučil "restartovat" celý legislativní proces úpravy softwarových patentů. Jinými slovy doporučil začít s celou úpravou od začátku (formálně: buďto ji zcela stáhnout a připravit direktivu novou, nebo ji vrátit do pvního čtení, kde může být dále měněna). Výbor přitom rozhodl poměrně jasnou většinou: 19 poslanců bylo pro restartování, dva proti a jeden se zdržel hlasování.

O návrhu svého právního výboru hlasoval ve čtvrtek 17. února celý Evropský parlament. Jednoznačně přitom podpořil postoj svého právního výboru a rozhodl o restartování celého procesu úpravy softwarových patentů. Háček je ale v tom, že rozhodnutí Evropského parlamentu musí ještě potvrdit Rada EU (Rada ministrů).

Proti návrhu na "restartování" celého procesu, který vzešel z Evropského parlamentu, se ale postavila Evropská komise, která parlamentní výzvu k restartování bez projednání odmítla. Komisař pro vnitřní trh a služby Charlie McCreevy, do jehož resortu navrhovaná direktiva o softwarových patentech spadá, se vyjádřil v tom smyslu, že nemá v úmyslu chystat žádnou novou verzi direktivy. Místo toho hodlá Lucembursko (stávající předsednická země) znovu předložit stávající verzi směrnice na nadcházejícím zasedání Rady EU, které se koná právě dnes (7. března 2005), a na kterém se sejdou příslušní ministři z jednotlivých členských zemí, zodpovědní právě za oblast vnitřního trhu. Za ČR je to místopředseda vlády Martin Jahn.

Jaká je pozice ČR?

V ČR se problematikou tzv. softwarových patentů aktivně zabývá také náš Senát. Jeho výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice přijal 23.2. usnesení, ve kterém odmítá snahy o urychlené přijetí stávající verze direktivy EU a požaduje po vládě ČR, aby se k odporu proti stávajícímu návrhu i proti jeho urychlenému projednání aktivně připojila. Požaduje restartování (úplně nové projednání) celé problematiky tzv. softwarových patentů, a "jasné vymezení toho, že počítačové programy samy o sobě nemohou být předmětem patentů".

Jednoznačně se k problematice softwarových patentů i hrozícímu konfliktu mezi nejvyššími orgány EU postavila i evropská poslankyně Zuzana Roithová, místopředsedkyně výboru Evropského parlamentu pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele (poslankyně za KDU-ČSL). Ta vydala k celé kauze své vlastní stanovisko, v rámci kterého vyzývá našeho zástupce v nadcházející Radě ministrů (místopředsedu Jahna), aby:

v případě zařazení "směrnice o softwarových patentech" na pořad jednání:
1. požadoval projednání směrnice s rozpravou,
2. hlasoval v neprospěch stávajícího znění směrnice
3. obhajoval konstruktivní pozice evropskými občany voleného Parlamentu, tj. znovu projednání směrnice v prvním čtení.

Pokud by Rada ministrů (Rada EU) direktivu v její stávající podobě přeci jen odsouhlasila, ještě by to zdaleka neznamenalo, že by příslušná direktiva okamžitě vstoupila v platnost. Direktiva by se pouze vrátila zpět do Parlamentu, k dalšímu projednání. Pokud totiž dojde k zásadní neshodě na legislativním návrhu mezi Radou EU a Evropským parlamentem, nastupují ještě další dvě "kola" a smírčí jednání, ve snaze dosáhnout shodu. Jde o poměrně složitou proceduru, která je přehledně popsána například zde.