Senát v kleštích rozhodl: šance zastavit zřizování datových schránek nepodnikajícím osobám stále žije

Senát, přitlačený ke zdi, nakonec velkou většinou schválil vládní návrh, který zřizování ruší. I díky uzavření memoranda mezi vnitrem a Advokátní komorou, ke kterému došlo těsně před jednáním pléna Senátu.

Kauza se zřizováním datových schránek v roce 2023 pokračovala včera další důležitou etapou: plénum Senátu celkem jednoznačně (58 hlasy pro, 1 proti) schválilo vládní návrh novely, která prošla třetím čtením v Poslanecké sněmovně (jako tisk 333) a usiluje zrušit automatické zřizování datových schránek nepodnikající fyzické osoby (DS FO) při prvním přihlášení „přes NIA“, které mělo začít fungovat od 1. 1. 2023. V Senátu jde o tisk 22.

Ještě ale nemusí být úplně vyhráno: aby k onomu již naplánovanému zřizování nedošlo, musí „rušící“ návrh sám nabýt účinnosti nejpozději k 1. 1. 2023. A to znamená, že jej do té doby musí podepsat prezident (který má dle ústavy na své rozhodnutí 15 dnů). Pak ještě musí být příslušný předpis publikován ve Sbírce, což také nějakou dobu zabere.

Stihnout se to asi dá, ale také nemusí. Uvidíme.

Jen si připomeňme, že „ve hře“ bylo skutečně jen zřizování datových schránek nepodnikajících fyzických osob (DS FO) při prvním přihlášení „přes NIA“. Nikoli zřízení datové schránky každé podnikající fyzické osobě (která je v ROSu a svou DS PFO ještě nemá) a každé právnické osobě (která je v ROSu a svou DS PO ještě nemá). Tyto dvě věci jsou už jisté a datové schránky budou podnikajícím fyzickým osobám i právnickým osobám počátkem příštího roku zřizovány povinně, ze zákona.

Naproti tomu zřizování datových schránek (nepodnikajících) fyzických osob (DS FO), pokud se vše podaří stihnout, zůstane dobrovolné, tak jako doposud. Asi jen s tou změnou, že nabídka na okamžité (a dobrovolné) zřízení na pouhá dvě kliknutí se přesune „blíže“ k uživateli: dnes je tato nabídka umístěna na vstupu do datové schránky (na klientském portálu ISDS) a na Portálu občana.

Nově by se obdobná nabídka mohla nacházet již na samotné NIA. Tak, aby na tuto nabídku „narazil“ každý, kdo se někam přihlašuje přes NIA. Třeba k očkovacímu portálu, k ePortálu ČSSZ apod.

Původně to tak jednoznačně nevypadalo

Jakkoli bylo výsledné hlasování v Senátu celkem jednoznačné, původně to na takovýto výsledek nevypadalo. To proto, že celý návrh posuzovaly dva senátní výbory a jejich doporučení se zásadně lišila.

Jako garanční byl určen Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který se rozhodl dát návrhu zelenou. Tedy doporučit plénu jeho schválení ve znění předloženém Sněmovnou.

Jenže dalším senátním výborem, který se k návrhu vyjádřil, byl Ústavně-právní výbor, a ten se naopak rozhodl vystavit návrhu stopku. Tedy doporučit plénu jeho vrácení Sněmovně s konkrétním pozměňovacím návrhem. Chtěl totiž vyřešit jeden konkrétní problém, o jehož řešení jej požádala advokátní komora. To by ale, vzhledem k aktuálnímu datu a příslušným lhůtám i blížícím se vánočním svátkům, prakticky s jistotou znamenalo, že se účinnost celého návrhu k 1. 1. 2023 nestihne.

Nakonec ale Ústavně-právní výbor vzal své doporučení fakticky zpět. To když jeho zpravodaj oznámil, že se jen těsně před jednáním pléna podařilo vyřešit problém, kvůli kterému chtěl celý návrh vrátit poslancům zpět, i s pozměňovacím návrhem.

Pak už následovalo ono vcelku jednoznačné schválení návrhu v podobě předložené Sněmovnou. Nikoli úplně bezproblémové, ale s dosti tvrdou kritikou postupu předkladatelů, kteří dostali Senát do úzkých (zaznělo dokonce „do kleští“), zejména kvůli šibeničním termínům a nátlaku na rychlé schválení.

Jaký problém měli advokáti?

Problém, kvůli kterému chtěl Ústavně-právní výbor Senátu celý návrh vrátit zpět poslancům, se týká advokátů a toho, jak provádí autorizované konverze: podle § 25c zákona o advokacii tak činí podle zákona č. 300/2008 Sb. (zjednodušeně: prostřednictvím Czech POINTů). Jenže podle tohoto zákona jsou k tomu nutné zkoušky s tím, že do konce letošního roku (2022) ještě z této povinnosti platí výjimka. A většina advokátů prý nestihla potřebné zkoušky včas absolvovat.

Advokátní komora si toho zřejmě všimla až na poslední chvíli, alespoň podle tohoto zdroje:

Předseda České advokátní komory JUDr. Robert Němec, LL.M., na Twitteru již 6. prosince  informoval o snaze vedení Komory zvrátit povinnost advokátů, kterou jim ukládá § 30 zákona č. 300/2008 Sb., podle něhož může autorizované konverze od 1. ledna 2023 provádět pouze ten, kdo složil zkoušku Ministerstva vnitra: „Situaci intenzivně řešíme s Ministerstvem spravedlnosti ČR i vnitrem, aby advokáti mohli provádět konverze i bez požadované zkoušky, která se do zákona dostala zjevně legislativní chybou na základě poslaneckého návrhu, kterého si, bohužel, nikdo nevšiml, protože neprošel připomínkovým řízením. Zároveň jsme požádali předsedu Senátu o schválení pozměňovacího návrhu, který by požadavek na zkoušku pro advokáty zcela zrušil jako obsolentní,“ uvedl Robert Němec.

Ústavně-právní výbor žádosti vyhověl a zakomponoval ji do svého usnesení. To by tak fakticky obětovalo včasné zrušení onoho zřizování datových schránek DS FO při prvním přihlášení „přes NIA“, protože pokud by se návrh vrátil zpět poslancům, ti by jej velmi pravděpodobně nestihli znovu projednat včas.

Nakonec to ale dopadlo jinak: když senátor Tomáš Goláň, coby zpravodaj Ústavně-právního výboru, prezentoval příslušné usnesení, oznámil, že se problém podařilo vyřešit:

Po všech debatách, diskusích a všech martyriích, která probíhala, se podařilo dnes ve 13:38 mezi Advokátní komorou a ministerstvem vnitra memorandum, které říká, že ministerstvo vnitra bude považovat advokátní zkoušku, to znamená zkoušku složenou podle zákona o advokacii, za zkoušku podle tohoto zákona. V tomto okamžiku myslím, že dotčené strany si to vyřešily mezi sebou a my nejsme nuceni podstupovat takové martyrium, že přijmeme pozměňovací návrh a nebudeme nutit PS, aby se scházela k tomuto ještě mezi svátky a potom musela někde shánět prezidenta, aby tento zákon podepsal tak, aby mohl být publikován k 31. 12. 2022.

Zajímavé, jak se nějakým memorandem dá nahradit dosti explicitní požadavek zákona.

Co se senátorům nelíbilo?

Ačkoli výsledné hlasování bylo vcelku jednoznačné, samotné projednávání vládního návrhu rozhodně bezproblémové nebylo. Asi nejvýstižněji to shrnula senátorka Jitka Seidlová konstatováním, že „prostě jsme v kleštích, když to mám říct“.

Podrobněji to rozvedl senátor Jaroslav Chalupský coby zpravodaj garančního výboru. Ten formuloval tři hlavní výtky vůči předkladatelům návrhu:

Bod první, a zde je potřeba zdvihnout varovný prst, aby se to nestávalo zvykem, je časový tlak na Senát, kdy místo 30 dnů na projednání musíme tisk zvládnout zpracovat jen během několika málo dnů. Prakticky to znamená, že v pátek přijde tisk do Senátu, senátní legislativa přes víkend zpracuje stanovisko, zpravodaj v pondělí a úterý připraví zprávu a ve středu je již projednání na výboru, aby se o týden později mohlo o tisku hlasovat na plénu. Tento přístup dolní komory k Senátu neposkytuje dostatečný časový prostor pro naplnění zákonných lhůt pro všechny články legislativního procesu. Navíc pod tlakem data účinnosti zákona k 1. 1. 2023.

Bod druhý byl legislativně-technický. Šlo o to, že s novelizací zákona o elektronických úkonech a o autorizované konverzi dokumentů nepočítá novela téhož zákona, obsažená v souběžně projednávaném senátním tisku č. 17, což je Digitální informační agentura, a mohlo by dojít ke kolizní novelizaci § 15, odst. 3 v obou tiscích.

V diskusi jsme došli k závěru, že tuto svízel ministerstvo vyřeší tak, že využije svou roli publikačního úřadu a bude vhodně zákony řadit za sebou, aby do sebe tzv. zapadly. Neměl by tedy nastat žádný problém.

A třetí výtkou směrem k ministerstvu bylo zdůraznění faktu, že by stát měl respektovat vůli občanů, lépe reflektovat jejich životní situaci a nejprve vysvětlovat, motivovat a pak teprve zavádět poměrně zásadní změny do jejich života. Že stát by měl pro své občany připravovat služby tak kvalitní a intuitivní, že je občan sám bude chtít pro jejich výhody využívat. Ne, že k nim bude donucován silou zákona. Je nutno znovu připomenout, že pracujeme pro občana, za jeho peníze, on je naším zákazníkem, proto by měl být s výsledky naší práce spokojen.

Opakovaně také v diskusi zazněl argument, že celé původní nastavení (tedy ono zřizování datových schránek nepodnikajícím fyzickým osobám při prvním přihlášení „přes NIA“), které má být zrušeno, je ve sporu se základními principy digitalizace, a konkrétně pak s § 14 odst. 1 zákona č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby, který říká, že:

Nepodnikající fyzické osoby nemohou být nuceny využívat digitální služby nebo činit digitální úkony podle tohoto zákona.

Pravdou je, že „mít zřízenu datovou schránku“ ještě nezahrnuje povinnost ji používat, ve smyslu odesílání, resp. „činění digitálních úkonů“ vůči orgánům veřejné moci. Ale zahrnuje povinnost strpět doručování od orgánů veřejné moci do takovéto datové schránky. Tedy pokud si držitel svou datovou schránku nenechá včas znepřístupnit, což lze udělat poměrně snadno a rychle přímo ze samotné datové schránky.

Když se všechno řeší na poslední chvíli a každý řeší jen svůj problém

Hlavní příčinu všech nynějších zmatků kolem datových schránek pak shrnul senátor Zdeněk Nytra. To když poukázal na to, že dnes na poslední chvíli měníme něco, co bylo (a skoro s velkou slávou) přijato již v roce 2021 – a pak leželo bez povšimnutí řadu měsíců. Než se začal blížit termín účinnosti, který teprve zaúčinkoval jako budíček. Jenže ten zazvonil jen pár vteřin před dvanáctou:

Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, abychom si nalili čistého vína – kdybychom se překulili přes 1. leden, tak by se zas tak moc nestalo. Ano, fyzické osoby, které by použily bankovní identitu, těm by byla zřízena datová schránka, obdržely by dopis a ano, musely by udělat úkon, aby tu datovou schránku deaktivovali, ale kdo by ji neměl, tak by ji neměl. A jestli nám vadí nebo někomu vadí datové schránky u OSVČ atd., to je úplně stejný případ jako u České advokátní komory. Ta novela byla projednaná a schválená, jestli se nepletu, 9. července loňského roku. Vstoupila v platnost 1. ledna letošního roku. Tu, kterou chceme novelizovat. A měli jsme dostatek času na to to prostě změnit. Ale prostě jsme to nezměnili. Takže asi chceme, aby to tak bylo. Netvrdím, že s tím všichni souhlasí, ale prostě nalijme si čistého vína, že jsme s tím ani my, ani například podnikatelské odbory, které za mnou byly, ale byly taky na poslední chvíli, prostě nejenom vláda nám to poslala na poslední chvíli. Ale Česká advokátní komora, podnikatelské odbory atd., všichni se prostě ozvali na poslední chvíli. A já tedy věřím, že na dnešní schůzi už je to skoro poslední materiál, kdy jsme v časovém presu. A 1. ledna nebo 11. ledna už v časovém presu nebudeme. Tedy až zase do listopadu nebo do prosince příštího roku. Děkuji.