eG8: internetový (před)summit

Bezprostředně před summitem G8 svolal francouzský prezident Sarkozy „internetový summit“ (eG8). Ten mu ale nešel na ruku a nepodpořil jeho snahy o větší regulaci Internetu.

Minulý týden, konkrétně ve čtvrtek 26. a v pátek 27. května,  se ve francouzském Deauville konal další ze summitů G8, neboli setkání skupiny sedmi nejvyspělejších zemí světa a Ruska. Rozšířený ještě o summit skupiny G20, zahrnující dvacet největších ekonomik světa.

Představitelé nejmocnějších zemí celého světa měli jako obvykle na stole řadu zásadních témat celosvětového významu, jako je třeba jaderná energetika, „arabské jaro“, či mezinárodní bezpečnost. Tentokráte  ale mezi nimi nechybělo ani téma Internetu, resp. celého „on-line prostředí“ či „kyberprostoru“. A to byla výzva, kterou nejvyšší představitel pořádající země, francouzský prezident Nicolas Sarkozy, těžko mohl nechat nevyužitou.

Z jeho iniciativy proto těsně před samotným summitem G8/G20 proběhl ještě jeden summit, a to „internetový“. Pojmenován byl příznačně: eG8 (přesněji: eG8 Forum), a pozvána na něj byla řada význačných osobností , které mají s Internetem něco společného.

Kdo se účastnil?

Zdaleka ne všichni ale pozvání k účasti na summitu eG8 dostali, resp. přijali a skutečně přijeli. Na seznamu účastníků chybí například taková jména, jako Vint Cerf či Tim Berners-Lee. A některé osobnosti, které pozvání dostaly, svou účast veřejně odmítly. Například Cory Doctorow napsal, že nehodlá dělat štafáž Sarkozyho snahám o cenzuru a podmanění  si Internetu. Některé občanské iniciativy zase kritizovaly způsob organizace celé akce, zejména provázání systému pozvánek s výší sponzorských darů, které upřednostňuje velké a bohaté firmy.

I tak se na eG8 nakonec sešly dvě rozdílné skupiny účastníků. Početně menší byla skupina akademiků a zástupců vědy či občanské společnosti, například: Mitchell Bakerová (předsedkyně Mozilla Foundation), John Perry Barlow (spokluzakladatel Electronic Frontier Foundation, mimochodem neuvedený na seznamu účastníků),  Jeff Jarvis (profesor žurnalistiky), Lawrence Lessig (profesor práva), Jimmy Wales (zakladatel Wikipedie) a další.

Mnohem více ale bylo zástupců „digitálního průmyslu“, zejména firem působících v prostředí dnešního Internetu. I když i zde to ale bylo dosti různorodé, protože své zástupce (na úrovni CEO) poslaly do Francie subjekty, které se nachází v různých pozicích, a mají také různé tradice a hlavně zájmy.

Zastoupeni zde byli jak „noví hráči“, jako třeba Facebook , Twitter, Amazon, eBay, Google atd., tak i telekomunikační operátoři či výrobci technologií. A chybět samozřejmě nemohli ani početní zástupci „Velkého Obsahu“ (velkých produkčních a distribučních společností ze světa médií).

Celý „mix“ hezky ilustruje následující obrázek z tiskového servisu eG8, na kterém je zakladatel Facebooku Mark Zuckerberg, spolu se šéfem pořádající agentury Publicis - a v jejich pozadí jsou loga největších „partnerů“ celého summitu.

Ale možná ještě výstižnější je  konstatování některých novinářů, že pořadatelé si pozvali „především ty, kteří na Internetu vydělávají miliardy, a k nim jako doplněk několik málo pokrokových myslitelů“.

Jak jednání probíhalo?

Už dobou a místem svého konání (v předvečer “kamenného” summitu) měl celý „internetový“ summit eG8 zřejmě být jakousi „inspirací“ pro představitele nejvyspělejších zemí a ekonomik světa. Francouzský prezident Sarkozy, který celý summit eG8 svolal, si od něj nejspíše sliboval určité jednotné stanovisko a doporučení, které by (před)summit eG8 přijal a adresoval summitu G8.

Při svém úvodním vystoupení na eG8 pak Sarkozy přirovnal nástup Internetu k revoluci a ke třetí a zatím nejdůležitější vlně globalizace (tou první prý byly objevy mořeplavců Kolumba a Magellana, druhou pak průmyslová revoluce). A jako revoluci je prý třeba Internet rozvíjet, tak aby přinesl co nejvíce užitku.

Jenže názory na to, jak Internet a jeho prostředí nejlépe kultivovat a rozvíjet jsou právě tím, na čem se lidé neshodnou. Zatímco jedna strana chce větší, přísnější a důslednější regulaci, druhá strana před tím naopak varuje.

To se mj. hezky projevilo i na tom, jak Nicolas Sarkozy ve svém projevu důsledně rozlišoval dvě pozice: „vy“ (míněno: ti, kteří na Internetu něco děláte) a „my“ (představitelé států a vlád). Například když říkal, že:

my musíme znát vaše zájmy a potřeby

a

vy musíte znát naše limity, naše červené čáry

Jinak se celé vystoupení Nicolase Sarkozyho, zcela podle očekávání i v důsledku jeho pozice (spadající do onoho „my“), neslo v duchu tlaku na větší a důslednější regulaci Internetu ze strany států a jejich vlád. Právě ty by (podle něj) měly formulovat „pravidla hry“ pro celé on-line prostředí, a také důsledněji vymáhat jejich dodržování. A to jak v oblasti bezpečnosti, tak i v oblasti  práv duševního vlastnictví, ochrany dětí atd.

Řada novinářů, působících přímo na místě, to shrnula tak, že Sarkozy sice vnímá obrovský potenciál Internetu, ale volá po jeho „zcivilizování“, protože dosud prý Internet připomíná spíše Divoký Západ. Jiní to zase připodobnili ke snaze aplikovat myšlení a praktiky 20. století na realitu a problémy 21. století.

Trefné bylo i přirovnání, které ve svém tweetu z místa konání použil profesor Jeff Jarvis:

Na #eg8 si připadám jako domorodec v Americe či Africe, který vidí připlouvat kolonisty, toužící dobýt nová území.

To John Perry Barlow, spoluzakladatel EFF, se rovnou rozhodl kolonizaci bránit:

Sarkozy: „Internet je novým obzorem, novým územím k dobytí“. Já jsem v Paříži, abych ho zastavil.

Zajímavá byla také reakce Erica Schmidta ze společnosti Google, který konstatoval, že technologie (zejména v poslední době) způsobily určitý „přesun moci“ (shift in power): i jednotlivci nyní mají takové možnosti, jako (nelegálně) zveřejnit tajné dokumenty, kopírovat díla chráněná copyrightem, či manifestovat proti represivním režimům. Právě s tím má podle jeho názoru řada vlád problém – a tak hledají nějakou možnost, jak vše zvrátit.

Co jednání eG8 přineslo?

Celé jednání „internetového“ (před)summitu eG8 lze asi stručně shrnout tak, že to bylo inspirativní argumentační cvičení, které ale nepřineslo žádné jednoznačné závěry, ani žádné společné stanovisko. Ostatně, řada účastníků od počátku zdůrazňovala, že jednotný konsensus není ani na světě ani na obzoru.

A tak eG8 skončil „do ztracena“, bez nějakého závěrečného komuniké či dokonce společné výzvy, at již směrem k následnému summitu G8, či k širší internetové veřejnosti.

Přesto zde určitá návaznost na G8 byla: ten měl ve svém programu zařazen jednací bod právě o Internetu, a podílet se na něm mělo pět významných hráčů ze světa Internetu. Původně zde asi měli prezentovat společné závěry z eG8 summitu. Jenže když žádné společné závěry nevznikly, mohli zde prezentovat pouze své vlastní postoje.

Překvapení: G8 je k Internetu vstřícnější

Samotný „kamenný“ summit G8 (resp. G8+G20) probíhal již za zavřenými dveřmi a zveřejněna byla jen část jeho výstupů, která již je notně „diplomaticky uhlazená“ a nedává tušit, kdo a co prosazoval, či jak probíhala diskuse, než vznikl nějaký výsledný kompromis, resp. konsensus.

Přesto právě závěrečná deklarace summitu G8 přinesla velké překvapení, alespoň pokud jde o pasáže věnované Internetu. Nejen podle mého názoru, ale i podle mnoha dalších komentářů (například zde) je poměrně „pokroková“ a podporuje otevřenost a svobodu Internetu.

Vůbec nejde na ruku francouzskému prezidentovi Nicolasi Sarkozymu, v jeho snaze podmanit si a zkrotit Internet, skrze vyšší míru regulace. Nevyzývá k odpojování uživatelů (po vzoru francouzské digitální gilotiny), ani k zavedení cenzury, blokování toho či onoho obsahu apod. Naopak akcentuje otevřenost a svobodu slova, stejně jako potřebu aktivně rozvíjet možnosti Internetu a jeho potenciál. A jeho problémy chce řešit jinak, než regulací, zákazy, blokováním atd.

Například ochranu dětí doporučuje řešit skrze větší zapojení rodičů a jim určených nástrojů (parental controls), a také skrze osvětu mířenou na samotné děti, aby znaly nástrahy a rizika. Nevolá po striktnější ochraně osobních údajů, ale říká, že jejich ochrana je věcí všech. Včetně toho, že jejich držitelé (subjekty údajů) si musí více uvědomovat svou vlastní odpovědnost za jejich poskytování.

Jiné oblasti ale „diplomaticky“ obchází, resp. nevyjadřuje se k nim příliš konkrétně. Třeba otázka síťové neutrality je pouze jednou zmíněna v rámci výčtu otevřených otázek, ale není nijak diskutována. Podobně třeba otázka práv duševního vlastnictví: zde už sice bylo vysloveno více slov, ale stále natolik diplomaticky, že z nich není patrné prakticky nic.

Nezdá se tedy, že by závěrečná deklarace naznačovala nějakou zásadnější změnu v oblasti vymáhání práv duševního vlastnictví, ať již jedním či druhým směrem. Což signalizuje, že summit G8 rozhodně „nešel na ruku“ prezidentovi pořádající země, známému  svými pozicemi na straně „Velkého Obsahu“ a jejich zájmů.

Zajímavá je ale v tomto ohledu jiná reakce, která přišla z Ruska, od prezidenta Medvěděva. Ten nesouhlasí právě s tou částí závěrečné deklarace, která se týká otázek práv duševního vlastnictví. Jeho partneři, kteří ji prosadili, prý jsou příliš konzervativní a nechtějí nic měnit na pravidlech, která vznikla před 50 až 100 lety a jsou zcela neadekvátní dnešní realitě Internetu. Zřejmě má na mysli jejich „rozvolnění“ a nikoli „utužení“, protože říká, že by neměly brát v úvahu pouze zájmy držitelů práv, ale také zájmy uživatelů.

Zpět ale k samotné deklaraci ze summitu G8: jak upozorňují mnozí komentátoři, takovéto deklaratorní texty jsou jednou věcí, a skutečné činy politiků jsou věcí druhou. Zvláště pak v situaci, kdy po událostech „arabského jara“, kde Internet a svoboda projevu a slova sehrála velmi významnou roli, těžko mohou nahlas říci, že Internet je třeba nějak zregulovat, zcenzurovat a celkově si ho více podmanit. Takže sledujme jejich skutečné činy, nakolik se budou lišit od jejich slov.