Jakými tarify chtějí mobilní operátoři konkurovat pevnému připojení?

Všichni mobilní operátoři s vlastní sítí již nabízí stacionární datové tarify, orientované na LTE a zamýšlené jako náhrada pevného připojení. V čem se liší?

Technologie LTE má řadu předností, a jednou z nich je i možnost posloužit jako určitá náhražka pevného připojení. Alespoň tam, kde žádné pevné připojení k dispozici není. A to buď ve formě ryze stacionárního připojení (bez možnosti přemisťování koncového zařízení), nebo jako tzv. nomadické připojení, kdy koncové zařízené můžete přemisťovat a používat kde chcete (ale není určeno k používání „za pohybu“, během přemisťování).

Kromě vhodného pokrytí jsou nutnou podmínkou pro něco takového i vhodné tarify. Říkejme jim pracovně třeba „stacionární datové tarify“ a pojďme se podívat, jaké tarify tohoto typu nabízí trojice našich mobilních operátorů s vlastní sítí.

První přehled

Asi nepřekvapí, že nejdéle svůj „stacionární datový tarif“ nabízí Vodafone. Jde o jeho Připojení bez kabelu, které nabízí již od května 2014 (podrobněji).  Potřeboval ho tak brzy kvůli svému Turbo Internetu, skrze který se snažil obsadit trh co nejdříve, a ještě neměl vybudováno dostatečné LTE pokrytí. Proto tento tarif není vázán jen na LTE, ale lze jej využívat i v 3G/UMTS (a samozřejmě i jeho „vyšších“ variantách, HSDPA, HSPA atd.).

Kromě toho, a to již od ledna 2014, nabízí Vodafone také své Mobilní připojení Turbo (se základním objemem 20 GB). To ale, na rozdíl od Připojení bez kabelu, ještě není prezentováno jako náhrada pevného připojení, s předpokladem či dokonce příkazem využívání jen na jednom místě, ale stále jako klasický mobilní tarif, bez omezování jeho „mobility“. Kromě toho není Mobilní připojení Turbo vázáno jen na LTE a 3G, ale funguje i na EDGE, a asi i na GPRS.  

To, že „stacionární datový tarif“ není vázán jen na LTE, ale je možné jej využívat i prostřednictvím dalších technologií, není specifické jen pro Vodafone. Je to asi zákonité, vzhledem k tomu, jak mobilní operátoři chtěli příslušné tarify uvést na trh co možná nejdříve, v době kdy ještě neměli (a stále nemají) dobudováno své LTE pokrytí.

Nejmarkantněji je to vidět na příkladu O2, který se „stacionárním datovým tarifem“ přišel jako druhý, a to v říjnu 2014. Vlastně přišel hned se dvěma tarify (O2 Optimal Air a O2 Aktiv Air), které se liší svými kvantitativními parametry (cenou, rychlostí, objemy atd.), ale nikoli principem fungování a dalšími vlastnostmi. Shodují se například i v tom, že kromě LTE a 3G je lze využívat i prostřednictvím GPRS a EDGE. Tedy vlastně vším, co O2 k přenosu dat ve svých mobilních sítích nabízí – kromě CDMA.

Navíc jde o poněkud utajené tarify, které sice najdete ve veřejném ceníku O2, ale v rámci nabídky na jeho webových stránkách jsem je hledal marně.

Konečně jako poslední přišel nedávno se „stacionárním datovým tarifem“ i T-Mobile: jeho Internet bez drátu je dostupný od 9.12.2014 a má následující hlavní parametry:

Pojďme si nyní tyto tři nabídky srovnat podle jejich dílčích vlastností a parametrů.

Jak moc jsou tarify stacionární?

Vodafone se zdá být nejvíce vstřícný, pokud jde o možnost využívat jeho tarif (Připojení bez kabelu) na různých místech.  Sám tuto možnost nabízí a prezentuje ji jako přednost své nabídky:

Kde se mohu připojit? Vezměte si Připojení bez kabelu tam, kde ho právě potřebujete - domů, na chalupu nebo třeba do kanceláře.

V podmínkách služby (článku 3) ovšem uvádí, že tarif je určen „pro stacionární použití“ (a také že je na něj potřeba speciální SIM kartou, a modem určený pro tuto službu). Zároveň je v podmínkách (článek 11) uvedeno, že

V případě, že zákazník využívá datový tarif „Připojení bez kabelu“ v rozporu s článkem 3 těchto Podmínek, vyhrazuje si společnost Vodafone možnost přerušit poskytování této služby takovému zákazníkovi.

No, možná je to jen nepřesná formulace podmínek služby, která se dá interpretovat jinak a opačně, než jak naznačují marketingové informace (jako zákaz použití na více místech). Možná se jen dostatečně nedomluvili právníci s lidmi od marketingu na tom, jak chápat pojem „stacionární“.

To u T-Mobile podmínky jeho tarifu Pevný internet bez drátu nenechávají na pochybách, že jej operátor skutečně chápe jako striktně stacionární a nepřeje si jeho střídavé (nomadické) používání tarifu na různých místech:

Tarif je určen pro využívání na jednom místě a není povoleno/dovoleno ho přenášet/využívat na více místech.

A aby zákazník věděl, že to operátor myslí vážně, jsou v podmínkách hned stanoveny i případné sankce:

Pokud Účastník poruší tuto podmínku a bude Tarif využívat na více místech, je Operátor oprávněn Účastnickou smlouvu bez možnosti znovuobnovení v souladu s čl. 3.4. iii) VPST zrušit a Účastník bude v případě Účastnické smlouvy uzavřené na doby určitou povinen zaplatit úhradu dle čl. 8.3. VPST.

Jaké sankce tedy reálně hrozí tomu, kdo operátora neposlechne? Příslušné články se odkazují na obecné ustanovení Všeobecných podmínek o smluvních pokutách, které dnes ještě požadují úhradu (smluvní pokutu) ve výši jedné pětiny měsíčního paušálu za každý zbývající měsíc. Tipuji, že dříve či později, v důsledku kauzy tzv. okleštění, už půjde o pětinu jen u spotřebitelů, zatímco pro ostatní (ne-spotřebitele) již o plnou výši měsíčních paušálů. Dále jde o doplatek za eventuální poskytnuté zařízení. Pokud si jej zákazník pořídil na splátky, musel by je ihned doplatit.

To O2 u svých služeb  Air (O2 Internet Optimal Air a O2 Internet Aktiv Air) také požaduje striktně stacionární používání (jen na jednom místě). Nicméně připouští možnost změny umístění, pokud ji zákazníkovi odsouhlasí:

Umístění služby: Tarify je možné užívat pouze prostřednictvím modemu ZTE MF283/Huawei B593 trvale umístěného v rámci jedné lokality. Změna umístění modemu musí být schválena O2. Změna umístění modemu bez souhlasu O2 a užívání služby prostřednictvím nepovoleného koncového zařízení je považována za zneužití služby a O2 je v takovém případě oprávněna účastníkovi službu ukončit.

No a ukončení služby (z důvodu zneužití) by mělo také podléhat zaplacení smluvní pokuty. V aktuálně platném ceníku (z 1.12.2014), který předchází vydání nových všeobecných podmínek (4.12.2014), se ještě explicitně mluví o jedné pětině za všechny zbývající měsíce. Opět předpokládám, že to při nejbližší příležitosti bude změněno v duchu nových všeobecných podmínek na jednu pětinu jen pro spotřebitele, a plnu výši pro ostatní zákazníky (účastníky).

Jaké jsou rychlosti?

Když už víme, kde se dají popisované tarify využívat, srovnejme si je podle toho, co nabízí. Zkusme si je ale také srovnat s nabídkami pevného připojení na bázi xDSL od stejných operátorů.

Toto srovnání je nejzajímavější u O2, kde jsou oba jeho „stacionární datové tarify“ opravdu velmi podobné tarifům pevného připojení, viz následující tabulka. Nejspíše je to proto, že O2 má tyto tarify jako určitou náhradu svého pevného připojení na bázi xDSL, a aktivně je prý nabízí až těm zákazníkům, kterým není schopen zřídit pevné připojení na bázi xDSL.

Povšimněme si také stejných maximálních rychlostí, a to až 20 MBit/s, resp. 40 Mbit/s. To je poměrně výrazná odlišnost od stacionárních datových tarifů obou ostatních operátorů, kteří maximální rychlost omezují podstatně více: T-Mobile na 8/2 Mbit/s, a Vodafone dokonce jen na 4/2 Mbit/s (s tím, že v noci může rychlost vystoupat až na 8/4 Mbit/s, ovšem ještě v závislosti na kapacitě sítě).

Výrazné omezování rychlosti u T-Mobile a Vodafone je „poněkud ve sporu“ s celkovým pohledem na technologii LTE, kterou i samotní operátoři prezentují jako vysokorychlostní a předhánějí se v tom, jakých maximálních rychlostí jsou s ní schopni dosáhnout. Jenže to jde jen o ideální laboratorní podmínky (dnes spíše: „marketingové podmínky“), zatímco v reálné praxi je situace úplně jiná.

Jistě, operátor potřebuje zabránit přetížení své sítě, protože ta má jen určitou omezenou kapacitu, která navíc funguje jako sdílená. Ale musí to opravdu dělat dvěma opatřeními současně? Musí současně omezovat maximální rychlost, a současně omezovat objem dat, který může uživatel přenést?

Připomeňme si, že u svých „klasických“ (plně mobilních, nikoli stacionárních) datových tarifů operátoři dnes již povolují podstatně vyšší rychlosti (O2 až 110 Mbit/s, T-Mobile až 225 Mbit/s, Vodafone bez stropu) a spoléhají se jen na jedno omezení (objemu dat k přenosu).

Jaké jsou datové objemy?

S odpovědí na otázku z předchozího odstavce souvisí i to, jakým způsobem jsou u stacionárních datových tarifů koncipovány objemové limity. U všech tří operátorů se setkáme se stejným principem: jsou rozlišovány různé druhy provozu, a některé jsou objemově omezovány, zatímco jiné nikoli.

Právě to, že některé druhy provozu nejsou objemově omezovány, je zřejmě důvodem toho, proč se operátoři u stacionárních datových tarifů „jistí“ hned dvojnásobně: jak omezením rychlosti, tak omezením objemu. I za cenu rozporu mezi tím, jak prezentují technologii LTE (umožňující dosahovat vyšších rychlostí), a jak ji dovolují využívat.

U všech tří operátorů navíc není úplně jednoduché (či vůbec možné) z jejich podmínek, zda konkrétní druh provozu patří mezi omezovaný, či naopak mezi neomezovaný. Neříkají to totiž dostatečně přesně.

Jejich podmínky jsou v tomto ohledu dosti vágní, často postavené jen na příkladech a obecném slovním popisu. Všichni se například shodnou v tom, že objemově omezují video streaming. Stejně tak se ale shodnou v tom, že neomezují prohlížení webových stránek (web browsing). Jenže jak to jde dohromady, když asi nejčastěji lidé sledují nejrůznější videa vložená právě do webových stránek?

Relativně nejbenevolentnější, pokud jde o objemová omezení a zpomalení, se zdá být Vodafone. Necháme-li stranou to, že ani u jeho „Připojení bez kabelu“ není příliš exaktně definováno, který druh provozu je objemově omezován a který není, je zde jedna zásadní odlišnost oproti jeho konkurentům: Vodafone explicitně říká, že do objemového limitu 30 GB se započítávají pouze ty druhy provozu, které jsou objemově omezovány. Nikoli ten provoz, který objemově omezován není.

To O2 ani T-Mobile nedělají, nebo to alespoň v podmínkách svých služeb neuvádí. Tím se ale „objem 30 GB“ u Vodafone stává „něčím jiným“, než číselně shodných 30 GB u T-Mobile. Nehledě již na 20 či 25 GB u O2.

Také rychlost, na kterou operátor zpomaluje (omezované druhy provozu, po dosažení objemového limitu) je nejvyšší u Vodafone: u něj jde o zpomalení na 256 kbit/s. To u O2 dochází ke zpomalení na 64 kbit/s. No a T-Mobile je v tomto ohledu na zákazníka nejpřísnější, když omezuje na pouhých 16 kbit/s, a současně doporučuje dokoupení dalších dat. To Vodafone a O2 dokoupení dat ke stacionárním datovým tarifům ani neumožňují.

Ještě k ceně

Pokud jde o ceny a související podmínky, i v nich se operátoři také dosti významně liší. Třeba T-Mobile nabízí svůj Internet bez drátu jak  s úvazkem na 24 měsíců (smlouvou na dobu určitou), tak i bez úvazku (se smlouvou na dobu neurčitou). Ovšem měsíční cena za službu je v obou případech stejná, a to 399 Kč (včetně DPH). Jakou výhodou potom zákazníkovi přináší to, že se operátorovi uváže na 24 měsíců, a riskuje povinnost doplatit smluvní pokutu (úhradu), pokud by chtěl skončit dříve?

Jedinou výhodou (a rozdílem mezi oběma variantami) je zřejmě jen možnost pořídit si koncové zařízení na splátky. Tuto možnost má jen ten, kdo se uváže na 24 měsíců. T-Mobile přitom doporučuje dva modemy:

• Huawei E5180 za jednorázových 3549 Kč, nebo na  splátky za jednorázových 99 Kč + 23x150 Kč
• Huawei B593 za jednorázových 6199 Kč, nebo na splátky za jednorázových 449 Kč + 23x250Kč

To Vodafone nabízí své Připojení bez kabelu za stejnou základní cenu 399 Kč jako T-Mobile, ovšem jen ve variantě s úvazkem na 24 měsíců (smlouvou na dobu určitou). Navíc, pokud zákazník již má u Vodafone nějaký jiný tarif, dostane ještě slevu 50 Kč měsíčně, takže jej Připojení bez kabelu vyjde na 349 Kč měsíčně (stále ale s úvazkem na 24 měsíců). Navíc si může pořídit modem (B3000) také na splátky: jednorázově 977 Kč, a pak každý měsíc 100 Kč. Nikoli za celkových 109 425 Kč, jak (snad jen omylem) uvádí stránky samotného Vodafone, viz obrázek.

Naopak ten, kdo by se u Vodafone nechtěl uvazovat, si musí připlatit rovných 100 Kč měsíčně, protože místo 399 Kč bude platit již 499 Kč. A zřejmě si ani nebude moci koupit koncové zařízení na splátky, ale jen za jednorázových 4377 Kč.

Pro srovnání: za shodných 399 Kč (s úvazkem na 24 měsíců) nabízí Vodafone i své pevné připojení (na bázi xDSL). Tím napodobuje O2, které také nabízí pevné připojení i stacionární datový tarif za stejné ceny – ovšem přeci jen výrazně vyšší. U Vodafone je ale podmínkou to, aby se jednalo o „nahé“ ADSL či VDSL, a zákazník již měl nějaký hlasový tarif od Vodafone. Jinak zaplatí více (podrobněji).

Konečně O2 je celkově nejdražší: při úvazku na 24 měsíců (kterému se u O2 říká „režim Speciální  nabídky“) je s cenou 499 Kč za O2 Internet Optimal Air a 599 Kč za O2 Internet Aktiv Air o 100 Kč, resp. 200 Kč dražší, než oba jeho konkurenti (s cenou 399 Kč). Navíc nabízí menší objem dat (jen 20, resp. 25 GB, oproti 30 GB). Zato maximální rychlosti má výrazně vyšší, viz výše.

Zdaleka nejvyšší má O2 i příplatek (či spíše „pokutu“) za absenci dlouhodobého úvazku: zatímco u T-Mobile jsou ceny stejné a u Vodafone je příplatek 100 Kč měsíčně, u O2 jde dokonce o 250 Kč měsíčně! Na druhou stranu možnost pořízení modemu na splátky není u O2 vázána na úvazek (ale jen na souběžné využívání tarifu).

O2 připouští použití dvou různých modemů: ZTE MF283 (jednorázově za 3960 Kč), a Huawei B593 (jednorázově za 4495 Kč), a oba je možné pořídit na splátky v rámci služby O2 Mobil (ceník).

Jaký je závěr?

Popisované nabídky „stacionárních datových tarifů“ podle očekávání nejde nějak jednoduše seřadit od nejméně výhodné po nejvíce výhodnou. Protože se neliší jen v jediném kritériu, ale v celé řadě kritérií. Včetně toho, co zde nebylo popisováno - a to kvalitou pokrytí a celkovou kapacitou sítě toho kterého operátora. A tak si každý potenciální zájemce musí zvážit sám, co mu bude nejlépe vyhovovat.

Proto si dovolím jen stručně připomenout alespoň dvě důležité skutečnosti, které je vhodné mít na zřeteli:

• Vodafone do objemového limitu (30 GB) nezapočítává ten provoz, který není objemově omezován (zatímco ostatní ano)
• O2 nejméně omezuje teoretické maximální rychlosti (na 20, resp. 40 Mbit/s, oproti 8/2 Mbit/s u T-Mobile a 4/2 Mbit/s u Vodafone). Tyto rychlosti se, stejně jako u ostatních operátorů, týkají veškerého provozu do dosažení objemového limitu, a „nezpomalovaného“ provozu i po překročení tohoto limitu.