ČTÚ dostal do ruky novou zbraň, může snáze otevřít cestu pro virtuály

Vyřeší aukce problém s nedostatečnou konkurencí a vysokými cenami na našem mobilním trhu? Snižování cen za terminaci v tom nepomohlo. Teď má ale ČTÚ k dispozici novou vyhlášku, podle které bude stanovovat společnou tržní sílu. Díky ní může snáze otevřít cestu pro virtuální operátory.

Kolem Českého telekomunikačního úřadu se v minulých dnech sešlo hned několik zajímavých událostí, z nichž ale jen některé se skrze média dostaly do povědomí širší veřejnosti.

Určitě nejvíce se psalo o tom, jak ČTÚ konečně vyhlásil podmínky aukce kmitočtů pro mobilní broadband, poté co mu je odsouhlasila vláda. Bohužel se ale řada článků nesla v duchu toho, jak právě aukce má vyřešit problém s nedostatečnou konkurencí na našem mobilním trhu. To ale není jejím úkolem, a podle mého názoru nemusí být ani vedlejším efektem nadcházející aukce. Protože ani případný nový příchozí ještě nemusí rozpoutat nějakou cenovou válku.

Osobně si pak nejsem jistý ani tím, zda vůbec potřebujeme další mobilní síť, jejíž vybudování nutně přijde na nemálo miliard. Kdopak je asi v konečném důsledku zaplatí? No, kdo jiný než koncoví zákazníci, v cenách za služby této sítě. Nebylo by přeci jen výhodnější vystačit se stávajícími sítěmi, ale jejich služby poskytovat za nižší ceny, na skutečně konkurenčním základě?

Jistě, řekne se to snadno, ale jak to udělat? Jak přinutit stávající mobilní operátory, aby se uskrovnili a slevili ze svých výnosů a zisků? Nečekejme, že to udělají dobrovolně.

Snižování terminačních poplatků?

Za možnost, jak dosáhnout požadovaného efektu, bylo dříve považováno snižování nákladů. Přesněji: snižování cen za tzv. terminaci hovoru. Tedy toho, co si operátoři platí navzájem, za zakončování hovorů v sítí jiného operátora. Pro ně jsou to vlastně náklady, a s jejich snižováním by skutečně mohlo přijít i snižování koncové ceny. 

Takovýto názor svého času zastával i ČTÚ, který ceny za terminaci reguluje – a při jejich snižování svého času neopomněl optimisticky  zdůraznit, že tím vytváří prostor pro snižování koncových cen:

Snížením velkoobchodních cen se Úřad snaží vytvořit prostor i pro snížení cen pro koncové uživatele u volání do mobilních sítí.

Mobilní operátoři se ale této představě vysmáli: podle nich dnes koncové ceny již nezávisí ani tak na nákladech, jako na tom, co a jak ještě zákazník snese a je schopen zaplatit. A v jistém smyslu mají i pravdu: vzhledem k situaci na trhu, velikosti tržních podílů a rozložení vzájemného provozu, jsou ceny za terminaci pro mobilní operátory jen jakousi účetní položkou, kterou si navzájem započítávají – a na její absolutní hodnotě jim prakticky nezáleží.

A tak je dnes opatrnější už i ČTÚ, když konstatuje, že:

Velkoobchodní cena za terminaci (ukončení) hovoru v sítích operátorů vyjadřuje náklady na hovor, jež si operátoři účtují mezi sebou. Představuje jeden ze vstupů, který se může následně promítnout i do maloobchodních cen.

Takže může, ale nemusí. A dnes již víme, že skutečně nepromítá. Promítá se snad jen do výročních zpráv operátorů, ve kterých si oni sami stěžují, jak jim kvůli nižším cenám za terminaci klesají výnosy z propojení (za terminaci hovorů od jiných operátorů ve své síti). Už ale moc nezdůrazňují, jak jim ve stejné míře klesají i náklady na terminaci jejich hovorů v síti jiných operátorů – v rámci stejného „vyrovnávacího efektu“, díky kterému jsou ceny za terminaci jen vzájemně započítávanou položkou, na jejíž hodnotě jim fakticky nezáleží.

Nedávno, počátkem letošního července, ČTÚ rozhodl o dalším snížení cen za terminaci, prakticky na polovinu (z dosavadních 1,08 Kč za minutu bez DPH, na 0,55 Kč za minutu). Jde přitom o poměrně radikální snížení, dokonce ještě větší, než se původně očekávalo. Protože ještě v roce 2011 ČTÚ avizoval, že se chce do konce roku 2012 dostat někam ke 3 eurocentům (cca 75 haléřům), jak po něm požaduje EU.  Pak ale v únoru 2012 avizoval, že se chce dostat na 55 haléřů (skoro jen 2 eurocenty). Nyní tak skutečně učinil, ještě před koncem roku 2012. Operátoři o tom tedy věděli dlouho dopředu a mohli se včas připravit na promítnutí této změny do svých tarifů.

Velmi rád se budu mýlit, ale zatím jsem žádnou reakci ze strany operátorů nezaznamenal. Od mobilních operátorů bych ji ani nečekal, ale bohužel nepřišla ani od VOIP operátorů, od kterých bych ji naopak očekával. Třeba společnost IPVOX, která podle tohoto srovnání z února 2012 má nejnižší tarif pro volání na mobil (1,24 Kč, resp. 1,30 Kč, bez DPH), si ještě nedávno posteskla, že slibované snížení cen za terminaci se dosud nekoná – ale když se dostavilo, zatím ceny nesnížila. Ani druhý nejlevnější (podle stejného srovnání), odorik.cz, ceny za volání na mobily zatím nesnížil. Stejně jako třetí v pořadí, Mikrotech.

Cesta virtuálních operátorů

Osobně si mnohem více slibuji od nástupu virtuálních operátorů. A to z toho důvodu, že právě oni dokáží vyvinout potřebný tlak na (skutečné) mobilní operátory, aby své služby nabízely za nižší ceny. Fungují vlastně jako velcí firemní zákazníci, kteří již dnes dosáhnou na takové ceny, o jakých se běžným zákazníkům, odkázaným na veřejné ceníky, může jen zdát. Virtuálové však, na rozdíl od velkých firemních zákazníků, budou moci takovéto tarify (zcela legálně) přeprodávat dál, zatímco firemní zákazníci je mohou nabízet pouze svým zaměstnancům.

Zkusme se ale na virtuály podívat očima samotných mobilních operátorů. Pro ně mohou být přínosem v situaci, kdy sami ještě nemají „vybudovaný“ svůj tržní podíl a potřebují se nejprve prosadit na trhu. Virtuálové jim v tom  mohou pomoci a učinit tak levněji a celkově efektivněji, než jak by to zvládli sami, vlastními silami.  V takovéto pozici byl před časem MobilKom se svých U:Fonem – a tak sám a dobrovolně zveřejnil svou velkoobchodní nabídku a lákal ke spolupráci virtuální operátory.

GSM operátoři (O2, T-Mobile a Vodafone) jsou ale v jiné pozici: jejich pozice je již víceméně stabilizovaná a samotný trh je natolik saturovaný, že šance na získání skutečně nových zákazníků je prakticky nulová. V úvahu pro ně připadá už jen vzájemné přetahování zákazníků, které dnes samozřejmě probíhá, a to více různými způsoby. Včetně najímání partnerských firem, aby jménem jednoho operátora obvolávaly zákazníky jeho konkurence a lákaly je na levnější tarify. Z nedávné vlastní zkušenosti mohu jmenovat třeba společnost A-GIGA, která pro T-Mobile „navolává“ zákazníky jejího konkurenta (Vodafone) a láká je na údajně 50% úspory.

Osobně mi to dost vadí a přijde asi podobně důstojné, jako praktiky naháněčů ve službách veřejných domů, kteří odchytávají lidi na ulici a snaží se je dotáhnout ke „konzumaci“ dosti neveřejných služeb. Proč si jako zákazník nemohu vybírat slušné ceny z plně veřejných ceníků, v rámci služeb nabízených zcela „na rovinu“ a ne všelijak pokoutně, „jen pro někoho“ či podle toho, jak je kdo schopen smlouvat a dohadovat se?

Právě virtuální operátoři by takovouto „pokoutnost“ mohli eliminovat, a to pro všechny zákazníky, včetně těch nejmenších (jednotlivců a domácností). Uvědomme si ale, že toto nemůže být v zájmu samotných mobilních operátorů. Vždyť z jejich pohledu by to vlastně znamenalo, že ty služby, které dnes poskytují za určitou cenu, by nově poskytovali (skrze virtuály) za cenu výrazněji nižší. Navíc v rozsahu a míře, která není pod jejich přímou kontrolou, jako je tomu u dnešního přetahování zákazníků či různém pokoutním nabízení, retenčních nabídkách atd.

Důsledkem by pak bylo to, že výnosy i zisky operátorů by díky virtuálům klesly, nejspíše i dosti výrazně. Jednak proto, že koncoví zákazníci by platili nižší ceny za stejný objem služeb. Ale také proto, že nově by si z celého lukrativního koláče výnosů a zisků ukusoval ještě někdo další.

Proto se ani nedivme mobilním operátorům, že když za nimi přijdou zájemci o roli virtuálního operátora, a oni nejsou povinni jim vyjít vstříc, ale mohou s nimi naopak vyrazit dveře, že tak skutečně učiní. Jako zrovna nedávno, kdy takto dopadly společnosti GTS a nový Quadruple. A nejspíše ne poprvé, protože třeba ve své březnové monitorovací zprávě ČTÚ popsal svou účast na jednání mezi Telefónikou a Quadruple a konstatoval, že

přístup k celé záležitosti ze strany společnosti Telefónica nepovažuje ČTÚ za korektní

Nyní byl ČTÚ ještě explicitnější, a pro ČTK se ohledně postupu Telefóniky měl vyjádřit takto:

Podle Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ) ale firma jednala v obou případech nekorektně.

Lze virtuálům otevřít dveře?

Čtenářům Lupy asi netřeba podrobněji připomínat, že ČTÚ doposud mohl asistovat podobným jednáním mezi mobilními operátory a zájemci o roli virtuála jen v pozici jakéhosi pozorovatele, který ale nemohl do jednání aktivně zasáhnout. To proto, že se v roce 2006 sám odzbrojil, když se zbavil zřejmě jediné použitelné zbraně: možnosti ukládat nápravná opatření na relevantním trhu mobilní originace (tehdy trhu č. 15).

Stejně tak asi není třeba čtenářům připomínat, že relativně nedávno ČTÚ změnil názor a rozhodl se znovu otevřít tento relevantní trh (nyní už číslovaný jako trh 8). Fakticky to znamená, že začne znovu zkoumat, zda je tento trh dostatečně konkurenční - a pokud na rozdíl od roku 2006 zjistí, že není, a že na něm působí jeden či více subjektů s tzv. významnou tržní silou, může jim ukládat tzv. nápravná opatření (na nápravu toho, že není dostatečně konkurenční). No a konkrétní formou takovéhoto nápravného opatření může být i povinnost zveřejnit velkoobchodní nabídku a domluvit se s virtuálním operátorem.

Až by tedy takovéto nápravné opatření platilo, už by to nemohlo dopadnout jako dnes: že mobilní operátor se zájemcem o pozici virtuála vyrazí dveře, a ČTÚ si jako nezúčastněný pozorovatel uleví nanejvýše nějakým konstatováním o nekorektním přístupu. Nově bude ČTÚ moci aktivně zasáhnout. Tedy pokud se obě strany raději nedohodnou samy, na bázi zveřejněné velkoobchodní nabídky.

Celá tato představa má ale důležitý háček: právě prováděná analýza relevantního trhu č. 8 (velkoobchodního trhu s mobilní originaci) musí skončit zjištěním, že tento trh není dostatečně konkurenční, a také identifikováním nejméně jednoho subjektu, který na tomto trhu má tzv. významnou tržní silu (aby mu mohla být ukládána ona nápravná opatření). A zpracovatel analýzy, tedy ČTÚ, musí být schopen své závěry obhájit, jak vůči orgánům Unie, tak i vůči případnému napadení u soudu, ze strany tuzemských operátorů. Nedělejme si iluzi, že by nevyužili této legální možnosti, jak odvrátit něco, co je pro ně samotné nevýhodné – pokud by měli šanci na úspěch.

Je samozřejmě otázkou, jak analýza dopadne a jak dobře ČTÚ zdůvodní své závěry. Můžeme být stokrát přesvědčeni, že věc je zcela jasná a nesporná, že příslušný trh není konkurenční a všichni tři operátoři na něm mají společnou významnou tržní silou – ale důležitá je řeč paragrafů, vyhlášek, nařízení, a konkrétní argumentace a zdůvodnění.

Nová zbraň v rukou ČTÚ

Právě zde přitom ČTÚ nedávno dostal do ruky další zbraň, kterou je nová  vyhláška č. 228/2012 Sb., z dílny Ministerstva průmyslu a obchodu. Týká se „stanovení kritérií pro posuzování, zda má více subjektů společnou významnou tržní sílu na relevantním trhu elektronických komunikací“, a nahrazuje předchozí vyhlášku č. 430/2005 Sb.

Jinými slovy jde o nové vymezení toho nejpodstatnějšího, co bude ČTÚ v rámci nové analýzy řešit: jelikož máme na trhu 3 velké operátory, je celkem jasné, že žádný z nich nebude mít významnou tržní sílu (neboli: dominantní postavení) sám o sobě. Ale co společně?

Právě to nová vyhláška řeší – a to poněkud odlišně od vyhlášky předchozí. Svůj pohled si dovolím shrnout tak, že nově bude mít ČTÚ snazší práci při dokazování společné tržní síly, než dříve. A hlavně: jeho závěry budou díky tomu „bytelnější“, ve smyslu mnohem menší šance na úspěch při jejich případném napadení u soudu. Řečeno jinými slovy: i bez této vyhlášky by ČTÚ měl být schopen dospět k závěru, že trh není dostatečně konkurenční a působí na něm subjekty se společnou významnou tržní silou. S novu vyhláškou mu to půjde snáze a důkladněji.

Co konkrétně se mění?

Podívejme se nyní konkrétněji na to, co se ve vyhlášce změnilo. Na první pohled v ní ubyla konkrétní kritéria pro posuzování společné tržní síly, jako třeba „odvetné mechanismy“, nebo „nedostatečný nebo omezený prostor pro cenovou konkurenci“. Ale přibyla jiná kritéria, jako „vertikální integrace se společným odmítáním dodávek“. A některé kritéria byla přeformulována, jako třeba původní „nedostatečná potenciální soutěž“ na „nedostatečnou potenciální konkurenci“.

Podstatnější než výčet samotných kritérií ale může být to, jak vlastně mají být vyhodnocována. Právě zde, podle mého názoru, došlo k nejzásadnější změně. Původně totiž musel ČTÚ složitě prokazovat, že „struktura [trhu] vytváří předpoklady ke koordinovanému vlivu na tento trh“, a to na základě určitého (ve vyhlášce blíže nepříliš definovaného) mixu jednotlivých kritérií. Což se jistě dalo udělat, ale zadání není příliš exaktní a protistraně skýtalo podstatně více prostoru k různému rozporování (zda jde o dostatečné předpoklady, zda je vliv koordinovaný či nikoli atd.).

Nově by to mělo být podstatně snazší a přímočařejší, protože teď už by mělo stačit samotné zjištění, že trh není dostatečně konkurenční – a pak mezi všemi subjekty, které na takovém trhu působí, vybrat ty, které splňují některé z uvedených kritérií (ne nutně všechny). Jako třeba „podobné tržní podíly“.

Popisovaná vyhláška č. 228/2012 Sb. je již účinná, od 1. července 2012, a právě prováděná analýza relevantního trhu č. 8 (s mobilní originaci) by se tedy měla řídit již jejím obsahem. Prvních výsledků této analýzy se nejspíše dočkáme ještě letos, ale nápravných opatření po předepsaných konzultacích a dalších postupech zřejmě až v příštím roce. Možná ve stejné době, kdy už k něčemu dokonverguje i nadcházející aukce – a bude moci začít budování nových sítí.

Do té doby ale na nějaké výraznější zlevňování, či jen větší vstřícnost operátorů k „malým“ zákazníkům, asi moc šancí není. Spíše čekejme jen další „optimalizaci výnosů“, například cestou zavádění nových poplatků – jako v případě zpoplatnění tištěných vyúčtování od mobilních operátorů.