Neelie Kroesová půjde na grilování ještě jednou

Kandidátka na novou komisařku pro informační společnost, Neelie Kroesová, přednesla při svém grilování v Evropském parlamentu jasná stanoviska jen v některých oblastech, jako je síťová neutralita či smlouva ACTA. Jinde ale byla příliš obecná, a to se europoslancům nelíbilo. Schválení její nominace tak není jisté a poslanci ji budou zpovídat ještě jednou.

Když byly svého času oznámeny nominace do nové Evropské komise, mohlo se zdát, že s novým obsazením „resortu“ informační společnosti nebude žádný problém. Vždyť na něj byla navržena Neelie Kroesová z Nizozemska, která působila (či vlastně ještě působí) i v dosavadní Komisi, a to na postu komisařky pro hospodářskou soutěž. A ne nadarmo si odsud odnáší přezdívku „železná Neelie“ - kvůli nekompromisnímu způsobu, jakým zatočila s mnoha monopoly, kartely či nadnárodními společnostmi, porušujícími pravidla hospodářské soutěžte. Svým způsobem si oblast informační společnosti těžko mohla přát ráznější a více nebojácnou osobu ve svém čele.

Jak se někdo stane evropským komisařem?

Kandidáti na nové komisaře přitom neprochází žádnými volbami, které by museli vyhrát, ale jsou navrhováni svými členskými zeměmi, po konzultacích s určeným předsedou Komise. Následně je ale musí schválit Evropský parlament. Ten je zkoumá jednotlivě, když každého z kandidátů europoslanci zpovídají (tzv. grilují) individuálně. Formálně se ale parlament vyjadřuje k navržené Komisi jako celku, takže nemá možnost odmítnout selektivně jen některého kandidáta či kandidátku, a jiné akceptovat.

Fakticky ale europoslanci mají šanci odmítnout konkrétní kandidáty na eurokomisaře a vynutit si jejich nahrazení jinými kandidáty. Mohou k tomu využít hrozbu neschválení Komise jako celku, což přinutí designovaného předsedu Komise, aby raději sporného kandidáta sám stáhl a požádal „jeho“ členskou zemi o nominaci náhradníka. To se stalo před pěti lety (při schvalování první Barrosovy Komise), kdy si europoslanci vynutili odstoupení italského kandidáta Rocca Buttiglioneho, a jeho nahrazení jiným kandidátem z Itálie (Frankem Frattinim). Stejně tak si tehdy vynutili nahrazení lotyšské kandidátky Ingridy Udre.

Europoslanci mají dokonce sílu i na to, aby si vynutili změnu „portfolia“ resp. resortu, na který je kandidát navržen. Skrze stejný  mechanismus (hrozbu neschválení celé Komise) toho dosáhli i před pěti lety, kdy shledali, že László Kovács z Maďarska není vhodným kandidátem pro resort energetiky - a místo toho se stal komisařem pro daně a celní unii.

Jak dopadla Neelie Kroesová?

V mezidobí (od volby předchozí Komise) se na způsobu schvalování kandidátů nic zásadního nezměnilo. A tak i dnes je třeba počítat s tím, že europoslanci mají faktickou moc neschválit konkrétního kandidáta a vynutit si jeho nahrazení někým jiným, případně mu změnit portfolio.

V případě komisařky Neelie Kroesové a „portfolia“ informační společnosti,  do kterého spadá i Internet, se něco takového zdálo jako extrémně nepravděpodobné.  Reputace dosavadní komisařky pro hospodářskou soutěž skutečně hovořila sama za sebe, a celý sektor IT a telekomunikací se již vzájemně pošťuchoval otázkami na to, zda nakonec ještě nebude - se slzou v oku - vzpomínat na působení Viviane Redingové. Byť ve své době jí mnozí nemohli přijít na jméno.

Nakonec ale došlo k docela velkému překvapení, když právě u Neelie Kroesové vše dopadlo jinak. Její „grilování“ (jak se označuje zpovídání“ nového kandidáta, při které se europoslanci seznamují s jeho či jejími plány a záměry, a posuzují schopnost vést příslušný resort) proběhlo  ve čtvrtek 14. ledna 2010, trvalo celkem asi tři hodiny – ale výsledek europoslance nepřesvědčil. Tedy ne natolik, aby byli ochotni posvětit  její nominací. Naopak: hlavní politické frakce se shodly na tom, že si ji pozvou ještě jednou, a budou ji tedy zpovídat znovu, zřejmě hned zítra (v úterý). Tentokráte asi již méně veřejně, a možná  i v menším fóru, resp. s omezením možnosti kladení otázek jen na mluvčí jednotlivých parlamentních frakcí. Celkově je to prý poměrně nestandardní postup.

Formálně tak je nominace Neelie Kroesové na post nové komisařky pro informační společnost stále otevřená. Zda je možné tomu rozumět ve smyslu nějakého skutečného ohrožení, se asi teprve ukáže. O možnosti, že by se komisařkou nakonec nestala, se zatím moc nemluví. Většina dostupných hodnocení se nese spíše v duchu konstatování nesplněných očekávání, než nějakého zásadního problému.

Proč?

Co ale bylo příčinou toho, že Neelie Kroesová neuspěla tak, jak se všeobecně očekávalo?

Sami europoslanci se vesměs vyjadřují v tom smyslu, že si z jejího vystoupení neodnesli dostatečně jasnou představu o jejích záměrech, plánech i názorech na konkrétní oblasti. Prý díky tomu, že někde sice byla dostatečně jasná a konkrétní, ale u řady jiných oblastí naopak dostatečně jasná nebyla, a zůstala jen „na povrchu“, u dosti obecných a mnoho neříkajících frází.

Jiní zase zmiňovali to, že v řadě oblastí se odmítala jasně a jednoznačně postavit za „rázné  regulační akce“, a místo toho dávala najevo preferenci pro „přirozeně tržní řešení“. Nebo, podle jiných, zase nevycházela dostatečně vstříc zájmům spotřebitelů, či vůbec nevykazovala dostatečně povědomí a znalosti  (know-how) ohledně celého portfolia informační společnosti, které je skutečně široké. 

Zaznamenal jsem dokonce i hlasy, které vysvětlují vše úplně jinak: že se Neelie Kroesová stala jakýmsi „rukojmím“ v rozehrané partii jednotlivých politických bloků, frakcí a seskupení, které se primárně snaží prosadit „své“ kandidáty, kteří to ještě „nemají tak jisté“. A tak záměrně „pozdržují“ jinak bezproblémovou kandidaturu Neelie Kroesové, aby tak mohli snáze prosadit to, co prosadit chtějí.

No, pravda nejspíše bude poněkud prozaičtější. Dost možná, že Neelie Kroesovou poněkud předběhla její vlastní reputace „železné lady“, která se s nikým moc nepáře. Jenže něco jiného je oblast hospodářské soutěže, kde jsou celkem jasně daná a již „ustálená“ pravidla, a jde jen o to vynutit si jejich dodržování – a něco jiného je  široká a neustále se vyvíjející oblast informační společnosti, kde se takováto pravidla teprve hledají (či se hledá konsensus nad různými variantami možných pravidel). Pak skutečně nejde striktně vymáhat něco, co dosud nemá dostatečně jasné a ustálené kontury. A ani nelze poskytovat vyhraněné a definitivní odpovědi, když nejsou ustálené ještě ani samotné otázky.

Jiným faktorem, který mohl sehrát svou roli, je i pracovní vytížení kandidátky. Během posledních týdnů totiž dosavadní Evropská komise „zařadila nižší rychlostní stupeň“ a ti komisaři, kteří jsou navrhováni i do dalšího období, se většinou  již více věnovali přípravě na své nové portfolio, než svému dosavadnímu portfoliu. Ne tak ale Neelie Kroesová, která do poslední chvíle bojovala proti porušování pravidel hospodářské soutěže, ve snaze dotáhnout rozpracované kauzy do konce. Za všechny si připomeňme třeba kauzu Microsoftu (nejnověji popisovanou i zde na Lupě). A tak jí nezbylo tolik prostoru pro přípravu.

Pravdou je také to, že sama Neelie Kroesová při svém vystoupení (jak při samotném grilování, tak třeba i na následné tiskové konferenci) nepůsobila zase až tak sebejistě a rázně, jak asi mnozí očekávali – od nekompromisní bojovnice proti monopolům. I to ale může být dáno specifikou nového, širokého a dynamického portfolia, jehož samotné „nastudování“ je netriviální, zatímco kolem pravidel hospodářské soutěže je to asi jiné.

Co řekla a co neřekla při prvním grilování?

Pojďme ale již k tomu, co Neelie Kroesová při svém prvním grilování řekla, a co naopak neřekla.

Většina dostupných reakcí si například všímá jejího postoje ve prospěch síťové neutrality. Zde se jednoznačně postavila ze její zachování, když řekla, že nepřipadá v úvahu, aby provozovatelé sítí z komerčních důvodů rozhodovali o druzích provozu, které ve svých sítích připustí a které naopak nepřipustí. Řekla, že tudy prostě cesta nevede, a jako příklad nepřípustného chování operátorů zmínila blokování provozu služby Skype a dalších VOIP služeb v některých mobilních sítích.  Jedinou výjimkou, kdy operátor může omezit určitý provoz ve své síti, jsou podle ní spam a zajištění bezpečnosti.

Poměrně rezolutní byla Neelie Kroesová i ohledně vznikající smlouvy ACTA. Zde konstatovala, že zatím nebylo nic dohodnutého, a že pouze americká strana předložila jeden svůj návrh. A hlavně že Evropa se nebude podřizovat žádnému diktátu, že nepřistoupí na žádnou „regulaci zadními vrátky“, a že „oni musí přistoupit na naše podmínky“. Řekla to v odpovědi na otázku, která se týkala odpojování uživatelů od Internetu a směřovala k tomu, zda smlouva ACTA v tichosti neuzákoní povinnost odpojovat uživatele ve všech signatářských zemích (tím i ve všech členských zemích EU). A také zda smlouva ACTA bude či nebude v souladu s principy komunitárního práva.

Současně ale Kroesová řekla i to, že Evropa nesleví z ochrany duševního vlastnictví, které má dnes („cílem Komise při jednáních je to, aby naši mezinárodní partneři zaručili stejnou úroveň ochrany duševního vlastnictví, jakou EU aplikuje dnes …“). Alespoň mě osobně to ale vůbec neladí s přesvědčením, že celá ACTA je naopak o velmi nadstandardním zvýšení ochrany duševního vlastnictví, hlavně skrze nové a striktnější formy vymáhání jeho dodržování (například zavedením odpovědnosti třetích stran, typicky operátorů, za aktivity jejich zákazníků).

V této souvislosti si dovolím zmínit i to, že europoslance zajímala také otázka přísného utajování dosavadních jednání na smlouvě ACTA. Na to se při grilování ptali jiné kandidátky na eurokomisařku (Viviane Redingové, směřující na post komisařky pro spravedlnost a základní práva). A ta je ujistila, že jednání  o smlouvě ACTA budou otevřena (alespoň pro Evropský parlament).

Úzce související oblastí jsou autorská práva, autorské poplatky, různé licence a další aspekty copyrightu. Zde se Neelie Kroesová poměrně jasně vyjadřovala ve prospěch potřeby jednotného celoevropského trhu. Ten stávající je prý „neuspořádanou splácaninou národních trhů“ které jsou „rozděleny různými regulačními režimy“.

Naplnění její vize jednotného trhu s autorským obsahem by ale znamenalo i sjednocení autorských poplatků a jejich vybírání v celé EU, možnost získávání jednotných licencí pro šíření obsahu, platných také pro celou Evropu atd. Právě zde přitom má Kroesová na co navazovat, když ještě na svém dosavadním postu iniciovala poměrně zásadní změny právě v oblasti autorských poplatků (a jejich celoevropské harmonizace).

Pokud jde o tradiční telekomunikační témata, zde se Neelie Kroesová možná dosti překvapivě vyjadřovala spíše ve prospěch trhu a tržních mechanismů, a méně již ve prospěch direktivní regulace. Třeba v oblasti mezinárodního roamingu se tak viditelněji odchýlila od linie své předchůdkyně (Viviane Redingové), která právě zde prosadila poměrně striktní regulaci nejen na velkoobchodní úrovni, ale dokonce i na úrovni koncových (retailových) cen.

Kroesová dala najevo, že i v oblasti roamingu by dala přednost působení tržních mechanismů, a případnou regulaci cen by aplikovala jen na velkoobchodní úrovni, jen v situaci kdy tržní mechanismy selhaly, a toto selhání potvrdily i příslušné studie. I to nejspíše rozladilo europoslance, kteří asi očekávali, že se naopak přihlásí k přímému pokračování v roamingových regulačních aktivitách své předchůdkyně, a rychle nařídí nějakou další cenovou regulaci, či jen pokrčování těch stávajících.

Stejně tak se Neelie Kroesová netvářila příliš proaktivně, pokud jde o využití tzv. funkční separace, jako ultimátního nápravného opatření na nedostatečně konkurenčním telekomunikačním trhu, které zavádí nový telekomunikační balíček (a spočívající v nařízeném oddělení provozu sítí od poskytování služeb). I tím asi překvapila poslance, kteří od dosavadní železné Neelie, zvyklé nepárat se ani s velkými monopoly a značně dominantními subjekty, očekávali mnohem „razantnější“ ambice.

Možná ale, že to od europoslanců nebylo právě nešťastnější, když od Kroesové očekávali, že si své „hospodářsko-soutěžní“ manýry jednoduše a beze změny přenese i do oblasti informační společnosti. Zde bych osobně dal spíše za pravdu konstatování, že obě oblasti jsou dosti odlišné, již jen v tom, že jedna z nich má relativně malou a jasnou sadu již ustálených pravidel, zatímco ta druhá (informační společnost) potřebuje mnohem rozsáhlejší sadu pravidel, a teprve je sama hledá. A tak si také myslím, že by bylo vhodnější mít méně “sekernickou“  a více přemýšlející komisařku v čele celého resortu.

Nicméně na to, jak vše dopadne, si musíme ještě počkat. Složení celé nové Evropské komise mají europoslanci schvalovat 26. ledna, a již v únoru by se nová Komise měla ujmout svého úřadu.