Třetí propojovací dohoda podepsána!

Podpis další, v pořadí již třetí propojovací dohody mezi nově nastupujícím alternativním operátorem a tzv. inkumbentem (Českým Telecomem), proběhl právě včera, kdy na kalendáři svítila magická třináctka - snad to novému operátorovi a jeho zákazníkům přinese štěstím, a ne naopak smůlu. O podpisu informovala tisková zpráva vydaná ze strany eTelu, a z ní vyplynulo že dohodu podepsali generální ředitelé obou společností - Richard Pinc za eTel a Přemysl Klíma za Telecom.

Ze samotné tiskové zprávy nevyplývají žádné další konkrétní informace, kromě obecnějšího konstatování že dohoda upravuje vztahy mezi eTelem a Českým Telecomem ve třech základních oblastech:

• technických podmínkách propojení
• službách poskytovaných Českým Telecomem
• cenách za propojení

a kromě názoru eTelu, že "proces jednání o cenách tímto krokem ještě není uzavřen - pro příští rok bude eTel prosazovat změnu metody pro výpočet cen za propojení", čímž je míněn přechod na metodu LRIC.

Richard Pinc a Přemysl Klíma podepisují propojovací dohodu

eTel, dříve Globix

Společnost eTel Česká republika je tuzemskou odnoží irské telekomunikační společnosti eTel Group se sídlem v Doublinu, která vznikla poměrně nedávno (byla založena teprve v červenci 1999 Seanem Mellym, výkonným ředitelem společnosti TCL Telecom, nyní WorldCom Ireland). Zaměřuje se výhradně na středoevropský trh a na firemní klientelu. Do ČR expandovala tím, že v prosinci loňského roku získala 100% majetkový podíl v tuzemském operátorovi jménem Globix. Dnes eTel ČR ve své tiskové zprávě uvádí, že má již na 700 zákazníků, kterým poskytuje komplexní portfolio hlasových, datových a internetových služeb.

Osobně jsem se s aktivitami této společnosti poprvé setkal počátkem prosince loňského roku, na tiskovce čtyř operátorů protestujících proti požadavkům na propojení, které Český Telecom vznesl ve své referenční propojovací nabídce. Tehdy se ale ještě jednalo o původní společnost Globix.

Podle včera vydané tiskové zprávy jsou dalším cílem společnosti propojovací dohody s mobilními operátory, o kterých eTel již také jedná.

Další podrobnosti o eTelu lze najít na jeho firemních WWW stránkách na adrese http://www.etel-group.com.

Co naznačil Telecom

Včerejší den byl zajímavý i tím, že proběhlo další ze setkání představitelů Českého Telecomu s novináři, neformálně označované jako "propojovací snídaně" - protože hlavním tématem vzájemného dialogu byla problematika propojování. Mohu jen ocenit, že se takováto setkání konají, probíhají vcelku otevřeně a je možné na nich ptát na nejrůznější aspekty které novináře zajímají. Určitě to prospívá lepší všeobecné informovanosti.

Například ohledně propojovací dohody s eTelem zde zaznělo, že by měla být v hlavních rysech stejná jako obě již uzavřené dohody s Aliatelem a Contactelem. Tedy že stejné jsou ceny za zakončení hovorů (stanovené na maximální hladinou danou cenovým verdiktem ČTÚ, tj. 66 haléřů za minutu místního hovoru ve špičce a 33 mimo špičku). Stejná by však měla být i skutečnost, že jde o propojovací dohodu která řeší pouze základní hlasové služby a naopak neřeší služby datové a také takové služby, které představitelé Telecomu označili jako "volitelné" (například volání na Zelené linky, linky řady 900 atd.). Zde tedy, podobně jako u Aliatelu a Contactelu, budou ještě následovat další jednání o tom, co existující dohody nepokrývají. Z kontextu vyplynulo, že jednání by měla být na dobré cestě a základní obrysy dohody by se již měly rýsovat.

Přístup k síti, nebo služba přenosových cest?

Na setkání s Telecomem jsme dostali do ruky přehled toho, v jakém stavu je jednání ČTc s ostatními operátory o propojovacích dohodách. Z tohoto seznamu mj. vyplývá, že například u GTS se stále řeší otázka zpoplatňování služby přenosových cest, zatímco u tří ostatních operátorů, se kterými již dohoda byla podepsána, tato otázka byla vyřešena. Z diskuse, která se kolem toho rozvinula, pak vyplynulo něco co mne docela překvapilo. Totiž že Aliatel, Contactel a nyní i eTel přistoupili na samostatné zpoplatňování přenosových cest použitých při propojení!

Jedním ze sporných bodů, které musely být vyřešeny před podepsáním prvních propojovacích dohod, bylo to zda ceny za zakončení hovorů stanovené nezávislým regulátorem již zahrnují veškeré náklady které jsou s tím spojené, nebo je nezahrnují a tyto náklady mají být hrazeny samostatně. Jde především o náklady na vzájemné propojení sítí obou operátorů, kteří mezi sebou dohodu uzavírají - je samozřejmé že takovéto propojení něco stojí a někdo musí náklady na ně uhradit. Český Telecom přitom ve své referenční nabídce rozložil náklady na propojení do dvou složek, které hodlal zpoplatňovat samostatně, neboli navíc k ceně za ukončování jednotlivých hovorů. Konkrétně šlo o tyto dvě nákladové složky:

• službu přístupu k síti VTS (jde o přístup poskytovatele telekomunikačních služeb k síti provozovatele telekomunikační sítě)
• službu přenosových cest (jde o propojení sítí dvou provozovatelů telekomunikačních sítí).

Rozdíl mezi těmito dvěma složkami nemusí být na první pohled patrný - druhá je o technickém propojení sítí (o přenosových okruzích které dohromady tvoří tzv. přenosové svazky), zatímco první je o službách, které takovéto propojení využívají.

Ještě před uzavřením prvních dohod pak jednající operátoři vznesli dotaz na ČTÚ, co vlastně jím stanovené ceny zahrnují - zda zahrnují všechny náklady včetně obou složek nákladů na propojení, nebo jen některou z těchto složek či žádnou.

Druhá ano, první ne

Při slavnostním podpisu první propojovací dohody mezi ČTc a Contactelem posledního únorového dne jsem se explicitně zeptal ředitele ČTc na to, jak to nakonec vyřešili. Jeho odpověď jsem tehdy pochopil tak, že nezávislý regulátor se nevyjádřil a Telecom posléze ustoupil ze svého požadavku na samostatné zpoplatňování propojení, s tím že pokud by regulátor někdy rozhodl jinak, obě strany by to zohlednily následnou změnou propojovací dohody.

Nyní se ale vše začíná jevit v poněkud jiném světle. Předně regulátor přeci jen vydal určitý verdikt, konkrétně své cenové rozhodnutí č. 03/PROP/2001 ze dne 13.2.2001. V něm jednoznačně konstatuje, že první složka nákladů na propojení (služba "přístupu k VTS") nemá být předmětem smlouvy o propojení. Pokud jde o druhou složku nákladů, neboli o službu "přenosových cest", zde regulátor konstatoval že jde o standardní službu pronájmu vnitrostátních telekomunikačních vedení a okruhů, u kterých se tudíž uplatňují věcně usměrňované ceny (a ne ceny, které si Telecom chtěl účtovat podle své Referenční nabídky).

Regulátor tím (podle mé interpretace) rozhodl, že první složka nákladů na propojení (přístup k VTS) není oprávněná, zatímco druhá ano, ale v jiných cenových relacích než jaké obsahovala referenční nabídka propojení. S touto interpretací pak koresponduje i to, co zaznělo na včerejším setkání Telecomu s novináři - že Aliatel, Contactel a nyní i eTel akceptovali požadavek Telecomu na zpoplatňování služby "přenosových cest", a díky tomu mohlo dojít k uzavření propojovací dohody. Naproti tomu GTS toto zpoplatňování zřejmě nadále odmítá, a kvůli tomu propojovací dohoda s GTS jako takovým ještě nebyla uzavřena.

O čem je služba "přenosové cesty"?

Nezbytnou podmínkou toho, aby bylo možné volat ze sítě jednoho operátora do sítě jiného operátora, je vzájemné propojení těchto sítí dostatečnou přenosovou kapacitou. Tato kapacita je budována "stavebnicově", pomocí přenosových traktů o rychlosti 2 Mbps, které je možné "skládat" na příslušné násobky, v rámci tzv. přenosových svazků. Důležité přitom je, že vzhledem k povaze telefonní sítě (a k jejímu fungování na principu přepojování okruhů) musí být propojení dimenzováno s ohledem na nejhorší možný případ (na maximální zátěž), a nikoli na průměrný případ (průměrnou zátěž). Přitom jeden "základní díl", neboli jeden 2 Mbps trakt, dokáže přenášet souběžně pouze 30 telefonních hovorů - protože v pevných sítích se používá velmi neefektivní kódování PCM, neboli tzv. pulzně kódová modulace, která na 1 hovor spotřebuje přenosovou kapacitu odpovídající rychlosti 64 kbps. Naproti tomu v mobilních sítích se díky efektivnějšímu kódování vystačí s cca 12 až 13 kbps.

Podle toho, co na včerejším setkání zaznělo, se Český Telecom dohodl s alternativními operátory v rámci již uzavřených propojovacích dohod na tom, že předěl mezi propojenými sítěmi (tzv. bod propojení) bude umístěn na straně alternativního operátora, a že to bude on (Český Telecom), kdo zajistí potřebné přenosové cesty mezi svou sítí a tímto bodem propojení. Za to pak požaduje úhradu, v poměru v jakém obě strany propojení využívají (tj. pokud obě stejně, bude alternativní operátor platit polovinu nákladů).

Odhadnout, jak velkou zátěž budou takovéto náklady představovat pro alternativní operátory, je obtížné. K tomu je totiž nutné vědět, jak velká kapacita bude zapotřebí v tom kterém místě, kde jsou sítě operátorů vzájemně propojeny, což zase závisí na objemu provozu mezi nimi a jeho struktuře atd. Velmi hrubým odhadem může být to, co také včera v diskusi zaznělo - že mezi sítí ČTc a Dattelu v Praze existuje několik desítek dvoumegabitových propojovacích traktů - a to Dattel (dnes již formálně neexistující, neboť splynul se společností GTS) obsluhuje jako alternativní operátor pouze vymezenou část Prahy. Pokud má někdo ze čtenářů k dispozici přesnější odhad, nechť prosím přispěje do diskuse.

Přitom náklady na 1 dvoumegabitový trakt se pohybují v hodnotě cca 9 tisíc Kč měsíčně (při max. množstevní slevě). I když by z této částky platil alternativní operátor např. jen polovinu (při rovnoměrném využití oběma stranami), při větším počtu těchto traktů, například při stovkách, to již budou nezanedbatelné další náklady, které je nutné přičíst k cenám za propojení.

Oč tu tedy běží? Ne o to, aby některý operátor provozoval technické prostředky pro vzájemné propojení sítí zadarmo, z laskavosti k bližnímu či vstřícnosti ke druhému operátorovi, který je navíc jeho konkurent. Jde o to, jak tyto náklady pokrýt - zda je zahrnout do již stanovené maximální ceny za ukončení hovoru, což fakticky znamená snížit o ně svůj vlastní zisk, nebo zda tyto náklady připočítat k maximální ceně za ukončení hovoru.

Alternativní operátoři nejspíše prosazovali první variantu, která by jim dávala větší prostor k celkovému snižování cen za nabízené služby. Český Telecom prosazoval již ve své referenční nabídce variantu druhou, která nutně zvyšuje celkovou cenovou hladinu telekomunikačních služeb a ponechává jeho konkurentům menší prostor pro oslovení potenciálních zákazníků atraktivními cenami.

Vše tedy nasvědčuje tomu, že vůči Aliatelu, Contactelu a eTelu si Telecom prosadil svou, čímž v konečném efektu dále zvednul cenovou hladinu, stanovenou nezávislým regulátorem jako maximální cenu za propojení.