Datové schránky: 100 milionů za 2,5 miliardy a další kuriozity

Podle statistik by se datové schránky měly v nejbližších dnech, ba možná hodinách, dočkat významného milníku ve své historii: čítač počtu datových zpráv, přenesených od úplného začátku, se rychle blíží k hranici 100 milionů. Na konci září se dostal na hodnotu 98,6 milionu, a při obvyklém týdenním objemu mezi 0,85 a 1 milionem zpráv by magické hranice mělo být dosaženo již velmi brzy.

Až tento historický okamžik přijde, zřizovatel datových schránek (MV ČR) a/nebo jejich provozovatel (Česká pošta) jistě přijdou s oslavným prohlášením o tom, jak dokonalým a bezproblémovým řešením datové schránky jsou, jak je všichni rádi a důsledně používají - a také kolik už svým uživatelům ušetřily.

My si ale můžeme již dopředu říci, kolik tato úspora stála: zatím přes 2,5 miliardy jen na přímým nákladech, které protekly skrze rozpočet Ministerstva vnitra. Další nemalé peníze museli vynaložit všichni ti, kterým nezbylo než upravit své systémy tak, aby s datovými schránkami uměly pracovat. Nehledě na náklady na tisky a konverze všude tam, kde stále pracují s dokumenty ještě v jejich listinné podobě a nikoli v podobě elektronické.

Ale co, šetřit se přeci musí. Ať to stojí, co to stojí.

Tvoří tři čtvrtiny datových zpráv spamy?

Když už jsme se dostali do trochu odlehčenější polohy, řekněme si o několika zajímavostech, či spíše kuriozitách kolem datových schránek. Byť by místo úsměvu měly vést spíše k zamyšlení.

Tak třeba otázka spamu: datové schránky jsou od začátku prezentovány jako prostředí, ve kterém se není třeba bát spamu a dalších nevyžádaných zásilek. A je to i důkladně ošetřeno: na jedné straně vysokými sankcemi za případná nevyžádaná či obtěžující sdělení (viz §26a a §26b zákona č. 300/2008 Sb.), a na druhé straně zpoplatněním každé jednotlivé datové zprávy.

Osobně jsem také žádné zmínky o výskytu spamu v systému datových schránek nezaznamenal - až na jednu zajímavou výjimku. Tou je "Analýza současného stavu využívání prostředků DMS v resortu Ministerstva financí", ze srpna 2011, která v části věnované samotnému Ministerstvu financí naopak hovoří o převaze nevyžádaných zpráv:

Měsíčně je v průměru doručeno 1000 datových zpráv prostřednictvím Informačního systému datových schránek (ISDS), z toho je cca 250 zpráv vyhodnoceno jako věc úřední a zbytek je vyřazen z dalšího zpracování např. pozvánky do divadla, nevyžádané nabídky služeb či dodávek.

Jak je ale možné, že v resortu financí převažuje spam dokonce v poměru 3:1, zatímco jinde si na něj nestěžují? A jestlipak finance využily ty možnosti, které jsou pro boj proti spamu připraveny v již zmiňovaném zákoně č. 300/2008 Sb.? Ten počítá s pokutou až 10 milionů Kč u nevyžádaného obchodního či obtěžujícího sdělení, které přišlo od právnické osoby.

Dokument, nebo datová zpráva?

Skoro se tomu nechce věřit, ale ani tři roky po spuštění datových schránek nemají relevantní zákony a předpisy jasno v tom, jak vlastně datové schránky fungují a co přesně přenáší. Konkrétně mají zmatek v tom, jaký je vztah mezi "datovou zprávou" a "dokumentem, obsaženým v datové zprávě".

V praxi informačního systému datových schránek (ISDS) je to tak, že datová zpráva je jakousi obálkou, do které se dokumenty vkládají jako přílohy: když potřebujete přenést nějaké dokumenty, vložíte je do datové zprávy a tuto necháte přenést ze své datové schránky do datové schránky příjemce. Ten dokumenty z přijaté datové zprávy zase vyjme a dále s nimi může pracovat úplně stejně, jako kdyby mu byly doručeny jakýmkoli jiným způsobem.

Zákony a vyhlášky to vidí stejně, ale současně i jinak. Třeba již zmiňovaný zákon č. 300/2008 Sb., který zavádí samotný pojem "dokumentu, obsaženého v datové zprávě", tím současně navozuje hierarchický vztah mezi zprávou a dokumentem: říká, že dokument je obsažen v datové zprávě. Na jiném místě ale tentýž zákon klade mezi zprávy a dokumenty rovnítko, když říká že "dokumenty … mají formu datové zprávy". Co si z toho potom vybrat?

Zajímavým způsobem to řeší prováděcí vyhláška č. 194/2009 Sb., která má za úkol stanovit přípustné formáty. U samotných datových zpráv je jejich formát pevně dán (je pouze jeden, a to ZFO), a tak vyhláška definuje pouze přípustné formáty dokumentů, které je možné vkládat jako přílohy do datové zprávy: mohou to být například PDF dokumenty, dokumenty MS Office s příponami doc, docx, xls atd., či HTML dokumenty, dokumenty ve formátu XML atd.

Pikantní ale je, že autoři vyhlášky měli zmocnění jen na vydání takové vyhlášky, která stanovuje "přípustné formáty datové zprávy". A tam jim nezbylo, než pokračovat v matení pojmů a formáty dokumentů, vkládaných jako přílohy do datové zprávy, prezentovat jako formáty samotné datové zprávy. A tedy tvrdit, že datová zpráva může mít například formát čistého textu (souboru s příponou TXT), formát obrázku, či formát audia či videa. Ve skutečnosti může mít datová zpráva pouze jeden jediný formát, a to již zmiňovaný formát ZFO (založený na XML).

Platí se za dokumenty, nebo za datové zprávy?

Otázka vzájemného vztahu mezi datovými zprávami a dokumenty nemusí být zdaleka jen akademickou otázkou, ale může mít i významné praktické důsledky. Třeba proto, že dosud je zpoplatňován přenos jednotlivých datových zpráv, aktuálně docela vysokou částkou 11,68 Kč bez DPH za zprávu.

Jenže zákon, konkrétně §18a/3 (zákona č. 300/2008 Sb.), hovoří o odměně provozovateli informačního systému datových schránek za dodání dokumentu, a nikoli za dodání datové zprávy. A to při obvykle uváděném průměru tří dokumentů, obsažených v jedné přenesené datové zprávě, přeci jen představuje docela zajímavý rozdíl.