řízení toku • jde o řešení obecného problému: – jak nezahltit příjemce? • podstata problému: – odesilatel může být mnohem “výkonnější“ než příjemce • příjemce nemusí „stíhat“ tempo, které odesilatel dokáže vyvinout – předpokládá se, že propojení (síť) mezi odesilatelem a příjemcem má dostatečnou kapacitu a problém neovlivňuje • síť není úzkým hrdlem v komunikaci mezi odesilatelem a příjemcem • princip řešení: – odesilatel se při odesílání řídí kapacitními možnostmi příjemce • možnosti praktického řešení: – řízení toku může být implementováno na různých vrstvách • fyzická/linková: – příjemce dává najevo odesilateli, zda má či nemá odesílat • pomocí signálů: RTS/CTS, nebo pomocí řídících znaků: XON/XOFF • vyšší vrstvy a metoda okénka: – příjemce (spolu)určuje maximální velikost posuvného okénka • v rámci potvrzení „inzeruje“ novou velikost okénka – tím říká, kolik dalších dat je schopen přijmout • takto to funguje v protokolu TCP na transportní vrstvě