Data retention si back!
Tak už je to tady zase: kdykoli někomu voláte, kdykoli někdo volá vám, kdykoli se připojíte k Internetu - vše se už zase zaznamenává. Nikoli samotný obsah hovoru či přenosu, ale to, odkud i kam voláte, včetně místa kde se nacházíte, délky hovoru či připojení atd. Říká se tomu "provozní a lokalizační údaje" a podle nové právní úpravy, platné od tohoto pondělka, mají takovéto údaje operátoři uchovávat po plných 6 měsíců. A na vyžádání je musí poskytovat těm subjektům, které na to mají nárok. Což jsou orgány činné v trestním řízení, samozřejmě včetně Policie, ale také třeba BISka, vojenské zpravodajství a Česká národní banka.
Pravdou je, že uchovávání takovýchto provozních a lokalizačních údajů, v angličtině označované jako data retention, u nás už jednou bylo. Fungovalo "na plné pecky" do března 2011, kdy zasáhl Ústavní soud. Nikoli ale v tom smyslu, že by odsoudil samotný princip uchovávání a poskytování provozních a lokalizačních údajů a zakázal jeho aplikaci. Rozhodl pouze o tom, že naše právní úprava data retention není správná a nesprávně transponuje příslušnou evropskou směrnici, neboť porušuje ústavněprávní limity a je v kolizi s požadavky na omezení základního práva na soukromí. Jinými slovy Ústavní soud řekl, že příslušnou právní úpravu je třeba předělat.
Reakce na toto rozhodnutí Ústavního soudu byla podle očekávání různá. Ochránci soukromí to oslavovali, zatímco dosavadní příjemci provozních a lokalizačních údajů srdceryvně lamentovali, jak negativně je to postihne. Jak v mezidobí, do nové právní úpravy, nebudou moci vyšetřit prakticky nic, protože se již nedostanou k informacím a důkazům, které jsou pro ně doslova klíčové.
Dnes, s odstupem více jak roku, již máme k dispozici statistiky, dokládající jak dalece to byla pravda. Vyplývá z nich, že to pravda nebyla. Skutečností je, že radikální pokles objasněnosti trestných činů se nedostavil. Vlastně naopak: za rok 2011, který se ze tří čtvrtin odehrával již bez uchovávání a poskytování provozních a lokalizačních údajů, objasněnost trestných činů oproti předchozím dvěma rokům dokonce stoupla. Sice o nějaké zlomky procent, ale to bohatě postačuje - pro vyvrácení domněnky, že orgány činné v trestním řízení se bez data retention jednoduše neobejdou. Možná ale, že je to právě o té "jednoduchosti": že s provozními a lokalizačními údaji jde jednodušeji to, co jde i jinak, ale dá to přeci jen více práce.
A ještě jeden zajímavý aspekt: požadavky na dostupnost provozních a lokalizačních údajů neustále eskalují. Takže když dnes - vlastně od pondělka, 1. října 2012 - máme novou právní úpravu data retention, ta je opět o něco rozsáhlejší, ve smyslu požadování dalších a dalších provozních a loalizačních údajů, které dříve požadovány nebyly. Nově požaduje například to, aby bylo "vidět" i za mechanismy překladu IP adres (za tzv. NAT). A chce také znát všechny přístupové body bezdrátových sítí, zejména tedy oblíbeného Wi-Fi, včetně jejich zeměpisných souřadnic, jmen a názvů atd.
Dokonce se kvůli tomu mění i dosavadní princip, podle kterého se provozní a lokalizační údaje sice uchovávají průběžně, ale poskytují až na žádost: právě zde, u seznamu Wi-Fi hotspotů, nová právní úprava požaduje pravidelné poskytování údajů každé 3 měsíce. A co je možná ještě horší: z dikce novelizovaných zákonů, které problematiku data retention upravují, není jednoznačně patrné, zda se vše týká jen Wi-Fi sítí velkých telekomunikačních operátorů, nebo i veřejných Wi-Fi hotspotů třeba v restauracích, kavárnách, hotelech, nákupních centrech apod.