Vláda k ČTÚ: dveře pro 4. operátora otevřete ještě více

Vláda posvětila způsob, jakým Český telekomunikační úřad vypořádal připomínky k podmínkám nadcházející aukce kmitočtů pro mobilní broadband. Navíc mu doporučila, aby zvětšil příděl kmitočtů, vyhrazených v pásmu 1800 MHz jen pro případného nového hráče. Co všechno se v důsledku provedeného vypořádání změnilo?

Průběh nadcházející aukce kmitočtů pro mobilní broadband se v posledních dnech dostal poněkud do skluzu. A to jak oproti úplně prvnímu harmonogramu, který jsem podrobněji popisoval zde na Lupě, tak i oproti vyhlášení samotného ČTÚ z poloviny června.

Původně měla diskuse k návrhu podmínek trvat do 20. dubna, ale pak byla prodloužena do 11. května.  K tomuto dni, tedy skutečně „na poslední chvíli“, také přišla většina připomínek. Pak následovalo vyhodnocování připomínek ze strany ČTÚ, buďto jejich akceptováním, nebo neakceptováním, případně částečným akceptováním některých dílčích připomínek. Výsledek své práce pak ČTÚ předložil vládě, která jej neschvalovala, ale pouze vzala na vědomí. K tomu došlo 4. července, a hned následující den ČTÚ vypořádání připomínek zveřejnil.

Vláda však vyjádřila i určitá očekávání, která ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba formuloval takto (viz zvukový záznam z tiskové konference po jednání vlády): 

hlavním politickým zadáním, které od nás pan předseda Českého telekomunikačního úřadu slyšel, bylo připravit ty podmínky tak, aby  maximálně, tak jak to legislativa umožňuje, otevřely vstup pro 4. operátora, ale zároveň splnily podmínku, aby nebyly diskriminační a aby nemohly být napadeny u antimonopolního úřadu nebo u evropského soudu, což by pro tu aukci národních kmitočtů bylo velmi špatné.

To je na první pohled téměř nesplnitelné zadání. Směrem k ČTÚ nejspíše zaznělo již někdy dříve, a sám bych jej interpretoval spíše jako jakési varování, aby ČTÚ nešel v podpoře případného nového hráče příliš daleko a neriskoval napadení celé aukce.

Vláda však měla ještě jeden požadavek, vznesený zřejmě na poslední chvíli, při „braní na vědomí“. Ministr Kuba jej popsal takto:

vláda ještě doporučila Českému telekomunikačnímu úřadu částečně zatraktivnit ten vstup pro nového operátora tím, že by považovala za racionální navýšit v pásmu 1800 MHz počet kmitočtů, které by byly přiděleny právě pouze tomu novému operátorovi, o které by se nemohli ucházet ti stávající

Ačkoli to na první pohled opět vypadá dosti vstřícně vůči případnému novému hráči, skutečnost je jiná. Nejde totiž o nejlukrativnější pásmo 800 MHz, a navíc jde o navýšení zcela minimální, o 0,6 MHz. Ve skutečnosti se jedná spíše o nápravu určitého technického problému, viz dále.

Boj o podmínky do poslední chvíle

Pojďme nyní od vzletných prohlášení politiků k realitě. Ta je taková, že právě v rámci připomínkového řízení se hrálo o konečnou podobu podmínek aukce: jak moc vyjdou vstříc případnému novému hráči, a jak moc půjdou na ruku stávajícím operátorům. V tomto duchu se pak nesla i drtivá většina připomínek: ten, komu leží na srdci podmínky pro nového hráče, brečel nad tím, jak jsou nevyvážené (ve prospěch stávajících operátorů) a jak nového hráče dopředu diskriminují. Stávající operátoři to viděli zcela opačně: že podmínky naší aukce jsou z celé Evropy nejvíce vstřícné právě k novému hráči a naopak nejvíce diskriminující vůči stávajícím hráčům.

Za sebe mohu jen konstatovat, že se to dalo s jistotou očekávat – a že cokoli jiného by naopak bylo velmi podezřelé. Pokud by si kterákoli strana podmínky pochvalovala, místo aby je cupovala na hadry, bylo by něco hodně špatně.

Fakticky tedy šlo o to, kam se na poslední chvíli vychýlí pomyslný jazýček vah: zda a co „přihodí“ tu či onde, ve prospěch jedné či druhé strany. O významu tohoto „finálního upřesňování“ podmínek pak svědčí i posvěcení od vlády, byť formálně jen formou vzetí na vědomí – ale fakticky i s určitým implicitním souhlasem a dalším doporučením.

To, k čemu ČTÚ (podle mého názoru) určitě potřeboval „přikývnutí“ vlády, bylo snížení vyvolávací ceny: podle prvního návrhu vycházela vyvolávací cena v součtu (přes všechny nabízené bloky kmitočtů) na 9,194 miliardy. Nově to je už jen cca 7,5 miliardy, protože ČTÚ vyhověl připomínkám těch, kterým ceny přišly příliš vysoké.

Jistě, otázka jednorázové (navíc jen vyvolávací) ceny za kmitočty je složitější a v celkovém důsledku může být její snížení pozitivní a přínosné. Jen by bylo zajímavé vědět, na základě jakých (skutečných) argumentů se naše vláda s prázdnou kapsou skutečně rozhodovala.

Společný limit pro 800 a 900 MHz, příděl pouze v pásmu 1800 MHz

To, že vláda „doporučila“ navýšit příděl kmitočtů, vyhrazených jen pro nového operátora, možná vypadá na první pohled docela významně, ale na druhý pohled už nikoli. Ve hře totiž bylo i vyhrazení části kmitočtů v nejlukrativnějším pásmu 800 MHz, jak po tom volaly i některé připomínky.  To se ale nestalo, protože tak daleko v podpoře nového hráče nezašlo ani ČTÚ, ani následně vláda.

Přesto k určitému „zlepšení pozice“ potenciálního nového hráče v pásmu 800 MHz došlo. Původně totiž, podle prvního návrhu, mohli všichni zájemci (stávající operátoři i nově příchozí) získat stejně, a to maximálně 15 MHz (resp. 2x 15 MHz, jelikož jde o párové pásmo). Nově už je to rozdílné: případný nový hráč by v pásmu 800 MHz mohl získat až dvojnásobek (2x20 MHz), zatímco stávající hráči mohou dosáhnout jen na 2x10 MHz.

K této změně přitom došlo nepřímo, jakýmsi „narovnávacím efektem“: ČTÚ vyhověl připomínkám, které poukazovaly na podobnost pásem 800 a 900 MHz, přičemž stávající operátoři již mají významné příděly v pásmu 900 MHz, ve kterém ale případný nový hráč nedostane nic. Potom stejné limity pouze v pásmu 800 MHz jsou vlastně diskriminační vůči nově příchozímu. Proto ČTŮ vyhověl připomínkám a zavedl společný limit 2x22,5 MHz pro pásmo 800 a 900 MHz. Nikoli 2x20 MHz za obě pásma, jak bylo navrhováno v některých připomínkách, protože to by zase více omezilo stávající hráče, kvůli velikosti jejich přídělů v pásmu v pásmu 900 MHz: Telefónica a T-Mobile by pak v pásmu 800 MHz mohli získat nejvýše 2x5MHz písma, a pouze Vodafone by měl šanci dosáhnout na 2x10 MHz.

Kde ale tedy je příděl kmitočtů, které by byly skutečně vyhrazeny jen pro případného nového hráče? Již první návrh počítal s takto vyhrazeným blokem 2x15 MHz v pásmu 1800 MHz. Právě ten si ale vláda přála rozšířit. Na kolik?

Výsledkem rozšíření dvojnásobek původního bloku 2x15 MHz, ani třeba mnohem skromnější zvýšení z 15 na 20 (z 2x15 MHz na 2x20 MHz). ČTÚ nakonec zvětšil tento blok z 2x15 MHz pouze na 2x15,6 MHz, když fakticky vyhověl těm připomínkám, které poukazovaly na nutnost oddělit tento blok  frekvencí od jeho okolí určitými odstupy, pro eliminaci případného rušení. Právě k tomu slouží oněch 0,6 MHz.

Rozvojová kritéria

Ke změnám došlo i v oblasti tzv. rozvojových kritérií, neboli v požadavcích na to, co a kdy by mělo být pokryto službami vysokorychlostního mobilního broadbandu. Již první návrh přitom počítal s rozdělením celé ČR na okresy skupiny A (s menší hustotou obyvatel) a B (s větší hustotou), přičemž za každý pokrytý okres skupiny A bylo možné pokrýt okres skupiny B. To se nezměnilo, ale pouze se posunuly termíny, do kdy se tak musí stát: plných 100% okresů skupiny A musí být pokryto do 7 let (původně to bylo do 5 let), resp. do 8 let v případě nového hráče. Navíc s rychlostí 5 Mbit/s, místo dosavadních 2 Mbit/s. Což by ale u pokrytí pomocí LTE neměl být až takový problém.

K obdobnému prodloužení, na 7 let, došlo i požadovaného pokrytí v pásmu 1800 MHz a 2600 MHz, kde se ovšem týká jen párového pásma. K tomu je ale třeba dodat, že v pásmu 800 MHz, které je v tomto ohledu nejkritičtější, jde vlastně už jen o jakési „zahušťování“. Protože i po připomínkách zůstalo beze změny to, že operátor musí pokrýt 95% okresů skupiny A do 30 měsíců. A pouze na zbývajících 5% pak má zbývajících 4,5 roku (resp. 5,5 roku, jde-li o nového hráče). 

Má se započítávat 3G pokrytí?

S požadavky na pokrytí v pásmu 800 MHz souvisí i další zajímavý aspekt: stávající operátoři se v připomínkách čertili, že si do požadovaného pokrytí nemohou započítávat své 3G sítě, které již dnes provozují. Argumentovali tím, že by vlastně museli budovat dvojí pokrytí: 3G pokrytí, které už z určité části mají vybudované, a vedle toho pokrytí novou technologií LTE v pásmech 800, 1800 nebo 2600 MHz. Proto požadovali, aby se jim již existující 3G pokrytí mohlo započítávat do toho, které požadují rozvojová kritéria.

K tomu ale patří důležitý protiargument: pokud by si stávající mobilní operátoři mohli započítávat své již vybudované 3G pokrytí, nebyli by nuceni budovat nové LTE sítě, resp. mohli by jejich budování na dlouho odložit a požadované pokrytí „splnit“ pomocí stávajícího 3G, jen s nějakým novým „dokrytím“. 

Nakonec by to v podmínkách aukce mělo být stanoveno tak, že stávající operátoři si sice mohou započítávat své již existující 3G pokrytí, ale pouze po omezenou dobu (na 5 let), a pak už nikoli. Takže nové sítě budou muset budovat tak jako tak, jen možná o něco později.

S přídělem nových kmitočtů je ale spojen i závazek začít je využívat nejpozději do nějaké konkrétní doby. Ve smyslu: alespoň některé v konkrétním pásmu, ne nutně všechny. Původně to mělo být do 1 roku, nově je to do 2 let. A to ve smyslu začátku poskytování komerčních služeb v příslušném pásmu. S tím, že na využití všech přidělených kmitočtů je dalších 5 let, celkem tedy 7 let.

Národní roaming a velkoobchodní nabídka

Stávající mobilní operátoři podle očekávání kriticky připomínkovali závazek poskytnutí národního roamingu (pro nového operátora, než si vybuduje plně pokrytí skrze vlastní síť), stejně jako závazek zveřejnění velkoobchodní nabídky (pro virtuální operátory). Moc ale neuspěli, a ČTÚ naopak závazek poskytování národního roamingu rozšířil: oproti původnímu vymezení i na služby 3G sítí, a to až na 10 let (a u služeb 4G na nových frekvencích po celou dobu jejich přidělení).

Pokud jde o závazek velkoobchodní nabídky, určené primárně virtuálním operátorům, pak zde se nezměnilo to nejpodstatnější: že se příslušný závazek týká jen nových sítí využívajících nové frekvence. Jak jsem psal již v předchozím článku, na rozdíl od národního roamingu si zde ČTÚ netroufnul být přísnější a požadovat otevření i starších sítí, využívajících již dříve přidělené frekvence. Nově dopracovány by měly být jen kompetence ČTÚ a postupy při řešení sporů, které by kolem velkoobchodních nabídek a jejich cen mohly vzniknout.

Jaký bude další postup?

V nejbližších dnech, přesněji již tento týden, by ČTÚ měl vydat novou verzi Vyhlášení podmínek celé aukce, ve kterých již budou zohledněny výsledky zapracovaných připomínek. Tedy právě ty skutečnosti, které jsou popisovány v tomto článku. Pak by měl začít běžet již dříve zveřejněný harmonogram, popisovaný v předchozím článku (původně měl začít již 22. června).

Pokud jde o celkové hodnocení výsledků připomínkování, podle mého názoru jsou změny přeci jen vstřícnější vůči případnému novému hráči, pokud by měl zájem vstoupit na tuzemský trh. I když notné ústupky (například cenové) vyhovují i stávajícím operátorům. Obávám se ale, že vstřícnost vůči novému zájemci je stále příliš nízká na to, aby se vůbec pokoušela nějak kompenzovat jeho největší handicap. Tím je (podle mého názoru) skutečnost, že vstupuje na již obsazený trh, kde nejsou prakticky žádní „volní“ zákazníci, ale pouze zákazníci již „usídlení“ u některého ze stávajících operátorů. A pokud je nový hráč bude chtít přetáhnout na svou stranu, bude to pro něj značně nákladné a zdlouhavé.

S tím souvisí i další důležitý aspekt: obvykle se počítá s tím, že případný nově příchozí ihned rozpoutá cenovou válku a srazí ceny za mobilní služby. Jistě, to mu bude velet snaha „přetáhnout“ na svou stranu zákazníky svých konkurentů. Jenže z čeho bude generovat své výnosy a splácet své nemalé investice? Zde zase bude tlačen k tomu, aby žádné cenové války nerozpoutával a  naopak se nějak včlenil do stávajícího trojčlenného oligopolu. Ten by ani nemusel nijak zaniknout a jen by se přeměnil na čtyřčlenný.

Ale uvidíme.