Síťovou neutralitu prý nejlépe vyřeší konkurence

Nedávný summit EU k síťové neutralitě konstatoval, že tento problém mohou řešit sami zákazníci, díky trhu a konkurenci, skrze změnu svého providera.

V červnu letošního roku Evropská komise otevřela veřejnou konzultaci k otázce síťové neutrality, ke které plánuje vydat ještě v letošním roce své stanovisko. Konzultace trvala do konce září, a byla vyhodnocena na nedávném Summitu EU k otevřeném Internetu a síťové neutralitě, který se konal 11. listopadu.

Jeho hlavní závěr lze ve stručnosti charakterizovat tak, že o zajištění neutrality se nejlépe postará konkurence, a ne regulace. Jen je potřeba posílit transparentnost a usnadnit zákazníkům přechod mezi jednotlivými ISP.

Jinými slovy EU dnes necítí potřebu nějaké explicitní úpravy síťové neutrality a „otevřenosti Internetu“. Za dostatečný pro zajištění otevřenosti a neutrality považuje již samotný regulační rámec elektronických komunikací a konkurenční prostředí mezi operátory a providery, které vytváří. To prý umožňuje zákazníkům, aby celý problém řešili sami: když se jim nebude líbit chování a praktiky jednoho ISP, mohou přejít k jinému, který jim bude lépe vyhovovat. Jen je potřeba zajistit, aby se zákazníci dozvídali pravdu (o tom, co a jak jejich provider dělá a jak se chová), a v případě nespokojenosti se službami svého providera mohli co nejsnáze přejít k jinému.

K tomu lze dodat malou perličku: když toto stanovisko prezentovala na summitu komisařka Neelie Kroesová, použila k tomu příměr se službou Skype, kterou prý sama používá: když onehdá o víkendu volala své rodině přes Skype, spolu s ní tuto službu právě používalo na 21 milionů dalších uživatelů. A pokud by jim snad chtěl někdo tuto službu blokovat, mají prý proti tomu hlasovat nohama: odejít k jinému providerovi, který ji neblokuje.

Jenže paní komisařka asi už nevěděla, že těsně před jejím vystoupením probíhal jiný panel, který řešil právě to, že všichni mobilní operátoři ve Francii službu Skype ve svých sítích blokují. Takže zákazníci ve skutečnosti není kam přejít.

U nás doma by se dalo podobně ztrapnit třeba doporučením ohledně blokování obsahu na Internetu ze strany mobilních operátorů. Jako kdyby někdo zcela vážně radil tomu, kdo s tím má problém, aby změnil svého mobilního operátora. Když blokují všichni naši (klasičtí) mobilní operátoři, pak je takováto rada poněkud „mimo mísu“.

Neexistuje jednoduché řešení

Předchozím příkladem s blokováním ale nechci naznačovat, že by nynější přístup EU byl úplně nesmyslný. Je to spíše jako výběr toho nejmenšího z několika zel, či volba nejméně špatného ze samých špatných řešení.

Problém síťové neutrality je totiž skutečně složitou záležitostí a hlavně není černobílý. Už jeho samotné vymezení je pořádným oříškem, který se zatím moc nedaří rozlousknout. Jen pro připomenutí: už to dávno není jen o tom, zda různé druhy provozu mají mít při přenosu stejné podmínky. Dnes už je to spíše o tom, zda provider smí či nesmí ve své síti blokovat nějaké konkrétní služby (třeba již zmiňovaný Skype). Nebo zda smí svým zákazníkům diktovat, jaká zařízení smí připojovat k jeho síti, zda může mluvit do aplikací, které jeho zákazníci smí používat, či rozhodovat o tom, kam (na který obsah) se zákazník dostat může a kam ne. A to jak v „absolutním“ slova smyslu, kdy určitý obsah bude uživateli zcela blokován (viz situace u nás, s blokováním dle blacklistů Internet Watch Foundation), tak i v „relativním“ slova smyslu, kdy různý obsah bude dostupný různě rychle či s různou předností a limity, podle toho, kdo a kolik za něj připlatil. A to jak koncový zákazník, který by si připlácel za svůj „prioritnější“ přístup, tak i producent obsahu, který by si připlácel za lepší dostupnost svého obsahu pro jeho konzumenty.

Právě toto jsou otázky, které dnes hýbou celou diskusí kolem síťové neutrality, a dosud k nim neexistuje konsensus. Stejně tak není úplně jasno v tom, co by ve svých důsledcích přinesly oba krajní přístupy: tedy nějaké institucionální zakotvení síťové neutrality, či naopak úplná liberalizace (aby si každý operátor či provider mohl dělat, co jen chce).

I kdyby se vyřešilo to, jak neutralitu přesně vymezit a nějak explicitně ošetřit, jaké by to mělo dopady na samotné uživatele a na služby, které požadují a o které mají zájem? A co by to udělalo s provozem a dalším rozvojem sítí a investicemi operátorů do nich? Jedno se bez druhého neobejde, a řešení jednoho na úkor toho druhého by dost možná napáchalo více škody, než užitku.

Počkejme a uvidíme

Z tohoto pohledu je současný postoj EU svým způsobem racionálním kompromisem. Lze jej totiž interpretovat také jako postoj ve smyslu:

Neukvapujme se, počkejme a uvidíme. Zatím si myslíme, že o řešení se dokáže postarat konkurence na trhu, vytvořená (obecným) regulačním rámcem.

Závěry evropského summitu k otázce síťové neutrality totiž nevyznívají v tom smyslu, že by celý problém síťové neutrality neexistoval a nevyžadoval nějaké řešení. Spíše je třeba jim rozumět tak, že zatím si EU nemyslí, že by bylo zapotřebí sahat k nějakému „institucionálnímu řešení“ charakteru regulace. Ale že je nutné sledovat vývoj a reagovat na něj, pokud to bude zapotřebí.

Osobně mi tento rezervovanější přístup (nepouštět se do ukvapených regulačních řešení, když není jasné ani to, zda jsou zapotřebí, ani to jak budou fungovat) přijde racionálnější, než nějaké prudké bouchnutí do stolu, s dnes neznámými účinky. A to i přesto, že zdaleka nesdílím optimismus ohledně efektu situace na trhu. Alespoň ta v ČR mi rozhodně nepřijde dostatečně konkurenční na to, aby skrze ni mohli uživatelé řešit své problémy týkající se neutrality. Viz již zmiňovaný příklad s blokováním Internetu dle blacklistů IWF, ze kterého nejde „utéct“ přechodem k jinému GSM operátorovi (když toto blokování praktikují všichni).

V čem už je jasněji

Na celém problému síťové neutrality je zajímavé i to, že jeho původní záběr – tj. rozlišování různého druhu provozu, v technickém slova smyslu (tj. rozlišování například mezi emaily, FTP provozem, HTTP, P2P atd.) – se časem nějak vyřešil sám. Dnes už celkem panuje konsensus ohledně toho, že provideři mohou aplikovat určité techniky pro řízení provozu (traffic management), tak aby udrželi dostatečnou propustnost svých sítí.

Ale skutečně jen na úrovni rozlišování mezi různými druhy provozu (například mezi HTTP a P2P), a nikoli v rámci jednoho druhu provozu (třeba zda HTTP pochází od jednoho poskytovatele obsahu či od druhého).

V této souvislosti je určitě zajímavé, že dalším ze závěrů nedávného summitu EU k otevřenému Internetu a síťové neutralitě byl i konkrétnější postoj k těmto aspektům:

konstatování, že národní regulátoři mají dostatek pravomocí na to, aby stanovili a také vymáhali určité minimální standardy kvality poskytovaných služeb – a tím fakticky dohlíželi na to, aby operátoři a provideři využívali techniky traffic managementu korektně a nezneužívali je
požadavek, aby poskytovatelé (operátoři a provideři) hráli s otevřenými kartami a informovali zákazníky pravdivě a úplně o tom, jak jejich služby fungují, jaká mají omezení a jaké techniky traffic managementu jsou u nich aplikovány.

No, teoreticky je to asi správný přístup. Jen praxe bude hodně závislá na tom, jak se ke všemu postaví konkrétní národní regulátor. Zde si dovolím připomenout nedávný příklad s tím, jak různě může být hodnocen zásadní rozdíl mezi tím, jaká rychlost je u broadbandových služeb zákazníkům inzerována a jakou skutečně dosahují. A zatímco třeba britskému regulátorovi (Ofcomu) zásadní rozdíl mezi těmito rychlostmi vadí a žádá řešit ho jako technický problém, náš ČTÚ to jako problém nevidí, protože operátoři tak svou službu definují (v rychlostech AŽ, bez definovaného minima, a nikoli v rychlostech skutečně dosahovaných).

Co zaznělo v rámci konzultace?

Stanovisko EU, popisované v tomto článku, vychází i z tříměsíční veřejné konzultace, kterou Komise k tématu otevřenosti Internetu a síťové neutrality otevřela, viz úvod článku. Tuto konzultaci pak také vyhodnotila, způsobem který je velmi blízký výslednému stanovisku. Nebo spíše naopak: stanovisko Komise, přednesené na Summitu, do značné míry vychází z vyhodnocení celé diskuse.

Pokud se chcete podívat na obsah příspěvků, které se sešly v tříměsíční veřejné konzultaci, najdete je zde. Jsou mezi nimi i příspěvky z ČR, konkrétně od ČTÚ, od MPO a od Pirátské strany. ČTÚ přitom svou odpověď vyvěsil na svém webu počátkem října.

Zkusme si na závěr ocitovat některé zajímavé úryvky z odpovědi ČTÚ. Tak třeba hned na první otázku, zda v současné době vidí nějaké problémy se síťovou neutralitou, ČTÚ odpovídá:

V ČR nejsou identifikovány problémy s ohrožením síťové neutrality. Podle dostupných informací někteří operátoři mobilních sítí zvažovali v minulosti blokování VoIP provozu, ale tento záměr neuskutečnili. V současné době je v pevných a mobilních sítích při poskytování přístupu k Internetu používána pouze „Fair User Policy“ (FUP) spočívající v časovém omezení (zejména měsíčním) objemu přenosu dat.

Na otázku, jaké problémy by se mohly objevit v budoucnu, ČTÚ odpovídá:

V ČR by se v budoucnu mohly objevit při poskytování služeb přístupu k Internetu tyto problémy:

rozdíl mezi inzerovanými a skutečnými (disponibilními) rychlostmi datových toků, zejména u přístupu k Internetu pomocí mobilních sítí,

diskriminace některých druhů provozu při zavádění prioritizace v řízení datového provozu,

zavádění zabezpečených způsobů přenosu (např. šifrování tras nebo uživatelem prováděné šifrování) může způsobit výrazné zvýšení nároků na přenosovou kapacitu, i když např. z hlediska vlastního obsahu se nároky na kapacitu nezmění.

První část odpovědi je zajímavá hlavně tím, že problém rychlosti vnímá ČTÚ primárně u mobilních služeb. Proč ne u služeb pevných, jako například u ADSL? I zde se přeci stává, že zákazník platí za marketingovou rychlost 8 Mbit/s, je mu nastaven rychlostní profil 4 Mbit/s (protože jeho místní smyčka více nedovoluje), a skutečně dosahovaná (efektivní) přenosová rychlost je někde kolem 2 Mbit/s. To problémem není?

Zajímavá je také druhá část citované odpovědi , o diskriminaci některých druh provozu. Lze to chápat jako příslib ČTÚ, že bude dohlížet na to, aby naši provideři nepřeháněli a nezneužívali techniky traffic managementu?

Z dalších odpovědí pak vyplývá, že i ČTÚ je přesvědčen, že nepotřebuje žádné další pravomoci či zákonné úpravy (nad právě transponovaný nový regulační rámec), aby mohl řešit problémy se síťovou neutralitou:

Ano, revidovaný regulační rámec umožňuje identifikované problémy řešit na základě provedené úpravy rámcové směrnice 2002/21/ES směrnicí 2009/140/ES a úpravy směrnice o univerzální službě 2002/22/ES směrnicí 2009/136/ES.

Rozšíření kompetencí ČTÚ na základě implementace revidovaného regulačního rámce v právní úpravě ČR umožní i nadále zachovat síťovou neutralitu a otevřenost Internetu v ČR.

Možná nejzajímavější je pak vyjádření ČTÚ ohledně toho, jak by měla vypadat transparentnost vůči zákazníkům, a jaké informace o poskytovaných službách by měli mít k dispozici:

Účastníci by měli mít zejména následující informace:

o uplatňovaných cenách, sazbách a poplatcích,

o podmínkách přístupu ke službám,

o změně podmínek, omezujících přístup ke službám a aplikacím nebo možnosti jejich využívání,

o popisu procedur používaných pro řízení a měření datového provozu,

o minimální nabízené úrovni kvality služby,

o parametrech kvality služby dle vymezení ČTÚ,

o všech postupech zavedených poskytovatelem s cílem měřit a kontrolovat provoz, aby se zabránilo naplnění kapacity připojení či jejího překročení, a o tom, jaký vliv by tyto postupy mohly mít na kvalitu služby,

o poskytovatelem uložených omezeních týkajících se užívání dodaných koncových zařízení,

o druzích opatření, která může podnik přijmout v reakci na případy narušení bezpečnosti nebo integrity.

Stávající normy by bylo vhodné rozšířit tak, aby byly detailněji popsány všechny parametry služby související s kvalitou poskytovaných služeb.

No, už aby tomu tak bylo.