směrování na linkové vrstvě (L2) • nejde o klasické směrování, ale o hledání cesty (přes mosty/přepínače) – k cílovému uzlu, který se nachází v téže síti, jako odesílající uzel • jde o nalezení posloupnosti mostů/směrovačů, přes které je nutné data předávat • v Ethernetu: – používá se metoda zpětného učení • původně určená pro síťovou vrstvu (L3) – ale pro L3 málo vhodná • kvůli velké režii na „naučení se“ topologii ve velké soustavě sítí • trvalo by velmi dlouho, než by se mosty/přepínače naučily znát to, co potřebují  • během doby učení by se mosty/směrovače chovaly velmi neefektivně (jako opakovače) – pro linkovou vrstvu (L2) vhodnější • potřeba „naučit se“ se týká jen uzlů v dané síti (nikoli v ostatních sítích) • učení je rychlé, neefektivnost během učení se není tak velká • výhoda:  ethernetové mosty/přepínače mohou být plug&play • není nutné je konfigurovat, stačí je zapnout • samy se naučí vše, co k fungování potřebují znát • nevýhoda: v síti nesmí být cykly (brání zpětnému učení) • v Token Ring-u – používá se metoda source routing

---