Když vás uhání něčí naháněč
Určitě se vám to také již stalo. Že vám zazvoní telefon, obvykle v tu nejméně vhodnou dobu, a v očekávání něčeho důležitého volání přijmete, i když přichází z vám neznámého čísla. Jen abyste záhy zjistili, že vám už zase volá nějaký naháněč, či naháněčka. Tedy někdo najatý speciálně na to, aby obvolával pečlivě vybraná či jen náhodně vygenerovaná telefonní čísla, a "toho, kdo je na druhém konci" přesvědčoval o té nejbáječnější a nejvýhodnější nabídce, jaká kdy spatřila světlo světa. Tedy spíše asi nespatřila, protože to by pak nemusela být šířena takto pokoutně, ale byla zveřejněna zcela běžným způsobem.
Řada lidí (včetně mé maličkosti) na takovéto aktivity reaguje projevem aktivního nezájmu. Mnohdy s důrazem, přímo úměrným míře naštvanosti z podobného obtěžování. Ale najdou se určitě i tací, kterým takovéto aktivní oslovení může vyhovovat. Třeba proto, že nemají čas a chuť si sami vybírat, či jsou spíše pasivnější povahy a tolik jim nevadí, či přímo vyhovuje, když jim někdo s výběrem pomůže, nebo je přímo "ukecá". Jenže jsou zde i lidé, kteří sice jsou schopni používat telefon, ale už se tolik neorientují v tvrdé realitě dnešního světa, plné marketingového klamu a cíleného šálení, či přímo umných podvodů. Tedy lidé, kteří nemusí hned prokouknout skutečnou podstatu toho, do čeho se je někdo jiný snaží uvrtat. Třeba senioři.
Jistě, jejich neschopnost rychle se zorientovat a reagovat dostatečně racionálně, či přímo naivitu, není možné řešit tak, že za ně bude rozhodovat někdo jiný. Nebo úplným zákazem marketingu po telefonu či jinak "na dálku". Ale co možné je, je dát nejrůznějším formám "distančního přesvědčování" takové mantinely, které by snížily možnost jejich zneužití a zmenšily i prostor pro případná "nedorozumění", mnohdy i s dosti nepěknými následky.
Již existujícím příkladem může být §57/1 Občanského zákoníku, který při sjednávání spotřebitelské smlouvy "mimo obvyklé prostory" dává spotřebiteli 14 dnů na odstoupení od smlouvy bez uvedení důvodů a bez jakýchkoli sankcí. Jenže ani to nemusí stačit. Třeba u služeb elektronických komunikací to nemusí být dostatečné k tomu, aby spotřebitel vůbec měl šanci dostat se k tomu, co všechno sjednávaná služba obnáší. Tedy ke všem dokumentům, které se jí týkají. Protože to, co se dozví po telefonu, je nutně velmi zkrácené, a mnohdy i všelijak "marketingové přibarvené", tak aby vynikly přednosti, ale nedostatky a nevýhody se naopak umně skryly.
Právě u služeb elektronických komunikací by ale situaci měla změnit poslanecká novela (v odborných kruzích známá jako "lex Husák", podle svého předkladatele, poslance Jana Husáka), které již prošla poslaneckou sněmovnou a právě teď se nachází v Senátu. Bude-li schválena, posune příslušné mantinely ještě o kus dále: uloží totiž poskytovateli služby povinnost poskytnout novému zákazníkovi všechny (zákonem vymezené) informace o poskytované službě, a to v písemné (listinné či elektronické) podobě. Navíc s tím, že uvedená lhůta 14 dnů pro odstoupení od smlouvy uzavřené "mimo obvyklé prostory" začne běžet až po doručení těchto informací.
Zákazník tak bude mít, byť alespoň dodatečně, k dispozici všechny potřebné informace i o takové službě, do které ho někdo "dotlačil" třeba po telefonu. Ovšem zda si je skutečně přečte, prostuduje a správně vyhodnotí, je už na něm. To si žádný zákon vynutit nedokáže.