Na 7. mezioborovém semináři EurOpen.CZ (který se konal v penizonu Fousek ve Štedroníně) jsem měl zvanou přednášku na téma datových schránek. Vzhledem k celkovému ladění semináře (směrem k otázkám práva) jsem se i já snažil vyzdvihnout zejména aspekty právní. Například to, zda zákony, vyhlášky a prováděcí předpisy mají či nemají vznikat nezávisle na realitě - technologické, ekonomické, ale třeba i politické. Připoměl jsem také historii elektronického podpisu, který zpočátku vznikal tak, že autoři zcela záměrně ignorovali technologickou realitu a vymýšleli zákona pro jakýsi abstraktní podpis, který ale neexistoval.
Dále jsem se snažil popsat historii elektronického podpisu v ČR, zejména s ohledem na jeho údajný "neúspěch a potřebu zjednodušení" - a pak hlavně to, že za dlouhých devět let, co je u nás elektronický podpis uzákoněn, se ho naučilo používat (ale i rozumět mu a umět správně vyhodnocovat platnost podpisů) jen velmi málo lidí. A rázem, k 1.7.2009, se situace "nařízením shůry" zásadně změnila. Najednou se všichni musí na elektronický podpis (a elektronickou formu dokumentů) spoléhat a pracovat s ní, protože jim to zákon takto nařizuje. A to dokonce bez toho, že by se zákon postaral o to, co je potřeba pro udržení dlouhodobé platnosti elektronických dokumentů. Či dokonce jen připustil, že elektronická féorma dokumentů má nějaká specifika, která je nutné aktivně ošetřit. (4.12.2009)