pro návrat na domovskou stránku klikni
tiráž článku
Vyšlo na Lupě, 7.3.2011
Rok: 2011
Měsíc: 03
Den: 07
sdílení a tisk
související články

Jak dopadl mobilní rok 2010?

Ani v roce 2010 se konkurence příliš nerozjela. Tržby a zisky mobilních operátorů sice klesly, ale jejich ziskovost (provozní marže) je stále nebývale vysoká.

Nedávno zveřejněné ekonomické a provozní výsledky dvou našich největších mobilních operátorů (T-Mobile a Telefóniky) umožňují sestavit celkovou bilanci mobilního sektoru za rok 2010. A to i přesto, že „třetí do hry“, kterým je český Vodafone, jakoby v poslední době zcela rezignoval na zveřejňování svých výsledků (a nechával to jen na své matce, která je ovšem na tuzemská čísla velmi skoupá).

V získávání nových zákazníků vede Vodafone

Přitom třeba pokud jde o získávání nových zákazníků, nemá se právě český Vodafone za co stydět, protože své dva konkurenty strčí hravě do kapsy. Ukazuje to následující graf s ročními přírůstky, podle kterého pouze Vodafone za poslední dva roky vykázal významnější přírůstky. I když, vzhledem  k použité metodice, vůbec nemusí jít o nové zákazníky – protože uváděná čísla představují ve skutečnosti počty aktivních SIM karet.

To T-Mobile v poslední době s přírůstky nijak neexceluje, když za celý loňský rok (2010) přidal jen 11 tisíc nových aktivních SIM karet. Nicméně Telefónica je na tom ještě hůře, když za poslední rok dokonce přišla o 106 tisíc aktivních SIM karet, zatímco v předchozím roce jich ztratila dokonce ještě více: přes 312 tisíc. Pravdou je, že v obou letech to bylo způsobeno hlavně změnou ve způsobu započítávání těchto aktivních SIM karet.

Například v roce 2010 se rozhodující část úbytku týkala zákazníků předplacených služeb, kterých ubylo 155 tisíc, z čehož 111 bylo odpočítáno kvůli změně metodiky počítání aktivních SIM karet. Tarifních zákazníků naopak přibylo 49 tisíc, takže celkově by se za celý rok 2010 mělo jednat o (spíše symbolický) přírůstek 5 tisíc.

Jedním zajímavým postřehem, který by z uvedených čísel měl vyplývat, je to, že k nám zatím ještě nedorazila  vlna zabudovaných („embedded“) či M2M mobilních aplikací, jako například různých čidel a senzorů, alarmů apod., které fungují bez přímé lidské obsluhy a ke své komunikaci vyžadují aktivní SIM kartu. Pokud by se tak stalo, mělo by se to projevit na přírůstcích nových aktivních SIM karet i u obou největších operátorů.

Jinak ale, pokud jde o celková čísla, je Vodafone stále ještě mnohem menší, než jeho dva konkurenti. Ti mezi sebou svádějí boj o prvenství, který již od poloviny roku 2006 (a to v kategorii „na počet aktivních SIM karet“) těsně vyhrává T-Mobile.

Celkově se ale mobilní penetrace v ČR stále nedostala přes magickou hranici 130%, viz další obrázek. Když obě velké změny v křivce, znázorňující penetraci, jsou způsobeny právě změnami v metodice počítání aktivních SIM karet.

Na výnosy vede T-Mobile

T-Mobile je ovšem vítězem i v kategorii celkových tržeb, resp. výnosů. I když zde je třeba konstatovat, že srovnání není tak jednoduché, protože na straně Telefóniky jsou započítávány pouze výnosy z mobilního sektoru (nikoli z fixního), zatímco T-Mobile svá čísla mezi mobilní a fixní sektor nedělí, ačkoli už také působí v obou současně. 

Stejně tak není dost dobře možné porovnávat čisté zisky obou operátorů, protože zde už Telefónica ten svůj (vloni ve výši 12,280 mld. Kč) nedělí mezi mobilní a fixní sektor, ale vykazuje pouze společně.

Hlavně ale: T-Mobile zveřejnil svůj čistý zisk naposledy za rok 2006 (kdy se jednalo o 5,365 mld. Kč), a od té doby zveřejňuje pouze ukazatel EBITDA (jako zisk před úroky, zdaněním, odpisy a amortizací). A ten meziročně (za roky 2009 a 2010) klesl o 14,1%, z 16,219 mld. Kč na 13,937 mld. Kč, když v roce 2006 dosáhl výše 12,746 mld. Kč.

Porovnávat však můžeme tzv. EBITDA marži, kterou je podíl hodnoty EBITDA k celkovým výnosům. Tento ukazatel je označován také jako míra ziskovosti (či profitability), protože – zjednodušeně řečeno – poskytuje obrázek o tom, jak velká procentuální část zůstává operátorovi po odečtení jeho nákladů. Jinými slovy a ještě jednodušeji: čím vyšší je EBITDA marže (v procentech), tím je operátor považován za ziskovější. Protože na jednotku výnosů, které generuje na svých zákaznících, má relativně méně nákladů.

V případě Telefóniky O2 CR, která v rámci celé skupiny používá poněkud odlišný  ukazatel OIBDA, můžeme zase porovnávat OIBDA marži. Ta sice není stejná jako EBITDA marže, ale při našem zjednodušeném pohledu můžeme rozdíly zanedbat.

Naši mobilní operátoři jsou jedničky – v ziskovosti

Pravdou je, že oběma našim největším operátorům míra jejich ziskovosti v poslední době poněkud klesá. Stále ale jsou jednoznačně na špici svých nadnárodních skupin, což pro ně samotné - a vzhledem k jejich akcionářům - je jistě ta nejlepší vizitka. Viz následující dva obrázky, které ukazují naši „vedoucí pozici“ v rámci příslušných nadnárodních skupin. A to ještě u Telefóniky jde o výsledky ze statistik mateřské společnosti, které zahrnují i Slovensko. Sama Telefónica O2 CR ve svých výsledcích uvádí hodnotu OIBDA marže za rok 2010 ve výši dokonce 49,3%.

Pro naše zákazníky je to ale špatná zpráva. Vlastně nám tím operátoři říkají, že na nás dokáží vydělávat více než jinde, v jiných zemích.

Čím to, ale? Co způsobuje tak velký rozdíl mezi náklady a výnosy? Jsou snad naši operátoři tak efektivní, že dokáží poskytovat své služby za srovnatelnou cenu jako ostatní, ale s nižšími náklady? Nebo je to naopak, že se srovnatelnými náklady na straně operátorů jsou poskytovány dražší služby?

Pokud bychom vzali za bernou minci nedávná cenová srovnání mobilních služeb od našeho ČTU (viz článek „Podle ČTÚ telefonujeme levně, naše peněženky nesouhlasí!“), podle které ceny mobilních služeb v ČR nepatří mezi nejdražší, pak by to mohlo vypadat na první variantu (že naši mobilní operátoři dokáží fungovat efektivněji než jejich zahraniční protějšky, a díky tomu dosahovat tak vysokých hodnot ukazatele EBITDA).

Nezávislá cenová srovnání ale vypovídají o něčem jiném: že naši mobilní operátoři jsou naopak dražší než jejich zahraniční protějšky (podrobněji např. zde). Přesněji že náš zákazník platí za stejný objem služeb (podle spotřebních košů OECD) vyšší ceny než zákazník v zahraničí. Což odpovídá druhé variantě: že naši operátoři dosahují tak vysoké EBITDA marže díky tomu, že jejich služby jsou dražší.

V ČR máme dva mobilní světy

Ostatně, není žádným tajemstvím, že konkurence u mobilních služeb u nás příliš nefunguje, a že díky tomu si naši mobilní operátoři mohou účtovat „co zákazník snese“.  I když i zde bychom asi měli rozlišovat mezi službami pro firemní sektor a službami pro sektor rezidenční (pro soukromé osoby).

Pravdou totiž je, že veřejně známé (a také započítávané do nejrůznějších mezinárodních srovnání) jsou ceny určené rezidenčním zákazníkům, případně nejmenším firmám. A právě tyto ceny jsou hodně vysoké, protože nepodléhají příliš velké konkurenci mezi mobilními operátory.

Vedle nich ale existují ceny, sjednávané individuálně pro střední a velké firmy. A ty už jsou pod  podstatně větším tlakem konkurence, protože o střední a velké firmy mobilní operátoři mezi sebou bojují. I kvůli tomu jsou jimi nabízené ceny neveřejné. Lze se ale oprávněně domnívat, že jsou výrazněji odlišné (pochopitelně: nižší) než ceny určené pro rezidenční segment.

To, že tlak na operátory si dokáží vynutit pouze firemní zákazníci, výmluvně ilustruje i následující úryvek z rozhovoru s jedním z ředitelů Telefóniky:

Cena je především určována poptávkou zákazníků a zde jsme zejména v oblasti firemních zákazníků zaznamenali tlak na snižování cen s tím jak se naši firemní zákazníci snaží o vlastní úspory. V rezidentním segmentu se soustředíme na nabídku našich neomezených tarifů O2 NEON, která našim zákazníkům přináší hodnotu v podobě volných minut a SMS zahrnutých v měsíčním paušálu. Tyto tarify jsou mezi našimi zákazníky oblíbené a přispívají k celkovému nárůstu tarifních zákazníků.

Lze snad nějak diplomatičtěji vystihnout to, že rezidenční zákazníci jsou odkázáni na diktát operátorů, protože si nedokáží vynutit dostatečný tlak na snižování cen?

Potřebný tlak by rezidenčním zákazníkům mohli zprostředkovat virtuální mobilní operátoři, protože ti by vůči „reálným“ mobilním operátorům byli v pozici největších firemních zákazníků. Jenže asi právě proto se naši mobilní operátoři bojí vstupu těch virtuálních jak čert kříže a dělají vše pro to, aby se k nám nedostali a nerozhýbali konkurenci i na rezidenčním trhu. A regulátor tomu jen mlčky přihlíží. Nebo možná i hledá způsob, jak virtuálním mobilním operátorům otevřít dveře – ale zatím je nenašel.

Možná poslední příležitostí k tomu, aby na náš mobilní trh přišla skutečná konkurence (i pro rezidenční zákazníky) se rýsuje v souvislosti s připravovanou aukcí kmitočtů z digitální dividendy a dosud volných kmitočtů v pásmu 1,8 a 2,6 GHz. Ale i zde bude hodně záležet na konkrétních podmínkách aukce, zda se do ní přihlásí (a bude mít šanci uspět) někdo další, kdo u nás dosud nepůsobí, nebo zda si vše jen rozeberou stávající mobilní operátoři.

 
© Jiří Peterka, 2011, profil na Google+