Bude na datové schránky?

Šetření je imperativem současnosti a týká se už i státní správy. Třeba takové ministerstvo vnitra dnes šetří, kde jen může, a mnohdy i tam, kde by raději moc šetřit nemělo. Jenže stále má ve své gesci i takové oblasti, kde zatím šetřit moc nemůže. Nebo jen nechce. Či nedokáže?

Třeba takový projekt datových schránek: ten byl celý rozjetý v roce 2009 za panování Ivana Langera, coby ministra vnitra, kdy se ještě moc nešetřilo. A tak byl celý tento projekt postaven na principu nákupu služeb: na předpokladu, že stát nic jednorázově neinvestuje, ale platí pouze průběžně, za používání služby. Zde konkrétně za každou přenesenou datovou zprávu. Její cena byla dohodnuta také ještě v dobách, kdy stát ještě tolik nešetřil, a kdy šlo jen odhadovat, kolik datových zpráv se vlastně přenese. A tak se na počátku dohodl jakýsi harmonogram, s poklesem ceny podle počtu přenesených zpráv: začalo se na 15,04 Kč (bez DPH) za jednu datovou zprávu, a dnes přijde na 11,68 Kč (bez DPH).

Alternativou by býval opačný přístup: stát by zafinancoval vybudování celého informačního systému datových schránek, a pak mohl mít jeho provoz zdarma, přesněji za provozní náklady. Ty mohl hradit paušálně, a tudíž je i lépe plánovat. Smysl by to dávalo i z pohledu způsobu financování: pro služby egovernmentu lze využít různé unijní fondy. Jenže ty jsou určeny právě pro jednorázové investice, na zřízení, zprovoznění, migraci atd., ale nikoli na rutinní provoz. Takže s průběžným placením za jednotlivé datové zprávy tyto fondy nepomohou.

Cena za jednotlivé datové zprávy časem přišla příliš vysoká i samotnému resortu vnitra. Třeba nástupce Ivana Langera, Martin Pecina, svého času prohlásil, že tak vysokou cenu jeho hlava nebere. Jenže: ani on s ní nedokázal nic udělat. Sice deklaroval, že s provozovatelem datových schránek dohodne paušální způsob zpoplatnění, ale to se nestalo dosud. Nepodařilo se to ani Radku Johnovi, a zatím ani stávajícímu ministru vnitra.

A tak stát dále platí za jednotlivé datové zprávy jak mourovatý. Navíc ještě výrazně rozšiřuje okruh toho, co se datovými schránkami posílá. Třeba i v souvislosti se základními registry to je kde jaká provozní záležitost, typu žádosti, potvrzení, informačního výpisu atd.

Celá věc je navíc komplikována tím, že původní princip "platíme jen za službu" nebyl úplně dodržen. Stát tak ve skutečnosti platí provozovateli datových schránek i měsíční provozní paušál (15 milionů Kč), platí mu za každou zřízenou datovou schránku, a platí i implementaci všech změn, které na fungování datových schránek požaduje. Což jsou částky v řádu stovek milionů. Pokud si posčítáme celkové náklady, které stát skrze vnitro až dosud na datové schránky vynaložil, dostaneme se k částce kolem dvou a půl miliardy. Při celkovém počtu cca 92 milionů přenesených datových zpráv to odpovídá přibližně 27 korunám za jednu datovou zprávu, již včetně DPH. To je podstatně více, než kolik činí samotná jednotková cena za přenesení jedné datové zprávy (dnes 11,68 Kč bez DPH).

S tím nejspíše souvisí i další problém: pro letošní rok má vnitro na provoz datových schránek přiděleno 500 milionů. Již dnes ale ví, že mu to nebude stačit. A tak místo šetření naopak požaduje ze státního rozpočtu dalších 394 milionů jen na provoz datových schránek.