Resort spravedlnosti chce ušetřit, a tak navrhuje zřídit datové schránky všem plnoletým občanům

Náměstek ministryně spravedlnosti Robert Pelikán přichází s návrhem zřídit datové schránky všem. To by (mimo jiné) znamenalo, že by všichni museli podávat svá daňová přiznání již jen v elektronické podobě.

Ten záměr není úplně nový: rozšířit okruh těch, kterým jsou datové schránky zřizovány povinně. Kdysi dávno, když datové schránky teprve začínaly, je chtěli jejich autoři povinně zřizovat i všem živnostníkům (OSVČ). Později, počátkem roku 2013, pojalo vnitro nápad zřídit datové schránky úplně všem (a hlavně jim přidělit příslušné přihlašovací údaje), ale nechat na jejich dobrovolném rozhodnutí, zda si je budou také aktivovat a skutečně používat.

No a nyní, koncem roku 2014, přichází další nápad: zřídit datové schránky všem plnoletým fyzickým osobám. Ovšem již bez možnosti nějakého dobrovolného rozhodování, zda je kdo chce nebo nechce aktivovat. Navíc v situaci, kdy samotné držení datové schránky přináší další významné povinnosti (v podobě povinné elektronické komunikace, viz dále).

S tímto novým nápadem ale nepřichází ani resort vnitra, do jehož gesce datové schránky spadají, ani resort financí, který si v poslední době vynucuje elektronickou formu komunikace doslova „hlava nehlava“. Nový nápad přichází z resortu spravedlnosti, a jeho autorem je náměstek ministryně spravedlnosti, pan Robert Pelikán. Čtenáři Lupy si možná vzpomenou, že právě Robert Pelikán měl v roce 2012 namířeno do ČTÚ, kam se ale nedostal.

A jaké argumenty stojí za nynějším novým návrhem zřídit datové schránky úplně všem (plnoletým)? Server Aktuálně, který s informací přišel, cituje Roberta Pelikána takto:

S převratným nápadem přišel náměstek ministryně spravedlnosti Robert Pelikán. Navrhuje, aby každý dospělý člověk v České republice měl stejně jako firmy povinně datovou schránku.

Do ní by mu úřady mohly posílat veškerou korespondenci, a státu by se tak zjednodušila komunikace. Podle Pelikána by se tím například podařilo zrychlit soudní řízení, kde se dnes zdlouhavě čeká, až si lidé převezmou obsílku od soudu. Stát by navíc ušetřil na poštovném. Kolik přesně, však zatím Pelikán nemá propočítané.

Jako právní laik si mohu dovolit pouze vyjádřit názor, že ke „zrychlení soudního řízení“ by pouhým zavedením datových schránek úplně všem dojít nemohlo. Protože když stát v roce 2009 datové schránky zavedl, i s jejich fikcí doručení po 10 dnech (která skutečně zkracuje doručení a znemožňuje případné „protahování“), vlastně tím jen okopíroval stejnou fikci doručení, která již existovala a nadále existuje i u doručování v listinné podobě (klasickou poštou).

Takže pokud dnes soud chce někomu něco doručit s onou 10denní fikcí doručení, je (až na opravdu drobné výjimky, zde a zde) úplně jedno, zda tak bude činit v elektronické podobě do datové schránky, nebo v listinné podobě klasickou poštou. Rozhoduje pouze to, zda to umožňuje povaha samotné zásilky a charakter řízení, v rámci kterého vznikla a je doručována (např. zda jde o trestní řízení, občanské soudní řízení atd.).

Ušetřila by justice?

Jiné je to s druhým argumentem: že by stát ušetřil na poštovném. S tím už lze souhlasit. A jen upřesním, že ušetřila by hlavně justice. Nejenom na poštovném, ale i na samotném sjednocení postupů doručování a mnohdy netriviálním zjišťování, zda ten či onen příjemce má nebo nemá datovou schránku (protože podle toho se mu musí doručovat v elektronické nebo naopak v listinné podobě). Nově by ji měli všichni (plnoletí) občané.

Jenže on to není první pokus o to, jak v rámci justice ušetřit na doručování. Připomeňme si záměr, který jsem popisoval zde na Lupě v říjnu: jde o možnost využít tzv. hybridní poštu od České pošty, které by justice posílala své zásilky k doručení v elektronické podobě, a Česká pošta by je tiskla na speciální papír a doručovala příjemcům v listinné podobě. Podmínkou by byla legislativní úprava v oblasti autorizované konverze, kde by se musela nově zavést možnost „strojové“ konverze (kterou by prováděla právě Česká pošta).

Připravena je již i novela zákona č. 300/2008 Sb. o elektronických úkonech a autorizované konverzi, která by potřebné legislativní změny přinesla a umožnila onu strojovou (autorizovanou) konverzi. Jenže nynější návrh, na zřízení datové schránky úplně všem, by celý tento záměr prakticky „hodil do koše“ – Česká pošta by takto mohla doručovat již jen těm, kteří nejsou plnoletí. Protože všichni plnoletí by již datovou schránku měli, a tak by se jim doručovalo v elektronické formě.

Už to tady vlastně je

Stejně tak si připomeňme, že justice již v určitém smyslu doručuje úplně všem občanům do datových schránek - i když je dosud zřízeny nemají. Popisoval jsem to zde na Lupě v roce 2012: jak soudy vyhotovují platební rozkazy již výhradně v elektronické formě. Těm příjemcům, kteří skutečnou datovou schránku nemají, nechávají soudy elektronický originál platebního rozkazu na jednom centrálním místě (v jakési kolektivní datové schránce), kde si jej mohou následně vyzvednout.

A aby příjemci věděli, že „někde něco mají“, dostanou od České pošty obálku s prostým výtiskem platebního rozkazu (tedy bez jakéhokoli podpisu, razítka či jiného autentizačního prvku), spolu s odkazem (a unikátním kódem) do oné kolektivní datové schránky, kde si mohou vyzvednout již řádně podepsaný elektronický originál.

Svým způsobem je to podobné tomu, co nově navrhuje náměstek Pelikán v rámci snahy zřídit datové schránky všem (plnoletým) občanům. Jako řešení pro ty, kteří by nebyli schopni s datovou schránkou pracovat: 

…. důležitým článkem by byla Česká pošta. "Lidi by informovala, že jim něco přišlo do datové schránky. Tak, jako jim dnes pošťák hodí do schránky doporučený dopis, tak by jim hodil oznámení 'Máte něco v datovce'," nastiňuje možnou variantu Pelikán. Pošta by navíc mohla vytisknout dokumenty těm, kdo by se neuměli do schránky sami přihlásit.

Bude vnitro pro, nebo proti?

Článek na serveru Aktuálně, který popisuje návrh náměstka Pelikána, přináší i první reakci resortu vnitra a jeho ministra – spíše opatrnou, která bere ohled na možnosti a schopnosti širších vrstev obyvatel:

Jedno z hlavních "proti" podle Chovance leží v počítačové negramotnosti Čechů. Velká část lidí stále neumí zacházet s počítačem nebo nemá stálé připojení k internetu. Proto takovou změnu Chovanec nyní považuje za problematickou.

Co už článek nezmiňuje, je jiný aspekt: návrh zřídit každému datovou schránky by vnitru výrazně pomohl s jeho záměrem (fakticky spíše povinností) zřídit jednotnou elektronickou identitu pro celou populaci. Tak, jak to od nás očekává nové nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 910/2014, známé pod přezdívkou eIDAS. No a vnitro již dalo najevo, že základem pro takovouto elektronickou identitu má být právě identita, používaná pro přístup k datovým schránkám.

Jinými slovy: aby vnitro mohlo naplnit svůj plán s elektronickou identitou pro celou populaci, muselo by všem fakticky přidělit přístupové údaje k datovým schránkám. Jak jsem již zmiňoval v úvodu článku, v roce 2013 vnitro o takovémto záměru skutečně hovořilo (byť datové schránky „pro každého“ by ještě nebyly automaticky aktivovány, a držitelé by si je aktivovali dobrovolně).

Dnes vnitro neříká, jakým konkrétním způsobem chce „roztáhnout“ identifikaci „od datových schránek“ na celou populaci, pro potřeby eIDASu. Možná proto, že se neodvažuje s takto odvážným návrhem znovu přijít. Ale když nyní takovýto návrh přichází odjinud (z resortu spravedlnosti), vnitru by stačilo jen „nechat se přemluvit“. A veškerou negativní kritiku by schytal resort spravedlnosti, jako původce celého nápadu.

Kolem datových schránek není jasno ani po pěti letech

Celá věc se zřizováním datových schránek „úplně všem“ má ale hned několik důležitých háčků. Jedním z nich je to, že stát ani po více jak pěti letech nedokázal zbavit datové schránky dosti zásadních dětských nemocí (které jsem podrobněji popisoval naposledy letos v létě, v tomto článku). A ani dnes nejeví zámky toho, že by si tyto nedostatky uvědomoval a chtěl je řešit. I když zase tak složité by to nebylo.

Navíc by se velmi hodilo upravit datové schránky tak, aby vyhovovaly tomu, jak se na obdobné „systémy elektronického doručování“ dívá již zmiňované nařízení eIDAS. Jenže to by znamenalo zcela zásadní změnu principu: unijní nařízení očekává řešení přenosu mezi osobami (mezi osobou odesílatele a osobou příjemce). To ale naše datové schránky nedokáží: přenáší „mezi schránkami“ (z odesílající datové schránky do přijímající datové schránky).

Přitom s každou datovou schránkou (ať již tou, ze které se odesílá, či tou, do které se přijímá), může různým způsobem manipulovat  apriorně neomezený počet lidí (fyzických osob), v rolích oprávněných či pověřených osob. A vlastně to ani nemusí být lidé – s řadou datových schránek dnes pracují nejrůznější automaty, či přímo celé spisové služby (které samy mají mnoho a mnoho uživatelů).

Vazba mezi datovou schránkou a konkrétními osobami (ne nutně fyzickými) je tak v praxi nesmírně komplikovaná – a možná i proto, aby lidem nemotal hlavu, informační systém datových schránek (ISDS) standardně tuto vazbu zakrývá a neříká, která konkrétní osoba je odesilatelem datové zprávy, ani která konkrétní osoba je jejím příjemce. To pak vznáší pořádný chaos do posuzování zcela zásadních věcí  - třeba kolem toho, zda skrze datovou schránku vůbec bylo platně doručeno (a kdy), nebo nebylo. Či zda podání, učiněné z datové schránky je „v pořádku“ a má všechny potřebné náležitosti.

Pokud takovéto (a podobné) nedořešené otázky stále trápí současné uživatele datových schránek, ponechané mnohdy zcela napospas jejich nástrahám, je rozumné takovéto nástrahy nakládat na bedra celé nejširší (plnoleté) populace?

Důležitá „synergie“

Nehledě na jeden zcela zásadní důsledek: aby se naplnila vize úspor na straně státu, či alespoň justice, muselo by zřízení datové schránky být spojeno s povinností používat je pro doručování (neboli: pro příjem ze strany občanů). Ale co s opačným směrem komunikace, pro podávání (neboli: pro odesílání od občanů směrem k úřadům). Zůstal by tento směr dobrovolný? Nebo by najednou všichni občané dostali za povinnost komunikovat s úřady již výhradně elektronicky? Oběma směry?

Připomeňme si, co už bylo zde na Lupě opakovaně diskutováno: že stát, v rámci hledání úspor na vlastní straně, si začíná striktně vynucovat i čistě elektronická podání. Zatím jde o resort financí, který si do zákonů prosadil, že každý, kdo má datovou schránku (přesněji: je jejím tzv. držitelem),  s ním musí komunikovat již jen elektronicky (s účinností od 1.1.2015). Plátcům DPH pak takovouto ryze elektronickou komunikaci přikazuje bez ohledu na to, zda datovou schránku mají či nikoli. A případné nedodržení nemilosrdně trestá automaticky ukládanými pokutami.

Pokud si tedy dáme 1 a 1 dohromady, vyjde nám z toho, že po zřízení datových schránek všem (plnoletým) občanům ČR by jim vznikla nejenom povinnost přijímat korespondenci v elektronické formě, ale také povinnost komunikovat (odesílat, neboli podávat) také již jen elektronicky, zatím s finanční správou. Takže například každý, kdo sám podává své daňové přiznání, by ho již musel podávat výhradně elektronicky.

Jestlipak si autor nápadu na zřízení datových schránek všem plnoletým osobám uvědomil i tuto veledůležitou „synergii“?