vlastnosti statistického multiplexu (STDM) • obecně: – hodí se tam, kde jednotlivé vstupy generují nerovnoměrnou zátěž • kde rychlost přenosu (resp. objem dat, které potřebují přenést za jednotku času) není pevná, ale mění se v čase • princip fungování: – požadavky jednotlivých vstupů jsou vyřizovány na principu „kdo první přijde …. „ • ale mohou být použity i jiné strategie – cílem je efektivní využití společné přenosové kapacity • aby nezůstávaly nevyužity timesloty, pokud příslušný vstup právě nemá co odeslat – a tak se timeslot přidělí někomu jinému – jde v zásadě o princip přepojování paketů • data musí být „zabalena“ do určitého bloku (rámce, paketu, buňky) a opatřena hlavičkou – podle hlavičky příjemce pozná, komu obsah timeslotu (blok dat) patří • na rozdíl od časového multiplexu toto neví (a nemůže vědět) dopředu !!! • timesloty obvykle mají stejnou délku – ale nemusí tomu tak být – z hlavičky pak musí vyplývat, jak je timeslot veliký – rozdíl oproti (skutečnému) přepojování paketů • u STDM jednotlivé sloty následují bezprostředně po sobě  (a obvykle jsou stejně velké) • u přepojování paketů nemusí – mezi jednotlivými pakety (bloky) mohou být libovolně velké odstupy