pro návrat na domovskou stránku klikni
tiráž článku
Vyšlo na Lupě, 30.12.2008
Rok: 2008
Měsíc: 12
Den: 30
sdílení a tisk
související články

České elektronické komunikace v roce 2008

V roce 2008 spíše jen pokračovaly trendy předchozích let. Dále rostly rychlosti broadbandu a mizely objemové limity. Skončil experiment s vytáčeným ADSL a naopak začal experiment s AžDSL. Wi-Fi oproti očekávání rostlo rychleji než ADSL, a možná i to přimělo Telefóniku ke vstupu do Wi-Fi, byť zatím jen v pilotním provozu. Nahé ADSL zůstalo pro většinu uživatelů nadále nedostupné.

Letopočet s osmičkou na konci, neboli rok 2008, nebyl pro české elektronické komunikace zase až tak přelomový. Nedošlo k žádné invazi, ať již zvané či nezvané, neboť na náš trh nevstoupil žádný (velký) nový operátor, ani fyzický ani virtuální. Snad s exotickou výjimkou vietnamského operátora VNPT, který se specializuje na služby pro místní vietnamskou komunitu.

Stejně tak nedošlo k žádným opravdu zásadním změnám či otřesům. I když právě zde  je asi na místě přidat slůvko „zatím“: finanční a následně i ekonomická krize sice vypukla již v roce 2008, ale konkrétní dopady na zákazníky, operátory a celý trh elektronických komunikací (například v rovině investic či dalšího rozvoje služeb) to bude mít asi až v dalším kalendářním roce. Také v oblasti regulace se zásadní změny stále jen chystaly, v rámci příprav nového regulačního rámce kdesi v dalekém Bruselu. A tak byl rok 2008 v elektronických komunikacích spíše jakýmsi rokem „pokračování a dokončování“ již dříve nastoupených trendů, než rokem revolučních změn. 

Mobilní lesk a pevná bída

Jedním z charakteristických vývojových trendů, který pokračoval i v roce 2008 – a jen nabíral na intenzitě, místo aby slábnul – byl růst mobilního sektoru, na úkor sektoru „pevného“. Kdysi dávno, ještě na přelomu milénia, to byly dva skutečně oddělené ale vzájemně souměřitelné sektory, které spolu soupeřily jak v celkovém objemu výnosů, tak třeba i v počtu přípojek, resp. zákazníků. A například v roce 2000 měl v celkových výnosech ještě navrch pevný sektor, a mobilní sektor ho poprvé trumfnul až v roce 2001. Podobně i s počtem zákazníků, viz obrázek.

Dnes už je ale situace zcela odlišná. Mobilní sektor jednoznačně vyhrál a vede, zatímco klasický pevný sektor, vymezený hlavně skrze pevné hlasové služby, jakoby přišel o svou samostatnou existenci a se stal jen jakýmsi „konvergovaným“ přívěškem sektoru mobilního. Dnes již se mezi největšími hráči na trhu snad ani nerozlišuje, kde vlastně působí: ti skutečně největší jsou všichni mobilními operátory,  ale současně tak či onak působí i v pevném sektoru. Dokonce i Telefónica O2 Czech Republic, která vznikla spojením „pevného“ Českého Telecomu a „mobilního“ Eurotelu, dnes generuje více výnosů z mobilních služeb než z těch pevných: vztaženo jen na hlasové služby vychází poměr těchto výnosů na 3:1.

Původní pevný sektor, obývaný kromě inkumbenta (Českého Telecomu) i řadou alternativních operátorů, také musel projít zásadní změnou: pouze z poskytování pevných hlasových služeb se už nikdo nedokázal uživit, a musel se přeorientovat hlavně na datové služby, resp. broadband. To se ale podařilo jen těm největším alternativcům, jako GTS Novera, Volný (dnes: Telekom Austria Czech Republic) či Radiokomunikacím.

Ti ostatní, zejména ti „střední“, byli pohlceni těmi většími, v rámci celkového trendu ke konsolidaci mezi operátory. To se ale stalo již v předchozích letech, a v roce 2008 již docházelo jen k jakémusi „dočišťování“ konsolidace. Například když mobilní operátor Vodafone koupil český Broadnet, aby posílil své portfolio broadbandových služeb, určených firemním zákazníkům.

Zájem místo ohrnování nosů

Poněkud paradoxně tak na trhu zůstali, vedle těch největších operátorů, už jen ti nejmenší. Mnohdy spíše s lokální působností (například Wi-Fi provideři), či specializovaní na určité specifické služby (například hlasové služby na bázi VOIP, určené i domácnostem).

Je ale zajímavou otázkou, zda i malí operátoři dokáží do budoucna přežít na stále více globalizujícím a konsolidovaném trhu, poté co na něj plně dopadnou následky finanční a ekonomické krize. Zvláště pokud se i oni dostanou do hledáčku zájmů těch největších operátorů, kteří náhle začnou mít zájem expandovat do oblastí a služeb, nad kterými dosud jakoby „ohrnovali nos“. Tedy třeba do připojování domácností přes Wi-Fi, které bylo až dosud téměř výlučnou doménou menších operátorů s lokální působností. 

V tomto ohledu přinesl rok 2008 první významnou vlašťovku, která by mohla předznamenávat celý nový trend. To když se největší operátor, kterým je Telefónica O2 Czech Republic, rozhodl vstoupit na trh  připojování domácností přes Wi-Fi. Byť bez jakékoli publicity a zatím jen v pilotním režimu, ale to není tak podstatné. Důležitá je spíše změna celkového přístupu, v rámci kterého bylo Wi-Fi pro Telefóniku původně spíše „škodnou“, kanibalizující služby na bázi technologie ADSL. No a nyní jej nabízí i sama Telefónica!!

Zajímavý je také způsob, jakým Telefónica vstoupila na pole Wi-Fi: nikoli budováním vlastního zázemí, ale ani akvizicí některého (resp. některých) Wi-Fi providerů. Zvolila cestu spolupráce s již existujícím providerem: prvním byla společnost NetBow.cz, od které Telefónica převzala její zákazníky i s jejich smlouvami, převedla je na vlastní službu (O2 Internet Wi-Fi), a na původnímu providerovi ponechala uživatelskou podporu (podrobněji).

To v jiné oblasti, do které Telefónica mezitím již také pronikla – konkrétně v oblasti optických sítí, FTTx – zvolila jiný postup: místo spolupráce s již existujícími hráči sem vstoupila sama, a sama si buduje (a provozuje) své vlastní optické sítě. Zatím ale jen v malém rozsahu, a podle očekávání v nejlukrativnějších lokalitách (v nově postavených obytných komplexech), kde může očekávat dostatečně bonitní klienty se zájmem o pokročilé služby.

Jak se dařilo ADSL?

Snaha Telefóniky proniknout do Wi-Fi určitě souvisí i s tím, jak se dařilo jejím službám na bázi technologie ADSL, kde právě ona na trhu dominuje.

Ještě počátkem roku 2008 to mohlo vypadat relativně optimisticky. A tak v březnu generální ředitel české Telefóniky, Salvador Anglada, vytyčil dosti ambiciózní cíl: do pěti let zvýšit počet ADSL přípojek na 1 milion. Jak ukazuje první z následujících dvou obrázků, v uvedené době tento předpoklad víceméně znamenal sázku na to, že tempo růstu ADSL zůstane zachováno (alespoň v průměru) po celých následujících pět let.

Jak ale ukazuje druhý z obou obrázků, právě tento předpoklad se v dalších čtvrtletích nenaplnil, když tempo přibývání nových ADSL přípojek dále klesalo. Asi  nejlépe je to vidět na následujícím obrázku, který už není součtový (neukazuje celkový počet ADSL přípojek k určitému datu), ale přírůstkový – ukazuje, kolik nových přípojek přibylo za příslušné čtvrtletí. A právě tyto přírůstky již od roku 2006 poměrně výrazně klesají, snad s výjimkou posledního ročního kvartálu.

Sama Telefónica si samozřejmě byla tohoto trendu vědoma a snažila se na něj reagovat. Jedním z pokusů, který se datoval ještě do poloviny roku 2007, bylo zavedení „vytáčeného ADSL“, alias služby O2 Internet ADSL Start, nabízející ADSL připojení zpoplatněné podle času. Díky tomu mohla být základní cena této služby (ke které se teprve připočítávaly provolané minuty) poměrně nízká, pouhých 179 Kč – což se dobře vyjímalo v nejrůznějších reklamách. Nicméně veřejnost tuto službu nepřijala  a sama Telefónica ji v únoru 2008 přestala nabízet.

Krátce na to, již v březnu 2008, přistoupila Telefónica k jinému tahu: na svých ADSL službách zrušila objemové limity, s platností od 1. dubna 2008. Ani to však nebyl žádný zásadní průlom, ale spíše jen opožděná reakce na obdobný krok kabelového UPC, které limity odbouralo již v červenci předchozího roku.

Jak ale ukazují předchozí grafy, ani to nemělo na zájem o nové ADSL přípojky zásadnější vliv. Ani toto opatření nedokázalo obrátit pokles tempa nových přírůstků na růst.

Přichází AžDSL

Koncem letních prázdnin pak přichází Telefónica s dalším „prorůstovým“ opatřením: razantním navýšením rychlosti na ADSL přípojkách. Opět šlo o určitou reakci na to, jak v mezidobí vzrostly rychlosti na kabelových přípojkách. Jenže ADSL, na rozdíl od kabelových sítí, má některé fyzikální a technické limity, kvůli kterým nemůže zvyšovat rychlost tak výrazně a hlavně plošně, všem zákazníkům, jako si to může dovolit kabel.

Zatímco v případě kabelových sítí je prakticky jedno, jak daleko či blízko se zákazník nachází, v případě ADSL hraje jeho vzdálenost od telefonní ústředny (přesněji od tzv. DSLAMu) naopak zásadní roli: čím dále se zákazník nachází, tím nižší rychlost může jeho ADSL přípojka dosáhnout (navíc ještě v závislosti na kvalitě linky a dalších faktorech). A tak i když by  Telefónika sama chtěla zvýšit rychlost stylem „co to jen jde“, efekt bude u různých zákazníků různý. Jenže jak to rozlišit „byznysově“, cenou služby?

Asi proto Telefónika nezvolila zrychlení „co to jen jde“, ale stanovila dvě nové maximální rychlosti (8 a 16 Mbit/s), odlišené i cenou: varianta 8 Mbit/s zůstala na stejné cenové úrovni, jakou měla dosud nejnižší varianta služby s rychlostí 2 Mbit/s. A jelikož tuto nejnižší variantu má většina zákazníků, z jejich pohledu jde o výrazné zrychlení, se zachováním ceny – byť fakticky až v roce 2009, protože přednost mají nově nabíraní  zákazníci, kteří nové rychlosti získávají okamžitě.

Jenže: nové maximální rychlosti, 8 a 16 Mbit/s, se staly spíše marketingovými rychlostmi, kterými operují nejrůznější reklamní  materiály a kampaně. Skuteční zákazníci na svých skutečných přípojkách získávají rychlosti mnohdy výrazně nižší, podle své vzdálenosti od ústředny (a podle dalších technických parametrů). Právě kvůli tomu jsem si dovolil překřtít takto zrychlenou verzi ADSL na AžDSL: nabízí rychlosti „až“ 8 či 16 Mbit/s, kterých ale bude skutečně dosahovat stále méně zákazníků.

Druhá analýza broadbandu

V průběhu roku 2008 také probíhala v pořadí již druhá analýza relevantního (velkoobchodního) trhu s broadbandem. Realizoval ji Český telekomunikační úřad, tak jak mu to velí pravidla současného regulačního rámce elektronických komunikací – aby na základě takovéto analýzy mohl činit závěry ohledně stavu trhu, a v případě potřeby nařizovat určitá nápravná opatření.

Od první takovéto zprávy, dokončené v roce 2006, se samozřejmě mnohé změnilo. Nicméně, jak ukázaly závěry druhé analýzy, změny byly spíše jen kvantitativní než kvalitativní: opět se ukázalo, že velkoobchodní trh, zredukovaný prakticky jen na ADSL,  není dostatečně konkurenční a že na něm existuje právě jeden subjekt s tzv. významnou tržní silou (SMP, Significant Market Power). Rozdíl je snad jen v míře jeho dominance na velkoobchodním trhu, která v mezidobí dále o něco vzrostla, místo toho, aby naopak klesala).

Druhá analýza si ale nutně musela všímat i situace na maloobchodním trhu. Ani zde přitom k zásadním změnám nedošlo – počty broadbandových přípojek v mezidobí samozřejmě také vzrostly. Nicméně celková struktura našeho broadbandu na maloobchodním trhu se změnila jen málo.

Absolutní počty broadbandových přípojek, ke kterým regulátor dospěl ve své druhé analýze, ukazuje následující tabulka – byť končící už prosincem roku 2007.

 

k 31. 12. 2005

k 31.12. 2006

k 30. 9. 2007

k 31.12. 2007

poznámky

xDSL - O2 (maloobchod)

225 266

404 570

482 433

508 199

 

 

xDSL - O2 (velkoobchod)

48 475

65 227

62 781

61 951

 

 

xDSL - LLU

6 833

23 195

39 687

42 570

 

 

xDSL - celkem

279 853

493 402

585 396

613 220

 

 

CATV - UPC

113 840

185 582

230 655

248 891

 

 

CATV - celkem

132 944

229 780

286 721

309 000

31. 12. 2007

odhad

 

CDMA + UMTS

70 342

119 405

163 292

183 456

 

 

FTTx

17 000

36 000

50 000

55 000

odhady

 

WLL(WiFi, FWA)

210 000

370 000

485 000

520 000

odhady

 

Celkem Celkem

709 063

1 248 587

1 565 409

1 680 676

Penetrace v roce

2007 16,6 %

 

 

Názornější obrázek o tom, že v relativním pohledu se situace až tolik nezměnila (co do zastoupení jednotlivých technologií na maloobchodním trhu), ukazují následující dva obrázky:

 

Na první pohled se ještě nemusejí zdát až tolik podobné, protože jednotlivé technologie jsou v nich různě rozděleny či naopak spojeny. Například ADSL (resp. xDSL) je na levém obrázku reprezentováno jedinou výsečí, s hodnotou 39,5%, zatímco na pravém obrázku je rozděleno do tří výsečí (maloobchodní od O2, velkoobchodní od O2 a na bázi LLU). Pokud jejich hodnoty posčítáme, dostáváme se na celkových 36,4%. Takže v celkovém součtu ADSL mezi oběma analýzami lehce snížilo svůj podíl na maloobchodním trhu, z 39,5% na 36,4%.

Jak se dařilo českému Wi-Fi?

Pokud uděláme to samé s Wi-Fi (včetně FWA), vyjde z toho mírný růst podílu z 29,5% na 30,9%. Což je poměrně překvapivé, hlavně vzhledem k celkovým trendům, které favorizují právě xDSL technologie. Nicméně závěry z analýz jsou jasné: český fenomén, spočívající v nezvykle vysokém procentu Wi-Fi přípojek, nadále pokračuje a ještě se dokonce zvyšuje.

A abychom si nemysleli, že jde jen o záležitost konce roku 2007, ale o obecnější trend, přetrvávající či dokonce eskalující i v roce 2008, ukažme si vývoj způsobu připojení českých domácností, tak jak jej zaznamenal Český statistický úřad. Jeho poslední průzkumy ze druhého čtvrtletí roku 2008 ukazují, že právě v domácnostech začíná Wi-Fi v poslední době výrazně převažovat.

I tento vývoj může být důvodem a vysvětlením toho, proč velký operátor, jakým je Telefónica O2 Czech Republic, náhle mění svůj dosavadní přístup (sázející výlučně na ADSL), a vstupuje i na pole poskytování připojení přes Wi-Fi, viz výše.

ADSL bylo i v roce 2008 stále oblečené

Co je ale příčinou toho, že ADSL v domácnostech prohrává s Wi-Fi? Tedy s technologií, která vůbec není určena k překlenutí poslední míle a připojování celách domácností k Internetu – na rozdíl od jiných variant, jako je právě ADSL, kabel či optika apod.?

Důvodů je jistě více, a jedním z nich je určitě i otázka hlasových služeb. Ty mohou být v případě Wi-Fi připojení příjemným bonusem, poskytovaným zdarma (když zákazník získává VOIP linku bez měsíčního paušálu a platí pouze skutečné hovorné). Naproti tomu v případě ADSL jsou hlasové služby nepříjemnou a drahou přítěží, bez které si ADSL dokonce ani nejde pořídit. Až na výjimky (v podání alternativních operátorů, kteří využívají mechanismus zpřístupnění místní smyčky) je totiž ADSL povinně vázáno na současný odběr hlasových služeb. A nejlacinější paušál od Telefóniky (O2 Mini) přijde na 356 Kč měsíčně. Tolik někdy nestojí ani celé Wi-Fi připojení. 

Možnost objednat si a platit pouze ADSL, a nikoli hlasové služby (tedy tzv. nahé ADSL), byla v roce 2008 stále v nedohlednu. Tedy alespoň pro převažující většinu zákazníků, kteří si ADSL pořídili přímo od Telefóniky O2 Czech Republic. Nahé ADSL nabízeli v roce 2008 jen alternativní operátoři (zejména Volný, resp. Telekom Austria Czech Republic).

Sama Telefónika se přitom v roce 2008 ubírala spíše opačnou cestou, směrem k „balíčkování“: snažila se přimět své zákazníky, aby si od ní pořídili ještě další služby, v jednom společném balíčku. V této své snaze pak byla ochotna zajít hodně daleko a cenu výsledného balíčku opravdu výrazně snížit. Někdy až natolik, aby zákazník jakoby měsíční paušál za pevnou linku skutečně neplatil. Přesněji: aby cena balíčku byla o tolik nižší, oproti součtu cen jednotlivých služeb, aby rozdíl byl srovnatelný s cenou paušálu.

Jenže to je stále něco jiného, než co chce zákazník: ten chce platit co nejméně, za stejný rozsah a objem služeb. Zatímco to, co mu operátor nabízí, je stále více služeb za stejnou (a nikoli nižší) cenu. Jinými slovy: operátor si chce udržet své výnosy, a je ochoten za to nabídnout více služeb. Naproti tomu zákazník chce ušetřit, a dosavadní rozsah služeb mu stačí.

Určitou možnost zasáhnout do tohoto trendu má i regulátor, a v rámci výše popisované druhé analýzy relevantního trhu s velkoobchodním broadbandem. A také ji hodlá využít, i když fakticky asi až v roce 2009: v rámci nápravných opatření k tomuto trhu hodlá Telefónice poskytování nahého ADSL přímo nařídit. Jenže pouze na velkoobchodní úrovni, což znamená, že se to bude týkat pouze tzv. přeprodávaného ADSL (z pohledu Telefóniky:  velkoobchodního), které je jednoznačně na ústupu. V roce 2008 měla tuto formu jen zhruba desetina všech ADSL přípojek.

A kromě toho: regulátor sice nařídí poskytování nahého ADSL (na velkoobchodní úrovni), ale už nebude diktovat jeho cenu, formou cenové regulace. Takže jeho cenu si bude určovat Telefónika sama.

 
© Jiří Peterka, 2011, profil na Google+