Co čeká český eGovernment? Nastoupí digitální ústava a přijdou exploze!

V příštím roce začnou nabývat účinnosti další konkrétní digitální práva z tzv. digitální ústavy (zákona o právu na digitální služby). Vedle toho dojde k takovým změnám v datových schránkách, že lze očekávat explozivní nárůst jak počtu schránek, tak i počtu přenesených datových zpráv.

Do nového roku 2022 by český eGovernment měl vstoupit již bez své dosavadní eidentity. Nepůjde ale o zahození celé dosavadní elektronické identifikace, nýbrž jen o výměnu značky: ta dosavadní, spojená s adresou eidentita.cz, by měla být nahrazena "Identitou občana", spojenou s doménovým jménem identitaobcana.cz.

Časem prý může dojít i na přejmenování Portálu občana. Důvodem má být to, že jeho jméno se už stalo generickým pojmem, a vedle jednoho Portálu občana dnes již existuje řada dalších portálů občana, provozovaných městy a obcemi. Tak aby se to nepletlo.

Exploze datových zpráv

Ministerstvo vnitra na dvou nedávných konferencích (eGovernment 20:10 v Mikulově a ISSS v Hradci králové) poněkud šokovalo předpovědí úplné exploze v datových schránkách: zatímco za 12 let jejich existence, od poloviny roku 2009 do dnešních dnů, bylo skrze ně přeneseno něco přes 920 milionů datových zpráv (a do konce letošního roku by to mělo být cca 950 milionů), během následující dvou let má (podle odhadu vnitra) tento počet vzrůst až na cca 1,6 miliardy. Tedy o cca 650 milionů za dva roky. Kde se takovýto obrovský, až přímo explozivní nárůst vezme?

Dost možná, že to není nijak nereálné. Nesmíme totiž zapomínat, že datové schránky čekají v nadcházejících dvou letech docela zásadní změny. A vnitro očekává, že se projeví právě oním explozivním nárůstem provozu v datových schránkách.

První z těchto změn přijde již počátkem příštího roku: do konce února 2022 by měl být napevno povolen příjem poštovních datových zpráv v datových schránkách všech fyzických a právnických osob. Tedy těch, které si mohou posílat mezi sebou právě (podnikající i nepodnikající) fyzické osoby, i osoby právnické, a které dnes stojí 5 Kč i s DPH. Zakázat nově půjde už jen v datových schránkách nepodnikajících fyzických osob.

Skončí tím praxe některých subjektů typu bank, utilit, operátorů atd., kteří dosud nechtěli poštovní datové zprávy přijímat, a tak je do svých datových schránek nepouštěli. No a vnitro očekává, že to bude mít významné dopady - že hodně lidí místo posílání svých důležitých elektronických dokumentů obyčejným emailem, sice zdarma ale bez záruky doručení a prokazatelnosti, raději vynaloží oněch 5 korun za zprávu, a oproti emailu získá jak jistotu o doručení, tak i možnost snadno vše prokázat.

Navíc je zde ještě jedna související změna: u poštovních datových zpráv se nově zavádí stejná fikce doručení (po 10 dnech), jaká platí u "veřejnoprávních" datových zpráv, stejně jako u listovních úředních zásilek. Takže i když si protistrana vaši poštovní datovou zprávu nevyzvedne včas, po 10 dnech je z pohledu práva považována za doručenou, i s odpovídajícími právními účinky.

Exploze datových schránek

Nárůst provozu v datových schránkách, který vnitro očekává, ale může být tažen i růstem počtu samotných datových schránek. Pravdou je, že během pandemie docela významně narostl počet datových schránek fyzických osob. Ale to je nejspíše ničím proti explozi, která nastane počátkem roku 2023. Tehdy totiž budou zřízeny povinně (tj. ze zákona) datové schránky všem OSVČ, resp. živnostníkům (obecně: podnikajícím fyzickým osobám). Těch je v ČR přes milion, a dosud si datové schránky mohli, ale nemuseli zřizovat. Zatím to tedy je dobrovolné, závislé na jejich uvážení. Nově, od počátku roku 2023, již budou mít datovou schránku podnikající fyzické osoby povinně. A úřady (orgány veřejné moci) budou mít povinnost jim do nich doručovat.

Ale nebudou to jen podnikající fyzické osoby: v roce 2023 budou datové schránky povinně (ze zákona) zřízeny i těm právnickým osobám, které je dosud nemají. Zatím totiž byly povinné jen pro právnické osoby zapsané v obchodním rejstříku (či zřízené zákonem).

No a aby toho nebylo málo, stát se rozhodl, že datovou schránku má mít každý, kdo je dostatečně digitálně gramotný - natolik, aby dokázal používat elektronickou identifikaci. Takže tomu, kdo po 1.1.2023 poprvé použije svou (veřejnoprávní) identitu a někam se s ní přihlásí (přes NIA), bude automaticky zřízena datová schránka nepodnikající fyzické osoby. Samozřejmě jen pokud ji ještě nemá.

K tomu si dodejme, že vlastní prostředek elektronické identifikace dnes má na 4,2 milionu fyzických osob (hlavně díky bankovní identitě), a cca 16% z nich (cca 670) jej už skutečně využilo. To jen pro představu, o jaké počty nově zřizovaných datových schránek by se mohlo jednat (jak v případě nepodnikajících fyzických osob, tak i onoho cca milionu podnikajících fyzických osob).

Ostatně, i ministerstvo vnitra očekává v roce 2023 velmi výrazný nárůst počtu datových schránek, jak ukazuje i následující graf z jedné z jeho prezentací.

Digitální práva z digitální ústavy

V roce 2019 byl s velkou slávou (a oceněním "zákon roku") přijat zákon, který je dnes znám jako zákon č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby. Ne nadarmo se mu přezdívá "digitální ústava". To proto, že přináší řadu zcela základních "digitálních práv" (pro občany i firmy), ale také řadu povinností (pro orgány veřejné moci).

Některá z digitálních práv, které tento zákon přináší, platí již dnes. Například právo činit digitální úkon (tj. obracet se na orgány veřejné moci elektronicky, resp. digitálně). Nebo právo na prokázání právní skutečnosti či právo na informace. Další práva pak "přijdou" v roce 2022, kdy nabydou účinnosti příslušná ustanovení zákona, která je garantují.

Konkrétně od 1. února 2021 bude existovat právo na osvědčení digitálního úkonu. Zjednodušeně: když učiníte elektronickou cestou nějaký úkon vůči orgánu veřejné moci (např. pošlete nějakou žádost, výzvu, obecně podání), bude protistrana povinna vám vystavit osvědčení (doklad) o tom, co váš úkon obsahoval, kdy byl proveden atd. Asi jako když si u klasického "papírového" podání necháte orazítkovat a potvrdit kopii formuláře, který jste právě odevzdali na podatelně úřadu.

Zápis do registru, místo zákonného zmocnění

Dalším digitálním právem, které přijde k 1.2.2022, bude právo na využívání údajů. Ne ale ve smyslu práva občana či firmy na údaje, které se týkají jich samotných (takové právo již mají). Zde jde o to, že občan či firma mohou sami udělit orgánům veřejné moci souhlas s tím, aby mohly využívat ty jejich údaje, ke kterým jinak přístup nemají - a pak je orgány veřejné moci nesmí vyžadovat znovu.

S tímto novým právem (či spíše povinností, pro OVM) souvisí i další a dosti zásadní změna, která ale pro klienty eGovernmentu nebude přímo viditelná. Až dosud totiž orgány veřejné moci nepotřebovaly souhlas občanů či firem k tomu, aby mohly pracovat s těmi jejich údaji (v základních registrech či agendových informačních systémech), k jejichž čerpání měli explicitní zákonné zmocnění v některém právním předpisu (zákoně). Teprve pro ostatní údaje pak potřebovali (a nadále potřebují) souhlas toho, koho se údaje týkají.

Od 1.2.2022 to bude řešeno jinak, a místo explicitního zákonného zmocnění bude právo konkrétního OVM na čerpání konkrétních údajů zapisováno do základního registru práv a povinností.

Problematická legalizace elektronických podpisů

K 1.7.2022 má přijít další právo z digitální ústavy, a to na tzv. legalizaci, resp. "nahrazení úředně ověřeného podpisu nebo uznávaného elektronického podpisu". Jde v zásadě o překlopení klasického úředního ověřování (legalizace) vlastnoručních podpisů na listinných dokumentech - a to do elektronické/digitální podoby. Tedy tak, aby se daly úředně ověřovat (legalizovat) i elektronické podpisy na elektronických dokumentech, a vznikl buď ekvivalent uznávaného elektronického podpisu, nebo elektronický ekvivalent úředně ověřeného (vlastnoručního) podpisu.

Přesto zde bude jeden zásadní rozdíl: zatímco u vlastnoručních podpisů cestou jejich legalizace vzniká něco, co jinak vzniknout nemůže (sami si svůj podpis úředně neověříte), v případě elektronických podpisů tomu tak není. Podepsat se formou uznávaného elektronického podpisu může každý sám, aniž by k tomu potřeboval spoluúčast nějaké ověřující osoby (stačí to umět a mít kvalifikovaný certifikát). A k dosažení elektronického ekvivalentu úředně ověřeného (vlastnoručního) podpisu také povede jiná cesta, nevyžadující asistenci ověřující osoby - jde o možnost, kterou digitální ústava (zákon č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby) přinese ve svém § 6 odst. 2, a vyžaduje zápis (zaregistrování) kvalifikovaného certifikátu do základního registru obyvatel, či portálu veřejné správy.

Opravdu tedy potřebujeme celý institut legalizace elektronických podpisů, když se můžeme obejít i bez něj? Je to naše národní specialita, kterou jinde nepotřebují a nemají. Není to nakonec spíše berlička pro digitálně negramotné, aby se nemuseli sami řádně elektronicky podepisovat?