Vyšlo na Lupě, 5.10.2009
Vytištěno z adresy: http://www.earchiv.cz/b09/b1005001.php3

Stalo se: Obamova administrativa „více uvolnila“ Internet

Zatímco Bushova administrativa nechtěla nic měnit na postavení organizace ICANN a na její roli při řízení celosvětového Internetu, nová administrativa Baracka Obamy projevila více vstřícnosti kritikům současného uspořádání. K 1. říjnu uzavřela s ICANNem novou dohodu, která dává dalším subjektům (včetně EU) větší prostor pro kontrolu a dohled nad tím, co a jak ICANN dělá.

O Internetu se říká, že mu nikdo nevelí, nevládne, ani ho nikdo nevlastní. Tedy jako celku, protože jednotlivé sítě, zapojené do Internetu, mají své vlastníky, kteří svým sítím plně vládnou. 

Ale ani u Internetu jako celku není úplně pravdou, že by mu nikdo nevládnul. Existují totiž konkrétní oblasti, které pro řádné fungování Internetu vyžadují  pevnou a hlavně „jednotnou“ ruku, fungující na vhodné centrální úrovni. Jde především o:

  • standardizaci: tvorbu a publikování technických standardů, tak aby používaná technická řešení byla vzájemně interoperabilní („rozuměla si navzájem“)
  • distribuci IP adres: je třeba dodržet požadavek na unikátnost adres, používaných ve veřejném Internetu
  • systém doménových jmen (DNS, Domain Name System).

I v prvních dvou oblastech existují  „významná úskalí“. Například u standardizace se stále více firem snaží prosadit právě své řešení jako standard Internetu, což dále komplikuje hledání konsensu nad nejvhodnějším řešením. U distribuce IP adres zase tiká časovaná bomba v podobě hrozby brzkého vyčerpání adresového prostoru 32-bitových (a nedostatečně rychlého přechodu na 128-bitové IP adresy verze 6). Ale stále to není nic proti „vášním“, které se odehrávají kolem systému DNS. Což je dáno hlavně tím, že na systému DNS je založen celý „průmysl“ doménových registrací, který v některých případech může být i poměrně lukrativní záležitostí.

I v rámci DNS ale existuje více různých oblastí, z nichž každá je jiným způsobem „citlivá“. Jde zejména o:

  • přidělování práva správy existujících TLD (domén nejvyšší úrovně)
  • zřizování nových TLD domén
  • zavádění národních abeced do systému DNS (skrze systém IDN) na úrovni TLD
  • zabezpečení kořenových name serverů a TLD domén
  • správu zóny nejvyšší úrovně a provozování systému kořenových name serverů

První z těchto oblastí (tj. přidělování práva správy k již zřízeným doménám nejvyšší úrovně) je spíše historickou - a z dnešního pohledu asi již vyřešenou - záležitostí. Týkala se hlavně sporů o to, kdo v dané zemi má být správcem příslušné národní domény nejvyšší úrovně (ccTLD).  V ČR nic takového nikdy nenastalo, ale v několika zemích po světě ano.

Stále otevřenou a dlouhodobě nejkontroverznější oblastí je zřizování nových domén nejvyšší úrovně (TLD), ať již národních, generických či různě sponzorovaných atd.  To proto, že právě zde se přirozeným způsobem otevírají nové prostory k podnikání (pro „průmysl registrací“).

V poslední době ale nabývají na důležitosti i další dvě oblasti: zavádění systému IDN (Internationalised Domain Names) nejen že také otevírá nové možnosti pro „průmysl registrací“, ale řeší i problém odlišných jazyků a abeced. Umožňuje totiž psát jména domén i pomocí znaků národních abeced. No a oblast bezpečnosti je zase o tom, jak co nejlépe zabezpečit celý systém DNS (a to včetně jeho nejvyšších pater, tedy na úrovni TLD a kořenových name serverů) proti zneužití a útokům.

Konečně poslední oblastí (ale jen ve smyslu zde použitého pořadí) je „rutinní provozování“ nejvyšších pater celého systému DNS, zahrnující jak správu kořenové zóny i provozování kořenových name serverů. Což je z pohledu každodenního fungování celého Internetu (který se bez DNS dnes již neobejde) věcí naprosto klíčovou.

Co se změnilo?

Nyní, po tomto delším úvodu, si již můžeme naznačit, čeho všeho se týká nynější „uvolňování“ vlády nad Internetem ze strany USA, resp. nové Obamovy administrativy: jde hlavně o DNS, a i zde především o problematiku zřizování nových TLD, zavádění systému IDN a zabezpečení nejvyšších pater systému DNS. O dohled nad technickou standardizaci se nikdo moc nepere, zatímco koordinaci distribuce IP adres – a hlavně správu kořenové zóny a rutinní provoz kořenových name serverů – drží USA nadále velmi pevně ve svých rukou (a nevydávají ani signály o tom, že by na tom hodlaly něco změnit).

Nic se nemění ani na tom, že záležitosti kolem DNS má ve svých rukou organizace ICANN (Internet Corporation for Assigned Names and Numbers), která vznikla před 11 lety. Stalo se tak v reakci na snahy tehdejší vlády USA (konkrétně administrativy Billa Clintona), která sama chtěla někomu předat „otěže vlády nad Internetem“ - a tak vyzvala internetovou komunitu, aby zformovala nějaký reprezentativní orgán, kterému by mohla část svých kompetencí předat  (podrobněji viz např. můj článek z roku 1998  „Kdo bude vládnout Internetu?“). Výsledkem bylo založení organizace ICANN v říjnu 1998, jako neziskové privátní organizace, zřízené podle zákonů státu Kalifornie.

Vztahy mezi ICANNem a administrativou USA, reprezentovanou  ministerstvem obchodu (DOC, Department of Commerce) v sobě zakotvil dokument, označovaný jako Memorandum of Understanding (MOU).  Ten v určitých aspektech i předepisoval ICANNu způsob jeho fungování.

V dalších letech, již po nástupu prezidenta George Bushe mladšího, jeho administrativa odmítala  na postavení ICANNu cokoli zásadnějšího měnit. A tak původní memorandum (MoU) jen průběžně aktualizovala (prodlužovala) pomocí dodatků, obvykle vždy na tři roky. Poslední dodatek, o kterém se již mluvilo jako o dohodě JPA (Joint Project Agreement) byl podepsán 29. září 2006 a byl termínován do 30. září 2009.

Teprve nynější Obamova administrativa projevila ochotu změnit postavení ICANNU, a do určité  míry tak reagovat na kritiku, která se na jeho fungování v mezidobí snesla. A tak již nepokračovala v praxi dále prodlužovaných dodatků k původnímu MoU/JPA, ale nechala poslední dodatek řádně „dožít“ k 30.9.2009  – a k 1.10.2009 s ICANNem uzavřela zcela novou dohodu s delší platností. Sjednanou po diskusi i s dalšími významnými hráči.

Nová dohoda se jmenuje AOC (Affirmation of Commitments), a už její název napovídá, že navozuje poněkud volnější vazbu mezi zúčastněnými subjekty, resp. poněkud uvolňuje dosavadní vazbu ICANNu na státní orgány USA.  V doslovném překladu by název nového dokumentu mohl znít například jako „ujištění o  oddanosti“, či „potvrzení závazků“ apod.

Historie snah o změnu

Hlavní výtkou, která byla vůči ICANNu vznášena, bylo to, že způsob jeho fungování a rozhodování dostatečně nerespektuje strukturu dnešních „zainteresovaných hráčů“ (stakeholders). Jinými slovy: že je „hodně americký“, že určitou míru vlivu na něj mají i další vyspělé země světa – ale že země třetího světa a nejrůznější další subjekty (včetně OSN apod.) na něj mají jen malý vliv. A že ICANN jim není odpovědný, resp. nemusí jim ze své činnosti skládat účty.

ICANN na takovéto výtky přeci jen určitým způsobem reagoval, když s postupem času poněkud měnil způsob svého fungování, tak aby vliv na jeho činnost získalo více „stakeholderů“. Dělo se tak hlavně formou zřizování poradních orgánů (advisory boards), se skutečně poradním hlasem (a nikoli třeba právem rozhodování či právem kontroly, nebo právem žádat „skládání účtů“ od vedení ICANNu).

Příkladem může být zřízení poradního orgánu GAC (Governmental Advisory Committee) v roce 1999: skrze své působení v tomto orgánu mohou ICANNu radit jak vládní orgány nejrůznějších států, tak třeba i nadnárodní organizace. Dnes má statut člena GAC zhruba 100 států světa, a statut pozorovatele devět nadnárodních vládních organizací (jako ITU či WIPO). Jednání se pravidelně zúčastňuje asi 40 zástupců vlád včetně ČR, kterou aktuálně zastupuje Ministerstvo průmyslu a obchodu.

Důležité je ale postavení orgánu GAC a s ním související možnost radit ICANNu - ale ne rozhodovat, či nějak schvalovat nebo revidovat apod., jak by asi řada  zástupců nejrůznějších subjektů nejspíše chtěla. 

V roce 2003 přišel na řadu další pokus, jak změnit současný status quo: ne ani tak skrze „hlubší proniknutí“ do rozhodování ICANNu, jak spíše cestou odebrání jeho kompetencí a jejich přenosu na jiný orgán - který by již byl „více v moci“ dalších stakeholderů, včetně zemí třetího světa. Konkrétní představa byla taková, že by se mělo jednat o nějakou organizaci (buď již existující či nově zřízenou), spadající pod Organizaci spojených národů (nejspíše skrze její Mezinárodní telekomunikační unii, alias ITU).

Tento pokus, „zakomponovaný“ do mezinárodního summitu o informační společnosti (WSIS, World Summit on Information Society), ale nebyl úspěšný. Stejně jako nebyly příliš úspěšné další záměry summitu, mezi které patřila snaha zemí třetího světa získat od bohatších zemí peníze na rozvoj Internetu (podrobněji viz např. mé články o WSISu). 

Přesto ale měl celý summit WSIS jeden zajímavý výstup: vedl ke zformování mezinárodního fóra IGF (Internet Governance Forum), které diskutuje právě o otázkách dalšího směrování „vlády nad Internetem“. Žádnou faktickou moc (resp. podíl na moci) však toto fórum dosud nemělo.

Co je podstatou nynějších změn?

Kdybych měl stručně charakterizovat podstatu nynějších změn ve vztahu vlády USA a organizace ICANN, zavedených novou dohodou AoC, pak by to shrnul asi takto: ICANN si nadále ponechává autonomii svého rozhodování a nebude muset poslouchat nikoho „zvenčí“ (žádnou externí organizaci, vládu, unii apod.). Mění se ale „kontrola a dohled“ nad činností ICANNu, který bude muset pravidelně skládat účty ze své činnosti. Dosud nad ním měly dohled hlavně samy USA, ale nově to budou i další subjekty. Stále ale nepůjde o kontrolu a skládání účtů nějak „směrem ven“,  vůči externím subjektům, jako spíše „směrem dovnitř“, vůči hráčům již tak zastoupeným v ICANNu. Takže ten, kdo by chtěl ICANN nějak více reformovat, to tak jako tak bude muset udělat  „zevnitř“.

Konkrétně by toho mělo být dosaženo skrze pravidelná tříletá hodnocení („reviews“), která budou provádět „kontrolní komise“ („review panels“), jmenované „zevnitř“ ICANNU: prezidentem ICANNu a předsedou orgánu GAC. Členy těchto revizních skupin (panelů), které budou celkem čtyři (pro čtyři různé oblasti) pak budou opět prezident ICANNu, předseda GAC (zřejmě v každé skupině), a dále zástupci dalších poradních orgánů ICANNu. Vedle nich prý budou moci být členy skupiny/panelu i nezávislí odborníci. Nicméně klíč k jejich volbě a nominaci budou stále držet lidé „zevnitř ICANNU“.

Výstupy, resp. zjištění těchto komisí, budou mít pro ICANN statut doporučení (tj. nebudou formálně závazné). ICANN ale bude muset podle nich „jednat“ (zřejmě zjednat nápravu), a to do 6 měsíců.

Co se tedy fakticky změnilo? Jde hlavně o postavení a roli orgánu GAC (Governmental Advisory Committee), který se z pouhého poradního orgánu (tj. orgánu s pouze poradním hlasem) rázem stává čímsi jako dozorčí radou, resp. orgánem s právem kontroly a dohledu nad činností ICANNU (byť jen v součinnosti se samotným ICANNem, který tak vlastně bude kontrolovat sám sebe).

Svým způsobem je to asi šikovný tak ze strany současné americké administrativy: dát i dalším subjektům určitý podíl na rozhodování ICANNu, ale zase ne až tak velký a spíše jen nepřímý, skrze větší právo kontroly a dohledu. A hlavně realizovaný „zevnitř“, nikoli „z vně“.

Jak reaguje EU?

Na změny kolem ICANNu už stihla zareagovat i Evropská komise, jako jeden z kritiků dosavadního statutu ICANNu. Konkrétně sama komisařka Redingová již v květnu volala pro změně způsobu fungování ICANNu a větším vlivu širšího okruhu stakeholderů, v souvislosti s koncem posledního dodatku MOU/JPA k 30.9.2009. Jinými slovy: hlásila se o větší podíl moci nad ICANNem.

Nyní, když k určité změně došlo, byť zdaleka ne v rozsahu původně požadovaném od EK, se komisařka Redingová zdá být spokojená:

Viviane Redingová, komisařka EU pro informační společnost a média, dnes přivítala skutečnost, že ICANN, hlavní organizace zodpovědná za správu jmen internetových domén, se stane otevřenější a kontrolovatelnější vzhledem k miliardám uživatelů internetu na celém světě. Od 30. září již nebude americká ICANN (Internet Corporation for Assigned Names and Numbers) podléhat jednostranné kontrole ministerstva obchodu Spojených států amerických, nýbrž dozoru kontrolních komisí jmenovaných výborem GAC (Governmental Advisory Committee) patřícímu pod ICANN, jakož i organizací ICANN samotnou, a to za účasti vlád celého světa.

Současně ale již dává najevo, že přemýšlí o tom, jak do ICANNu proniknout ještě hlouběji a jak nad ním  získat ještě větší moc:

Evropská komise je pevně rozhodnuta tuto reformu uskutečnit spolu s partnery ve vládách, podnicích a občanské společnosti. Za tímto účelem budeme hrát aktivní úlohu ve výboru GAC a při jeho další reformě. Výzva spočívá v tom, jak zefektivnit činnost výboru GAC, jehož význam roste, a jak zintenzivnit dialog mezi vládami, podniky a občanskou společností v rámci správního internetového fóra (Internet Governance Forum). Kromě toho budeme pozorně sledovat vliv činnosti organizace ICANN na hospodářskou soutěž. Rovněž bych chtěla vyzvat všechny strany k tomu, aby se aktivně zamyslely nad možností lepšího vnějšího odvolacího postupu proti rozhodnutím správní rady organizace ICANN.

Na místě je tak asi otázka, zda nedojde k ještě většímu zpolitizování činnosti a rozhodování ICANNu. Nebo spíše realističtější otázka: jak daleko až toto zpolitizování dojde?

Náznaky konkrétních dopadů

Nová dohoda mezi vládou USA a ICANNem (AoC, Affirmation of Commitments), svým obsahem také naznačuje určité priority v konkrétních oblastech, kterými se ICANN zabývá. Například dává tušit, že větší prioritu by měla dostat oblast bezpečnosti a zavádění systému IDN na úrovni domén nejvyšší úrovně, a menší naopak zavádění nových (klasických, tj. ne-IDN) domén nejvyšší úrovně.

Ostatně, samo vedení ICANNu v tomto ohledu již zapracovalo, když 30. září vydalo vlastní oznámení o aktuálním postupu při zavádění IDN na top-level úrovni, avizující brzké řádné spuštění  nových IDN TLD (tj. domén nejvyšší úrovně s národními abecedami). Ale to by už bylo na další samostatný článek.

předchozí část  |  další část