Bude elektronická evidence tržeb znamenat i povinou elektronizaci zákazníků?
Návrh zákona ukládá zákazníkovi povinnosti převzít účtenku. Už ale neříká, že tato musí být papírová. Bude zákazník povinen mít nezbytné vybavení pro převzetí elektronické účtenky? A pokud ne, bude za to pokutován?
V pondělí jsem zde na Lupě psal o problému s načasování celé snahy o zavedení elektronické evidence tržeb. Dnes bych rád pokračoval rozborem dalšího „kritického místa“ dosud uvažovaného řešení, v podobě již zveřejněného návrhu zákona o elektronické evidenci tržeb.
Konkrétně bych se rád věnoval stále častěji kritizovanému aspektu, kterým je snaha uložit platícímu (tj. zákazníkovi) zákonnou povinnost převzít účtenku. Tu účtenku, kterou mu je subjekt evidující tržby povinen vystavit. V návrhu zákona je na to pamatováno samostatným paragrafem:
§ 17: Povinnost převzít účtenku
Ten, od koho plyne evidovaná tržba, je povinen převzít účtenku.
Předkladatelé zákona se opakovaně vyjadřovali v tom smyslu, že porušení této povinnosti nemá být sankcionováno. A pravdou je, že přímo v navrhovaném zákoně nejsou za nepřevzetí účtenky uváděny žádné sankce. Což je třeba zajímavým rozdílem oproti Chorvatsku, které má být naším vzorem: zde nepřevzetí účtenky sankcionováno je, a hrozí za to pokuta do 200 KN (zdroj).
Řada kritiků ale upozorňuje na to, že sankce za nepřevzetí účtenky mohou být brzy a snadno doplněny, formou „nenápadné“ novely (či „vsuvky“, resp. přílepku do nějakého jiného zákona). V meziresortním připomínkovém řízení se pak objevilo několik připomínek poukazujících na to, že určité sankce, které se dají aplikovat na nepřevzetí účtenky, jsou obsaženy již v nynějším návrhu zákona, konkrétně v jeho §27, který se týká trestání (nepodnikajících) fyzických osob. Jde konkrétně o odstavce 1 a 3/a tohoto paragrafu:
§ 27: Přestupky
(1) Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že závažným způsobem úmyslně ztíží nebo zmaří evidenci tržeb.
.....
(3) Za přestupek lze uložit pokutu
a) do výše 500 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 a odstavce 2 písm. a) nebo b),
To, že samotné nepřevzetí vydané účtenky by obecně nemělo být sankcionováno, zmiňuje i důvodová zpráva k návrhu zákona. Připouští ale, že za určitých okolností sankcionováno být může – pokud půjde „o něco většího“:
Nepřevzetí evidenčního dokladu není samo o sobě sankcionováno. Sankcionovatelné však může být v případě, pokud bude naplněna skutková podstata obecného přestupku (správního deliktu) spočívajícího v pletichách při evidenci tržeb podle § 27 odst. 1 nebo § 28 odst. 1 tohoto zákona. Nicméně by tímto jednáním musela být narušena sama podstata evidence tržeb, a to závažným způsobem. Obecně lze tedy říci, že tato povinnost je založena imperfektní normou.
Podobně se k tomu staví i výklad k onomu sankčnímu §27 v důvodové zprávě, který také požaduje vyšší závažnost:
V odstavci 1 se uvádí skutková podstata přestupku dopadající na všechny fyzické osoby spočívající v tom, že jmenované osoby závažným způsobem reálně ztíží dosažení účelu evidence tržeb, nebo dosažení účelu evidence tržeb zcela zmaří. K naplnění skutkové podstaty tedy nepostačí pouhá příprava, či pokus o ztížení, ani reálné způsobení účinku, který nedosahuje závažné intenzity. Z hlediska subjektivní stránky se vyžaduje zavinění ve formě úmyslu, který se vztahuje jak k nesplnění zákonné povinnosti, tak ke ztížení, či zmaření evidence tržeb.
Mimochodem: nemělo by se toto vztahovat i na případy, kdy někdo (prodejce či poskytovatel služby) nabídne zákazníkovi poskytnutí určitého plnění „bez dokladu“? Tedy bez jakéhokoli zaevidování tržby? S pokutou až do oněch 500 000 Kč?
Co je vlastně účtenka a jakou může mít podobu?
Další zajímavou skutečností kolem účtenek je to, že jde vlastně o „právní novotvar“, který se dosud v našem právním řádu nevyskytuje. Alespoň tak to tvrdí důvodová zpráva:
Pojem účtenka se přitom jinde v právním řádu nevyskytuje. V tomto smyslu je obsah tohoto pojmu svébytný a není totožný s obsahem pojmu „daňový doklad“ podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ani s obsahem jiného obdobného právního pojmu. Neznamená to však, že pokud daný list papíru (nosič) bude obsahovat i jiné údaje, které vcelku s původními budou mít náležitosti vyžadované zákonem o DPH, že se nemůže jednat o daňový doklad pro účely DPH.
To, že jde o „novotvar“ je důležité i kvůli tomu, že není odkud „převzít“ další aspekty a vlastnosti, které má účtenka mít. Například: musí být „papírová“ (správně: listinná), nebo může být i elektronická? Na toto samotný návrh zákona odpověď nedává, protože formou účtenky se nezabývá.
Výše uvedený citát z důvodové zprávy už ale o konkrétní formě hovoří, když zmiňuje „list papíru“. Mělo by se ale jednat o výlučnou formu, nebo jen o jednu z možných forem?
Jiná část důvodové zprávy již explicitně hovoří o tom, že účtenka může mít i elektronickou podobu:
Poplatník může vydat účtenku též elektronicky. Tento přístup se uplatní zejména v situacích, kdy nedochází k fyzickému kontaktu aktérů transakce nebo dokonce ani k fyzickému předání zboží (např. nákup softwaru po internetu placený platební kartou).
Budiž, je to logické a nutné – aby účtenka mohla mít jak listinnou (papírovou), tak i elektronickou podobu. Protože u „distančních“ způsobů prodeje a placení by to s listinnou účtenkou bylo skutečně problematické. A když zákon neřeší, a tudíž ani nepředepisuje formu účtenky, mělo by to znamenat, že ten, kdo účtenku vydává, si může vybrat.
Souvisí to i s proklamovanou možností, aby „malí“ příjemci spíše příležitostných tržeb nemuseli mít nákladné pokladní systémy, ale mohli použít třeba tablet nebo mobilní telefon. Ne že by k takovýmto mobilním zařízením nešla připojit tiskárna a že by z ní nešlo skutečně tisknout – ale dnes to ještě není zdaleka běžné ani moc jednoduché (pro běžného uživatele). Takže elektronická forma účtenky by byla vhodnější i tam, kde jsou obě strany fyzicky přítomné.
Naopak, pokud by sktuečně připadala v úvahu jen listinná podoba účtenky, byl by to zajímavý paradox: kvůli elektronizaci (v podobě elektronické evidence tržeb) by si velké počty povinných subjektů (hlavně těch "nejmenších") musely kupovat tiskárny a začít tisknout.
Jenže jak to jde dohromady s tím, že zákazník (resp. „ten, od koho plyne evidovaná tržba“) by na druhé straně měl mít povinnost účtenku převzít? Znamená to snad, že bude povinen mít takové vybavení, které mu umožní převzít účtenku v takové elektronické formě, jakou si protistrana (příjemce evidované tržby) zvolí? Znamenalo by to třeba to, že zákazník by byl povinen mít mobilní telefon, aby mohl přijímat účtenky ve formě SMSek? Nebo by musel mít aktivní a funkční email, aby mu účtenka mohla být zaslána emailem? Nebo by měl být povinně vybaven tak, aby byl schopen přijít elektronické účtenky nějak bezkontaktně, třeba přes NFC?
Povinnost elektronické evidence tržeb nutně znamená, že funkční a dostatečně kvalitní připojení k Internetu budou muset mít všichni příjemci takovýchto tržeb. Ale má to znamenat, že stejně na tom budou i všichni jejich zákazníci, kvůli zákonem uložené povinnosti převzít účtenku? Ale není to jen otázka připojení, ale i otázka dalšího potřebného vybavení (HW i SW).
Co znamená „převzít účtenku“?
Pojďme se ještě zastavit u toho, co konkrétně si návrh zákona o elektronické evidenci tržeb představuje pod „převzetím účtenky“. Samotný zákon to podle očekávání nijak neřeší, ale důvodová zpráva se tomu věnuje poměrně detailně. Nejprve pro případ, kdy je zákazník (“původce tržby) fyzicky přítomen:
V případě fyzické přítomnosti původce tržby se „vydáním účtenky“ na straně poplatníka, který má tržbu evidovat, rozumí vydat účtenku, bez výzvy ji fyzicky poskytnout zákazníkovi jejím umístěním na příslušné výdejní místo, v krajním případě upozornit toho, od koho mu platba plyne, na obsah jeho povinnosti podle § 17 a neuskutečnit dispozici s účtenkou v rozporu se sdělenou vůlí původce plnění.
Důvodová zpráva zmiňuje i to, že s účtenkou nesmí být nakládáno proti vůli zákazníka (původce tržby). A ten, když účtenku nechce, by nad ní měl alespoň mávnout rukou:
Poplatník nesmí vydat účtenku mimo sféru původce tržby (….), tedy vydat účtenku po uskutečnění platby bez přítomnosti původce tržby, ani nakládat s účtenkou proti vůli původce tržby. Vůle původce však může být vyjádřena jak výslovně, tak konkludentně. V souladu s ustanovením tak budou i situace, kdy poplatník vydá účtenku v přítomnosti původce tržby, umístí ji na příslušné výdejní místo k umožnění další dispozice zákazníkem, přičemž tento svou vůli vyjádří alespoň gestem (a splní tak svou povinnost podle § 17).
Naopak porušením povinnost zákazníka převzít účtenku (viz §17 návrhu zákona) by mělo být to, když zákazník odejde i bez onoho mávnutí rukou. V takovém případě může ten, kdo účtenku vydal, tuto zlikvidovat:
Nevyjádří-li původce tržby svou vůli vůbec, např. bez reakce odejde, dojde na jeho straně k porušení povinnosti uložené v § 17 (nedošlo k přechodu dispozice s účtenkou), avšak poplatník se např. likvidací takové účtenky porušení povinnosti nedopustí, neboť vůli v tomto případě nelze považovat za sdělenou, tedy případné uskutečnění dispozice nebude v rozporu se sdělenou vůlí.
A co když zákazník (původce tržby) není přítomen? Zde důvodová zpráva nejprve stále uvažuje v intencích listinných (papírových) účtenek:
Pokud původce tržby fyzicky přítomen není, lze za splnění povinnosti vydat účtenku pokládat učinění takových úkonů, které lze za běžných okolností bez dalšího důvodně považovat za počátek zprostředkování účtenky původci plnění, tedy které za standardních okolností vedou ke zprostředkování účtenky původci, např. vložení účtenky do obálky k samostatnému odeslání a vhození do schránky, nebo vložení účtenky do krabice k dálkově objednanému zboží, které čeká na expedici za podmínky, že toto zboží bylo v nejbližší době expedice odesláno.
Teprve následně důvodová zpráva obsahuje i výše citovanou pasáž, připouštějící elektronickou formu účtenky:
Poplatník může vydat účtenku též elektronicky. Tento přístup se uplatní zejména v situacích, kdy nedochází k fyzickému kontaktu aktérů transakce nebo dokonce ani k fyzickému předání zboží (např. nákup softwaru po internetu placený platební kartou).
Tuto variantu ale autoři již neřeší tak detailně, jako u listinné účtenky: musí například dojít k odeslání účtenky (el. poštou)? Nebo je nutné její doručení, převzetí, či dokonce potvrzení převzetí? Nebo stačí třeba neadresné umístění účtenky jako souboru na nějaké veřejně přístupné úložiště („někam na Internet“), kde si to zákazník musí už sám nějak dohledat (když má povinnost účtenku převzít)? Toto již řešeno není.
Navíc si znovu zdůrazněme, že výčet možností vydat účtenku v elektronické podobě není vyčerpávající (je zde jen „zejména“). Mělo by to tedy znamenat, že příjemce tržby si může vybrat a účtenky vydávat v elektronické formě i tam, kde zákazník stojí přímo před ním (je fyzicky přítomen). A to navozuje výše vznesenou otázku: když má zákazník povinnost účtenku převzít, má tím pádem také povinnost být vybaven tak, aby byl takovéhoto převzetí schopen?
Povinná výstražná tabule
V jednom z výše uvedených citátů z důvodové zprávy zaznělo, že ten, kdo vystavuje účtenku, by sice měl (aktivně) upozorňovat svého zákazníka na povinnost převzít účtenku – ale jen v krajním případě:
v krajním případě upozornit toho, od koho mu platba plyne, na obsah jeho povinnosti podle § 17 …
Vedle toho ale návrh zákona hodlá zavést povinné „pasivní“ upozornění na povinnost převzít si účtenku. Jde o tzv. informační povinnost, kterou by uložil §20 nového zákona, a který by spočívala v povinnosti vyvěsit na každém pokladním místě varovnou ceduli. Její obsah a formu by předepsalo Ministerstvo financí svou vyhláškou:
§ 20 Předmět informační povinnosti
(1) Poplatník je povinen mít při uskutečňování evidovaných tržeb v pokladním místě na viditelném místě v dostatečně čitelné formě vyvěšeno informační oznámení o tom, že ten, od koho plyne evidovaná tržba, je povinen převzít účtenku.
(2) Vyhláška Ministerstva financí stanoví obsah a formu informačního oznámení.
Teze vyhlášek pak naznačuje, jaká by měla být podoba tohoto povinného oznámení:
předpokládá se formulace obdobná formulaci obsažené v zákoně č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, tedy uvést text v českém jazyce černými tiskacími písmeny na bílém podkladě o velikosti písma nejméně 5 cm), přičemž je možné, jako jeden z formálních prvků, požadovat i například logo evidence tržeb
Vida: takže elektronická evidence tržeb nejspíše bude mít i své logo. A komerční subjekty budou povinny jej propagovat.
Některé z připomínek v meziresortním připomínkovém řízení si k této informační povinnosti nebraly servítky:
Je navrhováno povinné vyvěšení „informační tabulky“. Tuto povinnost shledáváme naprosto nepřípustnou. Nepovažujeme za ospravedlnitelné, aby upozorňování na povinnosti zákazníka bylo zajištěno na úkor a z prostředků poplatníka. V případech poskytování některých služeb to potom považujeme za neestetické (kanceláře advokátů, daňových poradců, notářů apod.) či přímo neetické (kanceláře pohřebních služeb). Případnou osvětovou a informační kampaň může stát realizovat např. v souvislosti s navrhovanou loterií.
Co bude účtenka obsahovat?
Na závěr ještě jedno zamyšlení: návrh zákona říká, jaké údaje mají být na účtence. Alespoň ve smyslu toho, co na nich má být vždy (tj. povinně). Navíc Ministerstvo hodlá vyhláškou určit nejenom rozsah, ale také uspořádání údajů na účtence.
(1) Na účtence se uvádějí údaje, které jsou nezbytné pro evidenci tržeb, jakož i další související údaje.
(2) Součástí údajů na účtence je vždy
a) celková částka tržby,
b) bezpečnostní kód poplatníka,
c) fiskální identifikační kód jako jednoznačný identifikátor vytvořený správcem daně potvrzující zaevidování tržby,
d) údaj o pořadí účtenky,
e) identifikace provozovny a pokladního místa a
f) údaj o tom, zda byla tržba evidována v běžném nebo zjednodušeném režimu.
(3) Ministerstvo financí stanoví vyhláškou další údaje povinně uváděné na účtence.
(4) Rozsah a uspořádání údajů uváděných na účtence zveřejní správce daně způsobem umožňujícím dálkový přístup.
Zákon ale neříká, že by na účtence nesměly být ještě další údaje. Naopak, sám hovoří o „dalších souvisejících údajích“. Nemohla by to být třeba reklama? Například v podobě údajů o tom, kolik stojí další produkty či služby, související s tím, čeho se tržba týká? Aby se dostálo tomu, že má jít o související údaje. V kombinaci s povinností převzít účtenku by to mohl skutečný průlom …… </ironie>
Ale dost už detailních rozborů a snad až přílišných spekulací. Možná, že vše nebude tak žhavé. Že už i předkladatel zákona si uvědomil, že celá povinnost převzít účtenku je natolik kontroverzní a sklízí tolik kritiky, že ji raději obětuje. Alespoň tak by to mohlo vyplývat z nedávno zveřejněných 10 odpovědí Andreje Babiše k problematice elektronické evidence tržeb:
Nasloucháme připomínkám, a z návrhu zákona proto odstraníme povinnost zákazníka účtenku převzít. Když zákazník vystavenou účtenku nechá na pokladně, systém to nijak neohrozí, neboť data již budou odeslána.
