Vodafone zažaloval O2 za margin squeeze o 385 milionů. Proč právě teď?

Věcně jde o stejný problém, jaký ÚOHS řeší již od roku 2010. Formálně ale jde o samostatnou kauzu, která (podle mého názoru) souvisí spíše s aktuálním děním a postavením Vodafone na telekomunikačním trhu.

Nejrůznější žaloby, které operátoři podávají na sebe navzájem, na regulátory či na další subjekty, jsou ve světě telekomunikací celkem běžnou záležitostí. Skoro by se dalo říci, že jsou standardní součástí celého „jemného“ (fakticky spíše pěkně drsného) přediva vztahů na telekomunikačním trhu. A to všude, nejenom u nás.

Četnost těchto žalob obvykle vzrůstá v dobách, kdy se nějak „lámou ledy“ a o něčem důležitém se rozhoduje – a kdy jednotliví hráči na trhu systematicky využívají všechny možnosti „dosažení svého“, které jim právní prostředí dává. Ostatně, kdyby tak nedělali, jejich vlastníci a akcionáři by jim dali co proto.

V tomto kontextu bych hodnotil i nynější informace o žalobě, kterou český Vodafone podal na svého konkurenta, O2 Czech Republic, který dnes patří společnosti PPF. Fakticky by ale mělo jít (z větší části) o záležitosti ještě z doby, kdy tohoto operátora vlastnila španělská Telefónica. Vodafone sice nezveřejnil samotný obsah žaloby, který by detailněji popsal žalované skutky, ale ve vydané tiskové zprávě zmiňuje období 2011 až 2014. Právě za toto období mu měla vzniknout škoda ve výši 385 milionů Kč (a která má narůstat o „více jak 100 milionů ročně“).

Za co?

A co je vlastně předmětem žaloby? Čeho se měl O2 (resp. dřívější Telefónica O2) dopustit? Stručně řečeno je to tzv. margin squeeze na poli fixního broadbandu, neboli (nepovolené) stlačování marží.

Tisková zpráva to rozepisuje jako:

zneužívání dominantního postavení na českém trhu pevného vysokorychlostního internetu, které mělo poškodit hospodářskou soutěž a bránit inovacím, omezovat výběr pro zákazníky a jít proti obecným zájmům českých spotřebitelů

A dále rozvádí v tom smyslu, že:

postup O2 znemožnil Vodafonu nabízet jednotlivcům i firemním zákazníkům pevné připojení k vysokorychlostnímu internetu za ceny, kterými by mohl O2 konkurovat. Tím došlo k omezení možnosti volby na straně zákazníků a zpomalení zdravého vývoje vysokorychlostního internetu v České republice. V důsledku praktik společnosti O2 Vodafone přišel o stávající a potenciální zákazníky, protože měl omezené možnosti rozvíjet svou nabídku pevných linek.

Faktem je, že v oblasti pevného vysokorychlostního připojení (fixního broadbandu), což je v rozhodující míře xDSL, je na tom Vodafone bídně, s minimálním podílem na trhu. Podle posledních údajů své matky měl ke konci loňského roku cca 12 000 přípojek, a skutečně mu ubývají: v polovině roku 2014 jich měl 14 000. Rozhodující většina z nich by měla být realizována na bázi přeprodeje, a jen zcela minimální procento (hlavně asi pro významnější firemní zákazníky) na bázi zpřístupnění místních smyček (LLU).

Nyní v žalobě (přesněji: v tom, co o ní píše v tiskové zprávě) Vodafone argumentuje tím, že na vině je O2 (dříve Telefónica), tím jak nastavilo ceny pro své velkoobchodní i maloobchodní služby: že rozdíl mezi velkoobchodní cenou (pro jiné operátory, jako je Vodafone) a koncovou cenou pro zákazníky (zákazníky O2) je příliš malý na to, aby zde jiný operátor „mohl žít“ (dokázal pokrýt své náklady a ještě i něco vydělat). A že je to tak nastaveno záměrně.

Právě to je podstata toho, co se odborné terminologii označuje jako stlačování marží, anglicky: margin squeeze. A to je protisoutěžním jednáním, které zakazuje §11 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže (vycházející z odpovídajících unijních právních norem).

Není to nic nového

V ČR není obvinění ze stlačování marží, a to konkrétně vůči O2/Telefónice a v oblasti fixního broadbandu, úplně nové. Konkrétně ÚOHS již dlouho – vlastně od roku 2010 – takovéto šetření provádí (byť formálně bylo správní řízení zahájeno až v březnu 2011). Zde na Lupě jsem to popisoval podrobněji již v únoru 2011. Nicméně dodnes toto šetření neskončilo. Nejspíše proto, že jde o opravdu komplikovanou záležitost, což zaznělo i ve zmiňovaném roce 2011:

Šetření ÚOHS je podle informací ČTK jedním z nejrozsáhlejších v historii. Týká se zejména stlačování marží (tzv. margin squeeze). To znamená, že případný dominant nastaví na navazujícím maloobchodním trhu takové ceny vlastního produktu, že ostatní mu nejsou schopni se svou nabídkou konkurovat.

Nynější žaloba Vodafone na O2 prý formálně s tímto šetřením nesouvisí (takže by se asi měla i řešit nezávisle na něm). Ale věcně jde o to samé (nepovolené stlačování marží). Byť za jiné období (2011 až 2014).

Sluší se ale dodat, že podobné žaloby na O2/Telefóniku již dříve podaly i jiné subjekty. Konkrétně společnost Volný (dnes vlastněná Dial Telecomem) zažalovala Telefónicu za margin squeeze již v roce 2011, a domáhá se úctyhodných 4 miliard. V roce 2014 podaly obdobnou žalobu České Radiokomunikace, které svou škody vyčíslily na „více jak 3,1 miliardy“. Konkrétně by mělo jít o 3 107 900 211,- Kč, jak to uvádí sama Telefónica.

Proč právě nyní? A proč vůbec?

V případě Volného (Dial Telecomu) a Českých Radiokomunikací se přitom jedná o subjekty, které dříve úspěšně působily na „masovém“ trhu připojení k Internetu přes dial-up (resp. převzaly jiné subjekty v této pozici), a utrpěnou škodu (podle mého názoru) mohou zakládat na tom, že stlačování marží je připravilo o jejich zákazníky kvůli tomu, že je nemohli převést z vytáčeného (dial-up) na pevné připojení. Což je v zásadě pravdou, byť ne úplnou – dial-up je dnes skutečně mrtvý, ale jeho uživatelé nepřecházeli jen k xDSL (z větší části pod křídla Telefóniky), ale třeba i k Wi-Fi.

Jenže Vodafone je v jiné pozici. S dial-upem neměl nic společného – v dobách jeho největšího rozmachu teprve vznikal (ještě jako Oskar), a mimo sféru mobilních služeb tehdy ještě neexpandoval. To přišlo až později, a proto také asi i „načasování“ žaloby na roky 2011 až 2014. A spíše za „znemožnění vstupu“, než za „za ztrátu zákazníků“.

Proto asi i onen rozdíl ve výši vyčíslené škody. I když u takovýchto žalob lze na vyčíslení konkrétní výše škody mít různé názory. Od toho je soud, aby výši skutečné škody zhodnotil.

Spíše mne napadá otázka, proč s takovouto žalobou přichází Vodafone právě nyní. V úvodu jsem říkal, že podávání takovýchto žalob obvykle souvisí s nějakým konkrétním děním. V poslední době podávání žalob kumulovalo v souvislosti s oběma aukcemi kmitočtů pro mobilní sítě, kdy si operátoři stěžovali (formou žalob) hlavně na podmínky aukcí.

Co je ale dnes takovouto „motivací“? Něco málo naznačuje sám Vodafone, když ve své zprávě hovoří o tom, že došlo ke „zpomalení zdravého vývoje vysokorychlostního internetu v České republice“. A míří i do budoucna, když říká, že:

naše žaloba pomůže napravit škody způsobené postupem společnosti O2 a přiměje O2 do budoucna své chování změnit tak, aby měl český zákazník možnost vybrat si svého poskytovatele služeb, aby došlo k posílení konkurence a aby se na trhu objevilo více služeb, které zákazníci pro svůj digitální život potřebují.“

Mám-li být konkrétnější, za sebe to vidím tak, že v současné době se určitým způsobem „lámou ledy“ a již se stalo, či se začíná řešit hned několik dosti zásadních věcí, z nichž většinu jsem již samostatně popisoval zde na Lupě:

došlo k poměrně zásadnímu zásahu do práv spotřebitelů i dalších kategorií zákazníků („kauza okleštění“)
při projednávání novely v Poslanecké sněmovně (v „kauze okleštění“) se dosti zásadním způsobem „rozešla“ stanoviska regulátora (ČTÚ) a resortního ministerstva (MPO)
objevily se snahy o zpoplatnění komerčního využití bezlicenčních pásem
vyostřily se kompetenční otázky a vztahy mezi ČTÚ a MPO, ministerstvo odňalo ČTÚ přípravu Strategie správy spektra
na obzoru je cca 14 miliard z evropských fondů na budování sítí NGA, o jejichž „získání“ se zcela jistě strhne nelítostná bitva

Navíc konkrétně Vodafone je v dosti specifické situaci i na samotném mobilním trhu. Nepodílí se na sdílení sítí se svými dvěma konkurenty (O2 a T-Mobile), a to ho staví do hodně nevýhodné pozice zvláště v současné době, kdy musí budovat své LTE sítě – a všechny své náklady musí nést sám, aniž by je mohl nějak sdílet s ostatními. Již dříve deklaroval, že s ostatními dvěma (tj. včetně O2) stále jedná o tom, že by ke sdílení sítí ještě dodatečně přistoupil, ale osobně už to nevidím vůbec reálně.

To, že Vodafone nyní podává žalobu na O2, vnímám tak trochu i jako signál toho, že jednání (s O2 a T-Mobile) buďto již skončila neúspěchem, nebo jsou ve slepé uličce, a Vodafone si od nich už moc neslibuje. Nebo že by šance na sdílení i pro Vodafone přeci jen ještě žila, a toto je součást nějaké jeho taktiky?

No, spíše bych to viděl v širším kontextu, jako jakousi „dělostřeleckou přípravu“ na nadcházejí dění na tuzemském trhu, které – a to zejména skrze způsob využití oněch 14 miliard – může na dlouhou dobu rozhodnout o tom, kudy se náš telekomunikační trh bude ubírat. A nejspíše to nebyla zdaleka poslední salva.

Jak reaguje O2?

Zde je aktuální vyjádření společnosti O2 k popisované žalobě. Také nijak nevybočuje z toho, co se asi dalo očekávat:

Společnost O2 Czech Republic a.s. se ohrazuje proti spekulativní žalobě společnosti Vodafone Czech Republic a.s. Žaloba zatím nebyla naší společnosti doručena, dozvěděli jsme se o ní pouze z médií. Společnost VF nám zaslala před týdnem stručnou výzvu, ať zaplatíme do jednoho týdne smyšlenou částku 385 milionů, aniž vysvětluje jakýkoli mechanismus výpočtu. Navíc u takto vysokého nároku se složitým mechanismem vzniku a výpočtu se nedá aplikovat stejná lhůta jako u dlužné faktury za telefon nebo za plyn. Podání žaloby pouhý týden po doručení stručného dopisu ukazuje, že se jedná o uměle vykonstruovanou kauzu.

Nevíme, oč opírá společnost Vodafone Czech Republic a.s. své přesvědčení, že měla dosáhnout přední postavení v poskytování služeb xDSL, když se jí to nepodařilo ani na trhu mobilních služeb. Naše společnost je bohužel častým terčem podobných spekulativních žalob. I to potvrzuje správnost našich úvah o rozdělení firmy, abychom do budoucna zamezili podobným nepodloženým žalobám.

Společnost O2 Czech Republic a.s. konstatuje, že se nedopustila porušení žádné povinnosti plynoucí ze zákona o ochraně hospodářské soutěže, a již z tohoto důvodu považuje žalobu společnosti Vodafone Czech Republic a.s. za zcela neoprávněnou a nedůvodnou. Argumenty společnosti Vodafone Czech Republic a.s. jsou postaveny výhradně na nepodložených úvahách, které byly vytvořeny výhradně pro účely soudního řízení. Závěr společnosti Vodafone Czech Republic a.s. o jejím neúspěchu se službami xDSL v důsledku působení společnosti O2 je tedy smyšlený a neopírá se o reálné skutečnosti.