Pošlete svá podání znovu!

Dostat se mezi dva mlýnské kameny, a to nikoli vlastní vinou, opravdu není nic příjemného. Zvláště když jde o vzájemný střet dvou tak silných resortů, jakými jsou finance a vnitro. S tím, že ve hře je hlavně váš vlastní průšvih, v podobě promeškání důležitých lhůt pro podání vůči finančnímu úřadu. Sami si přitom myslíte, že jste učinili vše potřebné a také včas: vsadili jste na onu výkladní skříň českého eGovernmentu, kterou jsou datové schránky, a své podání, například k DPH, jste včas odeslali ze své datové schránky přímo do datové schránky svého finančního úřadu. Dokonce máte i podepsanou dodejku, stvrzující, že vaše podání včas a v pořádku dorazilo do datové schránky příjemce. Tak proč vám najednou, v prvních hodinách nového roku, někdo posílá zprávu o tom, že vaše datová zpráva, již jednou úspěšně dodaná, se najednou stává nedoručitelnou? Znamená to snad, že jste nestihli předepsanou lhůtu a berňák se teď po vás bude vozit a vesele vás pokutovat?

Když posléze trochu vychladnete a zapátráte po dostupných informacích, zjistíte, že to souvisí s reorganizací celé Finanční správy ČR. Asi se u ní už dlouho nic neměnilo a lidé si na vše moc zvykli, a tak bylo zapotřebí vše co nejdůkladněji překopat. Třeba finančních úřadů zůstalo jen po jednom v každém kraji, plus jeden speciální, a dalších 199 finančních úřadů bylo zrušeno. A místo nich bylo zřízeno 199 "územních pracovišť" k oněm 14 pozůstalým, potažmo krajským finančním úřadům.

Vlastně by to mohlo být jen nějaké nevinné přejmenování vývěsního štítu. Jenže to by to nebylo tak jednoduché a tolik by to nekomplikovalo život. A tak došlo i na datové schránky: ty dosavadní, patřící formálně rušeným finančním úřadům, byly s příchodem nového roku tzv. znepřístupněny, a místo nich byly novým "územním pracovištím" zřízeny datové schránky nové. Samozřejmě s úplně novými identifikátory, a pochopitelně bez takové samozřejmosti, běžné u elektronické pošty, jakou je možnost automatického přeposílání ze staré schránky do nové.

No a tím se dostáváme k oněm dvěma mlýnským kamenům: finance se nedokázaly domluvit s vnitrem, coby zřizovatelem a správcem datových schránek, jak zajistit hladký přechod z původního stavu do nového. Dnes každá strana svaluje vinu za to, co se stalo, na stranu druhou. A kus pravdy přitom mají obě strany.

Konkrétně finance, resp. některé finanční úřady, se nenamáhaly vybrat své původní datové schránky těsně před koncem roku, a řadu datových zpráv v nich nechaly trčet i přes příchod nového roku. Jenže právě k tomuto okamžiku jim byly vytvořeny datové schránky nové, a ty dřívější byly znepřístupněny, i s dosud nevyzvednutými datovými zprávami. Ty se tím pádem staly nedoručitelné, a proto ona hláška o jejich nedoručitelnosti, adresovaná jejich odesilatelům. Jenže tady už má zase máslo na hlavně vnitro: jednak tím, že financím neumožní si dosud nevyzvednuté zprávy stáhnout alespoň zpětně. Ale také tím, že nevzalo v úvahu sice komplikovanou, ale přesto důležitou otázku toho, kdy vlastně dochází k doručení: v případě podání vůči orgánu veřejné moci již samotným dodáním do jeho datové schránky, bez ohledu na vyzvednutí či nevyzvednutí.

No a kdo nakonec všechno odnese? No přeci občan, či firma činící podání: podle výzvy Generálního finančního ředitelství by měli své již dříve učiněné, ale ze strany příjemce nevyzvednuté podání podat znovu.