Slide c.  29

„vývoj“ směrování v čase • zpočátku: • soustavy vzájemně propojených sítí (internety) byly (relativně) malé • objemy směrovacích informací byly (relativně) malé a „zvládnutelné“ • aktualizace směrovacích informací mohla být založena na metodách typu distance vector (např. protokol RIP) • problémem byla špatná škálovatelnost • poté: • soustavy vzájemně propojených sítí jsou větší • stejně jako objemy směrovacích informací • snaha přejít na metody typy link-state (např. protokol OSPF) • které jsou lépe škálovatelné • později: • soustavy vzájemně propojených sítí jsou  již příliš velké • velký objem směrovacích informací nelze zvládnout jinak, neždekompozicí a „lokalizací“ směrovacích informací  • nutnost přejít na hierarchické směrování a autonomní systémy • protokoly IGP a EGP, BGP, peering atd.