Poskytovatelé mobilního Internetu si polepší
Mobilní operátoři v ČR již získali, a nejspíše ještě získají další frekvence po poskytování mobilních datových služeb a rychlého mobilního Internetu. Díky změně GSM směrnice budou k poskytování těchto služeb moci využít i dosavadní GSM pásma. Měli by ale zlevnit data v roamingu, a nejpozději do března příštího roku zavést také opatření proti šoku z vysokého účtu, s odpojením po dosažení částky 50€.
Minulý týden proběhl již druhý ročník konference Mobile Internet Forum, pořádaný vydavatelem Lupy, společností Internet Info. Spíše než na technické otázky byl zaměřený na mobilní marketing a reklamu, a masovější média si z něj „odnesla“ hlavně oznámení Seznamu o tom, že svým uživatelům umožní snadné vytváření jejich „mobilních stránek“.
Sám jsem na této konferenci měl krátký příspěvek, věnovaný přeci jen tradičnějším tématům: otázkám regulace a rozvoje infrastruktury pro mobilní datové služby a mobilní Internet. V dnešním článku bych to nejzajímavější rád shrnul a doplnil o některé další souvislosti a postřehy, které se do příspěvku již nevešly.
Nejprve dlouho nic, a teprve pak snad něco
Jak to u nás vypadá s rozvojem mobilní infrastruktury, hlavně s ohledem na 3G technologie, asi není nutné (zde na Lupě) podrobněji rozvádět. Proč ale naši mobilní operátoři (stejně jako ti zahraniční) investovali nemalé peníze do 3G licencí, když dlouhou dobu (a na rozdíl od těch zahraničních) se moc neměli do budování příslušné 3G infrastruktury? A proč teprve „začínají“ či „přidávají na tempu“ (v případě O2) až v poslední době?
Jedním možným vysvětlením může být absence konkurenčního tlaku ze strany pevných sítí. V těch zemích, kde je pevný sektor „dostatečně silný“, zejména v tradiční oblasti hlasových služeb, mu mobilní sektor musí aktivně konkurovat, a to ho nutí do inovací. Včetně zavádění „něčeho navíc“, v podobě dostatečně rychlých mobilních datových služeb (na bázi 3G). U nás ale tento „motivační faktor“ až tolik nepůsobí. Náš mobilní sektor totiž zvítězil nad tím pevným již v roce 2000 jak co do počtu uživatelů/přípojek, tak i co do objemu výnosů - a od té doby má „navrch“ stále více a více.
Navíc si musíme uvědomit, že mobilní operátoři nejsou žádná charita, ani ve vztahu k technologiím: nepěstují a nerozvíjí technologie jenom proto, že jsou báječné a zaslouží si to. Jejich primární motivací je byznys a plnění ekonomických cílů, stanovených jejich akcionáři, v kontextu „regulačního prostředí“ a v rámci možností, které skýtá existující konkurence. A pokud dokáží svých byznysových cílů dosáhnout skrze „stávající technologie“ a jejich maximální využití, proč by šli do rizika a zvýšených investic, spojených s novými technologiemi?
Takovýto přístup ale naštěstí není dlouhodobě příliš udržitelný. Například pevný sektor přeci jen trochu ožil, a hlavně skrze broadbandové služby (jak na bázi xDSL, tak třeba i Wi-Fi a WiMAXu) znovu vytvořil určitý konkurenční tlak na mobilní sektor. Tlačit začali i uživatelé, kteří chtějí používat datové služby „vždy a všude“ (být trvale dostupní a „on-line). A také jim přišlo divné, proč mít mobily s podporou 3G, když je u nás (skoro nikde) nemohou využít. Zapomínat bychom neměli ani na podmínky 3G licencí, které operátorům ukládaly určité podmínky (byť s jejich závazností je to dnes poněkud „otevřené“).
Naši mobilní operátoři možná počítali i s tím, že „fázi 3G“ nějak přežijí (či úplně přeskočí) a počkají si až na další „fázi“, v podobě technologie LTE. Jenže její příchod do reálné praxe je přeci jen dále, než se původně čekalo. A i to nutně sehrálo svou roli při rozhodování mobilních operátorů. Jako příklad si můžeme uvést český T-Mobile, který nejprve vsadil na zcela netradiční technologii UMTS TDD a deklaroval, že klasické 3G přeskočí a implementovat bude až technologii LTE. Nakonec ale změnil názor a dnes začíná budovat i klasické 3G.
Vyplatilo se čekání?
Určitý „časový odstup“ se operátorům musel vyplatit v tom, že ceny příslušných technologií v mezidobí klesly. Ještě významnější je ale to, že tyto technologie mezitím nutně „vyspěly“: řešení, nabízená výrobci, se stala univerzálnější, s možností většího přizpůsobení a budoucího upgradu.
Velmi důležitou synergií s těmito změnami pak jsou právě nastávající změny v oblasti regulace. Jejich společnou podstatou je to, že mobilním operátorům zpřístupňují další (a tolik potřebné) frekvenční pásmo pro nové datové služby, ale také jim umožňují nasazovat příslušné technologie (stávající 3G i ty budoucí) i v jiných pásmech než dosud. To pak znamená, že operátoři mají nejen více „suroviny“ (frekvencí), ale také více možností, pokud jde o volbu „umístění“ svých služeb do různých frekvenčních pásem.
Vezměme si jako příklad GSM pásmo 900 MHz. To bylo dosud (na základě tzv. GSM směrnice) využitelné pouze pro 2G služby (na bázi GSM). Naši GSM operátoři zde nedávno dostali nezanedbatelné nové příděly frekvencí (z nevyužitých přídělů), a tak si docela polepšili. A díky refarmingu (jakéhosi „přeskupení“ frekvencí) si pak polepší i v tom, že jejich frekvenční příděly nebudou různě „roztrhané“, ale naopak co nejvíce souvislé. Což velmi vyhovuje nastupujícím mobilním technologiím, které raději pracují se širšími frekvenčními kanály.
Jenže: jak budou moci mobilní operátoři využít pásmo 900 MHz (i 1800 MHz) pro „nastupující“ technologie, když tato GSM pásma jsou (skrze GSM směrnici) vyhrazena právě jen pro GSM technologie?
Odpověď je skryta ve změně tzv. GSM směrnice, která nabývá platnosti právě tento měsíc (říjen 2009), a která tyto pásma otevírá i pro další („nastupující“) mobilní technologie. A i u nás již ČTÚ pilně pracuje na harmonizaci. Neboli na promítnutí příslušných změn i do našeho regulačního prostředí (pro pásmo 900 MHz a 1800 MHz). Navíc, v souladu s unijní legislativou, ČTÚ současně připravuje podmínky i pro nasazení mobilních širokopásmových technologií také na frekvencích, které se uvolní díky ukončení analogového televizního vysílání a v rámci dělení (frekvenční) digitální dividendy zřejmě budou přiděleny právě pro mobilní služby.
Naši mobilní operátoři o těchto změnách samozřejmě ví, již od doby kdy se o nich začalo teprve uvažovat. A to, že s nasazením 3G technologií poněkud „posečkali“, jim nyní umožní plně využít popisovaných změn, jakmile nabudou platnosti.
Mobilní Internet jako past?
Mobilní Internet konkrétně, a mobilní datové služby obecně, ale zdaleka nejsou jen o infrastruktuře, která navíc slouží i k poskytování jiných služeb. Dalšími veledůležitými faktory jsou i způsob zpoplatnění a snadnost používání.
Zde si dovolím vyjádřit názor, že z pohledu zákazníků se mobilní Internet u nás dlouho jevil jako „dobře nastražená past“. Ne ve smyslu nějakého úmyslného nastražení, ale spíše jako důsledek jisté setrvačnosti v myšlení a přístupu operátorů: pro ně to dlouho nebyla „mainstreamová“ služba, a tak necítili (dostatečně velkou) potřebu se jí věnovat, včetně jejího přizpůsobení potřebám zákazníků. Konkrétně se nesnažili výrazně zjednodušit její používání (včetně nezbytného nastavení), ani měnit tradiční „telekomunikační model“ jejího zpoplatnění: platilo se podle míry konzumace, konkrétně podle objemu přenesených dat /nebo podle času). A kdo si nedal dobrý pozor, mohl doslova „prodělat kalhoty“.
Teprve s postupem času přišlo paušální zpoplatnění, které odstranilo nebezpečí „šoku z vysokého účtu“ (v angličtině: „bill shock“), a současně motivovalo zákazníky k tomu, aby službu využívali ve větší míře. Jakmile operátoři pochopili, že musí zákazníkům vyjít vstříc, začali zavádět i různé varianty služeb mobilního Internetu, určené pro využití jen v mobilu či v notebooku apod. A když význam mobilního Internetu náležitě docenili, začali zákazníky motivovat i poměrně lukrativními nabídkami na vyzkoušení zcela zdarma (6 měsíců v případě Vodafone).
Současné statistiky přitom říkají, že již někdy na počátku září jsme u nás měli přes 1,5 milionu aktivních uživatelů mobilního Internetu (ve smyslu aktivních SIM karet). Dostupná čísla také naznačují, že varianta služeb „Internet v mobilu“ je úspěšnější (více používaná) než varianta „Internet v notebooku“: v případě společnosti T-Mobile v poměru 7:1, u O2 přibližně v poměru 3:1.
Jiným zajímavým srovnáním může být to, že O2 hlásí meziročně až skoro trojnásobný nárůst zájmu o svůj mobilní Internet. Naproti tomu český T-Mobile hlásí meziroční nárůst jen o 15%. To je ale ovlivněno i tím, kdy a kdo začal, resp. z jakého základu (v loňském roce) roste.
Mobilní Internet v roamingu?
Úplně jinak to zatím vypadá, pokud jde o mobilní Internet (a mobilní datové služby) v roamingu. Zde je paušální zpoplatnění stále vzácnou výjimkou, a „objemové zpoplatnění“ (tj. podle objemu přenesených dat, případně času) naopak stále dominuje. A ceny jsou opravdu nemalé.
Přínosem pro zákazníka, který hodlá využívat tyto služby v rámci roamingu intenzivněji, jsou alespoň „datové balíčky“, umožňující předplatit si jistý objem dat, které pak v přepočtu na objemovou jednotku vychází levněji. Ale zase je musíte zaplatit všechny, tj. celý balíček. Pokud chcete platit jen za skutečně přenesená data, pak v rámci „běžných“ tarifů jsou ceny stále hodně vysoké:
- U T-Mobile a Vodafone: 60 Kč za 1 MB (cca 2,4€)
- U O2: 238 Kč (cca 9,5 €)
Čtenářům Lupy asi netřeba připomínat, že proti vysokým cenám dat v roamingu již delší dobu bojuje i Evropská komise. Té se podařilo prosadit (za souhlasu europarlamentu i Rady EU) regulaci těchto cen, a to na velkoobchodní úrovni – s předpokladem, že se tato regulace přenese i do koncových (maloobchodních) cen. Od 1. července, kdy příslušné nařízení platí, tak na velkoobchodní úrovni přijde 1M dat v roamingu na 1€, s tím že v dalších letech by tato cena měla ještě dále klesat:
- od 1.7.2009: 1€
- od 1.7.2010: 0,8€
- od 1.7.2011: 0,5€
Jak ale naznačují výše uvedené ceny našich mobilních operátorů, u nás se změny na velkoobchodní úrovni do koncových cen ještě nepromítly. Tedy s výjimkou Vodafone, který si do 18.6.2009 účtoval 170 Kč za 1 MB, místo dnešních 60 Kč.
Opravdu naši mobilní operátoři potřebují tak vysokou marži na svých datových službách, když sami za 1 MB platí 1€, ale svým zákazníkům účtují cca 2,4 (resp. 9,5 €)?
Odpojením proti šoku z vysokého účtu
Když už jsme u nařízení EK k regulaci datových služeb v roamingu, řekněme si ještě o tom, jak se Komise vypořádala s hrozbou „šoku z vysokého účtu“: do března 2010 musí operátoři implementovat pojistku, v rámci které odpojí uživatele po dosažení určité jednorázové útraty. Pokud se konkrétní zákazník se svým operátorem nedomluví jinak (na jiné výši či úplném odstranění pojistky), měla by být příslušná částka standardně nastavena na 50€ (tj. cca 1250 Kč).
Při dnešních cenách by to třeba u O2 odpovídalo odpojení po přenesení pouhých „5 a něco“ MB dat.
Netbooky zdarma?
Pokud jde o budoucnost mobilního Internetu, i zde se řada věcí dá očekávat s větší či menší mírou pravděpodobnosti. Vynechám-li prognózy kolem technologických platforem (třeba: kdy bude LTE reálně dostupné, jakých rychlostí bude dosahovat atd.), stále ještě zůstává řada zajímavých aspektů kolem „uživatelské podoby“ nabízených služeb.
Třeba: přežije dnešní členění na „Internet v mobilu“ a „Internet v notebooku“, když koncová zařízení stále více konvergují k sobě? Když se tradiční mobilní telefony a PDA stávají stále více počítači, a klasické počítače (notebooky) naopak stávají stále více mobilními? Osobně očekávám, že ono dělení služeb podle typu koncového zařízení časem padne, už jen kvůli neschopnosti určit, jaké zařízení je „na konci“. A že pokud budou do budoucna služby mobilního Internetu ještě nějak diferencovány (i co do ceny), pak spíše podle očekávané míry konzumace (podepřené korespondující Fair Use Policy).
Nebo že by se budoucnost ubírala spíše cestou specializovaných připojení pro konkrétní platformu, jako je tomu u iPhone? To je ale otázka spíše na to, zda ještě přijde nějaký jiný obdobný fenomén, jako je iPhone.
A ještě jiný pohled na budoucnost: mobilní operátoři dnes ke svým službám přidávají dotované mobilní telefony i různá další zařízení. Samozřejmě vždy jde o to, na jak dlouho a k jakému „odběru služeb“ se zákazník uváže, a na kalkulaci operátora ohledně toho, jak moc je ochoten zákazníka motivovat skrze dotaci (kterou mu zákazník následně „vrací i s úroky“, skrze odebírané služby).
Do budoucna mohou prostředky na dotace jak klesat (či mizet úplně), tak i zůstat v dnešní podobě či dokonce růst. Vedle toho se ale rychle mění i to, co jde za stejný objem dotací (za stejnou částku) pořídit a zákazníkovi dát.
Už dnes se přitom lze setkat s tím, že když se zákazník uváže na dostatečně dlouho a k odběru dostatečně lukrativní služby, může dostat zcela zdarma (resp. za symbolickou 1 Kč) třeba celý netbook. Příkladem může být akční nabídka O2 na Dell Inspiron 1010 (při úvazku na 24 měsíců k odběru služby O2 Mobilní Internet Plus za 1000 Kč měsíčně).
Ceny různých netbooků ale rychle klesají, díky pokračujícím inovacím a hledáním dalších cest, jak snížit jednorázové pořizovací náklady. Zajímavou je v tomto ohledu například cesta mobilního Linuxu (Moblin-u) na intelských zařízeních MID (Mobile Internet Device), podrobněji např. zde. A na takovéto, čím dál tím lacinější netbooky, poskytované zdarma ke službám mobilnímu Internetu, by s postupem času mohly dosáhnout stále „menší“ zákazníci – a dostávat je od operátorů zdarma.