distribuované směrování • nejčastěji používaná varianta směrování • jednotlivé směrovače vzájemně spolupracují – posílají si aktualizační informace o změnách v síti • pokud je směrování adaptivní a reaguje na dění v síti – případně "části výpočtu" • spolupráce směrovačů může být různá: – výpočet optimálních cest je distribuovaný • každý počítá kus, vzájemně si předávají části výpočtů • nevýhoda: když jeden udělá chybu, "splete" i ostatní – každý si počítá optimální cesty sám • uzly si posílají jen "podklady" (informace o dostupnosti a změnách) • výpočet optimálních cest – je klasickou úlohou z teorie grafů – používají se například: • Bellman-Fordův algoritmus • algoritmus Ford-Fulkersona • z hlediska zatížení sítě (přenosových cest) je důležité: – jaké objemy (aktualizačních) informací se přenáší • může být limitujícím faktorem – jak často • pravidelně • jen při změně • základní varianty směrování: – vector distance routing • např. protokol RIP • dnes se hodí již jen pro menší sítě – link state routing • např. protokol OSPF • hodí se i pro větší sítě