Potřebujeme všechno třikrát?

V dávných dobách, kdy se u nás mobilní telefony teprve rozmáhaly, nebylo žádnou vzácností potkat nadšence, který měl hned tři mobily současně - všechny své vlastní, soukromé, a každý se službami od jiného operátora. Důvodů bylo asi více, včetně jakési fascinace mobilními technologiemi či domněnky, že žádný z operátorů nedokáže uspokojit všechny potřeby náročného zákazníka. Dnes už je ale situace přeci jen odlišná. Většina lidí nosí při sobě jen jeden mobil a využívá služby jen jednoho operátora. Výjimkou jsou pouze ti, co potřebují rozlišovat mezi soukromým a firemním - a pak používají dvousimkové mobily, případně chodí obtěžkáni jedním služebním a jedním soukromým mobilem.

Přesto nám z oněch pionýrských dob cosi přetrvalo: jakási automatická představa, že všechno musí být vícenásobné. Že potřebujeme více mobilních operátorů, a každého s vlastní mobilní sítí, fungující na principiálně stejné technologii (GSM či 3G) a poskytující principiálně stejné služby (zejména hlasové a datové). Takovéto sítě ale samozřejmě něco stojí. A kdo že v konečném důsledku zaplatí jak jednorázové náklady na jejich pořízení, tak i průběžné náklady na jejich provoz, údržbu, správu a obnovu? No přeci koncoví uživatelé, coby zákazníci příslušných operátorů, v koncových cenách konzumovaných služeb. A ještě se operátorům musí složit na jejich zisk.

Dnes se můžeme s představou "vícenásobnosti" setkat i v podmínkách nadcházející aukce mobilních kmitočtů: stát, který rozděluje nové kmitočty pro mobilní broadband, požaduje, aby do určité doby bylo pokryté určité území a byly na něm poskytovány určité služby. Jenže podmínky aukce to neříkají přesně takto. Místo toho říkají, že každý zájemce, který v aukci uspěje a získá určitý příděl kmitočtů, musí vybudovat požadované pokrytí a poskytovat příslušné služby. V tom je podstatný rozdíl.

Obvyklý výklad je skutečně takový, že každý operátor by měl vybudovat vlastní síť a s ní pokrýt příslušné území. To pak bude pokryto tolikrát, kolik bude úspěšných zájemců v nadcházející aukci. Tedy až třikrát, protože právě tolik "rozumných" přídělů (bloků po 10 MHz párového pásma) je k dispozici v nejlukrativnějším pásmu 800 MHz, které se nejvíce hodí pro pokrytí dosud nepokrytých oblastí s nejmenší hustotou uživatelů a pro poskytování mobilního broadbandu. Nechme stranou, zda to budou tři pokrytí od tří stávajících operátorů, nebo od dvou stávajících a jednoho nového příchozího. Podstatné je spíše něco jiného: je skutečně zapotřebí budovat tři nové sítě, s tomu odpovídajícími náklady? A ty pak promítnout zákazníkům do cen odebíraných služeb?

Praxe naštěstí ukazuje, že existuje i jiné řešení, podstatně úspornější. Že se mobilní operátoři domluví a vybudují jen jednu společnou síť, kterou pak společně sdílí. Přesněji přístupovou část mobilní sítě, hlavně jednotlivé základnové stanice a jejich vybavení. Do nich si už pak každý z operátorů "dodá" a nasadí své vlastní kmitočty, a tím vytvoří své vlastní pokrytí. Z pohledu zákazníků se pak jedná o funkčně samostatnou síť, i s vlastní přenosovou kapacitou a vlastní identitou příslušného operátora.

Že to v reálu funguje, a to i v ČR, ukazuje příklad Telefóniky a T-Mobile, které takto úspěšně sdílí významné části svých 3G sítí. Tipuji, že se takovéhoto sdílení dočkáme i v případě budoucích sítí, využívajících kmitočty přidělené v nadcházející aukci. Protože potřeba šetřit náklady je neúprosná. A to jak na straně operátorů, budujících sítě, tak i na straně zákazníků, platících za jejich služby.