Na úřad už jen po drátě?

Racionalizace, optimalizace procesů, vyšší efektivnost a úspory jsou jasným imperativem dnešní doby. Přeloženo do češtiny, šetřit potřebuje snad úplně každý. Včetně naší veřejné správy a jejích orgánů veřejné moci. Protože peněž je málo, a bude ještě méně. Nicméně práce a úkolů ke splnění je spíše více, ne-li rovnou mnohem více. Jenže jak je všechny zvládnout, včas a levněji?

Třeba takové banky si pro sebe již našly řešení. Svou činnost již plně elektronizovaly, neboli převedly do čistě elektronické podoby, místo původní papírové. Své klienty pak vedou k tomu, aby se obsloužili sami, prostřednictvím internetbankingu, mobilního bankingu, homebankingu či jak se všechny možnosti "samo-obsluhy" samotným zákazníkem jmenují. No a pokud by snad někdo přeci jen trval na klasické přepážce a asistenci bankovního úředníka, musí být připraven sáhnout docela hluboko do své vlastní kapsy.

Naše veřejná správa již nějakou dobu jde stejným směrem jako banky. Také se snaží minimalizovat své náklady na obsluhu svých "klientů". Tedy občanů, živnostníků, firem atd. - a všechny je přimět, aby se v co možná nejvyšší míře obsloužili sami. Což v praxi znamená hlavně to, aby co nejvíce svých podání k veřejné správě realizovali již jen v elektronické podobě, a stejně tak akceptovali co nejvíce "výstupů" od veřejné správy (v rámci doručování) také již jen v elektronické podobě.

K takovémuto záměru se hlásí i nová koncepce rozvoje eGovernmentu v ČR (nedávno zveřejněný dokument s názvem "Strategický rámec rozvoje eGovernmentu 2014+", který připravilo Ministerstvo vnitra). Přichází i s konkrétním cílem: do roku 2020 dosáhnout toho, aby 85% všech podání vůči veřejné správě bylo již čistě elektronických, již se k nim nemuselo dodávat nic "na papíře", a hlavně aby je veřejná správa uměla zpracovat také již čistě elektronicky. A pak také doručit příjemcům v elektronické podobě.

Nu, je to asi logický a zákonitý trend, kterému se nevyhneme. Otázkou je spíše to, jakým způsobem se dopracujeme k jeho naplnění. Především zda se veřejná správa při jeho naplňování bude ohlížet jen sama na sebe a své vlastní zájmy a efektivitu, nebo zda bude také brát ohled na možnosti svých klientů a na to, co je únosné a efektivní pro ně. Příkladem budiž nedávné zjištění, že jakoby "mimochodem" se datové schránky stanou od příštího roku povinné i pro všechny živnostníky (OSVČ). A to jen kvůli tomu, aby mohli (resp. museli) jednorázově podat svůj roční Přehled na správu sociálního zabezpečení.

Problém je ale v tom, že i takovéto jednorázové podání vyžaduje značné investice. Především do seznámení se s fungováním datových schránek, i s nástrahami a úskalími elektronických dokumentů a komunikace v elektronické formě. A do seznámení se s počítači a s Internetem, pokud s nimi snad někdo ještě neumí pracovat.

Jistě, tomu, kdo má podání vůči veřejné správě více či je pravidelněji opakuje, se taková investice brzy vrátí. Ale pokud jde opravdu jen o jednorázovou záležitost, je to (diplomaticky řečeno) zbytečné a necitlivé zatěžování, včetně vytahování peněz z cizí kapsy. Proto teď vidím jako podstatné to, zda popisovaný příklad s povinnými datovými schránkami pro OSVČ zůstane jednorázovým excesem, který se již nebude opakovat, nebo zda se stane spíše jakousi normou. Normou toho, jak si veřejná správa bude řešit své vlastní potřeby na úkor svých klientů.