Vodafone koupil Broadnet

Konsolidace operátorů na našem trhu není ještě u konce. Nejnověji došlo na společnost  Broadnet Czech, vlastnící licenci na FWA v pásmu 26 a 28 GHz a orientovanou na firemní zákazníky, kterým poskytuje hlasové, datové a internetové služby.  Kupcem je český Vodafone, který si od akvizice slibuje posílení své pozice právě v segmentu firemních zákazníků.

Zprávy o prodeji českého Broadnetu, resp. o jeho koupi  českým Vodafonem, začaly včera plnit titulky odborněji zaměřených informačních zdrojů. Mnohde přitom vyzněly jako malá bomba, kterou dopředu nikdo moc nečekal.

Nicméně informace o tom, že Vodafone má v ruce nákupní košík a již se prochází mezi regály, nebyly žádným tajemstvím.  Řekl to vlastně Vodafone sám, již v březnu letošního roku, kdy u příležitosti své kampaně proti písemným smlouvám vydal tiskovou zprávu, a v ní naznačil i něco ze svých plánů do budoucna:

Rozšíříme portfolio služeb pro firemní zákazníky a zvýšíme náš podíl v tomto segmentu partnerstvím nebo koupí některého z alternativních operátorů.

 Sám jsem to rozebíral zde na Lupě v jednom z tehdejších dílů seriálu Stalo se (konkrétně „Stalo se: koho koupí Vodafone?“).  Tipoval jsem tehdy spíše na nějakou „velkou rybu“ a spekuloval o jménech jako GTS Novera či Radiokomunikace. Dnes už tedy víme, že to dopadlo jinak, a že v síti koupěchtivého Vodafonu nakonec skončil operátor sice o něco menší, ale zase ne nijak malý. Navíc velmi dobře „profilovaný“, tak jak Vodafone potřebuje, bez zátěže v podobě aktivit, které by se Vodafonu až tak moc nehodily do krámu. Ale nepředbíhejme.

Prvním, kdo uhodl a zveřejnil identitu nové akvizice, byl týdeník EURO. Ten již koncem července napsal, že:

Mezi insidery telekomunikačního trhu se před týdnem objevila informace, že mobilní operátor Vodafone vážně uvažuje o akvizici společnosti Broadnet, specialisty na poskytování telekomunikačních služeb firemním zákazníkům.

No a včera byla tato informace oficiálně potvrzena: na mimořádné tiskové konferenci byl  oznámen podpis smlouvy o prodeji. Prodávajícím je americká společnost Comcast, která český Broadnet (Broadnet Czech, a.s.) dosud  vlastnila přes svou nizozemskou dceru Broadnet Holdings B.V.. Předmětem prodeje je 100% akcií  Broadnetu Czech a.s., no a kupujícím je přímo český Vodafone Czech Republic (a nikoli například jeho zahraniční matka).

Integrační proces

Smlouva o prodeji byla podepsána 1. září 2008, a akvizice má být platná od tohoto dne.  Začleňování  dosud samostatného Broadnetu do Vodafonu, neboli tzv. integrační proces,  však samozřejmě nějakou dobu potrvá. Na včerejší tiskové konferenci zazněl odhad kolem jednoho roku.

Tiskové materiály, které Vodafone včera rozdával, obsahovaly ujištění o kontinuitě:

Zákazníci Broadnetu budou i nadále využívat své stávající služby a produkty a navíc získají přístup k firemnímu portfoliu Vodafone.

Nicméně s koncem integračního procesu (cca  za rok, viz výše) by samotná značka Broadnet měla na trhu zaniknout  a příslušná řešení by se do té doby měla stát součástí platformy OneNet, patřící Vodafonu.

Proč právě Broadnet?

Na otázku „proč právě Broadnet“ jistě existuje hned několik odpovědí. Jedna z nejpádnějších může být ta, že právě jeho vlastníci se nechali přesvědčit k prodeji. Další možnou odpovědí pak je to, že právě Broadnet velmi dobře zapadá do toho, co český Vodafone potřebuje.

To, čeho se českému Vodafonu nedostává, je například mobilní 3G infrastruktura. Ale tu má u nás jen TO2 a ve specifické variantě i T-Mobile. Jenže tyto své konkurenty asi Vodafone jen tak nekoupí.

Další věcí, které se Vodafonu dostává méně, než by chtěl, je zájem a přízeň firemních zákazníků. Optimálně těch největších, se kterými lze dělat ty největší zakázky. Právě těmto zákazníkům vyšel Vodafene vstříc tím, když skoro přesně před rokem představil veřejnosti svou konvergovanou službu OneNet (podrobněji).

Podstatou OneNetu není nic jiného, než nabídka všech služeb, které by firemní zákazník mohl potřebovat, a jejich co možná největší integrace. To v dnešní době obnáší jak mobilní, tak i pevné služby, pokud možno vzájemně provázáné i po stránce svého fungování, a ne pouze marketingově (v rámci jediné nabídky). Přitom na poskytování mobilních služeb již Vodafone je patřičně vybaven (tedy až na to 3G).

Ovšem u pevných služeb je tomu jinak: zde Vodafone nutně potřebuje někoho dalšího, kdo by mu poskytl potřebnou infrastrukturu, know how, a optimálně i přinesl koncové zákazníky z firemního segmentu.

Když Vodafone před rokem svou službu OneNet poprvé představoval, u pevných služeb zmiňoval spolupráci s Českými radiokomunikacemi. Už tehdy ale zazněla zmínka i o využití technologií FWA (Fixed Wireless Access), skrze partnery vlastnící  příslušné licence (v pásmu 26 GHz a 28 GHz). Jejich výčet není zase až tak dlouhý, a tak alespoň v kuloárech tehdy zaznělo jedno konkrétní jméno: Star 21.

No, nakonec se tato předpověď vyplnila z poloviny: využití FWA se potvrdilo, ale nikoli už skrze Star21. Dnes již víme, že Vodafone se dohodl s jiným poskytovatelem FWA služeb a držitelem příslušných licencí: Broadnetem. A dokonce ne na partnerství, ale na přímé akvizici Broadnetu.

Znovu: proč právě Broadnet?

Společnost Broadnet (resp. Broadnet Czech) není na tuzemském trhu rozhodně neznámá.

Významným hráčem se stala poté, co se v září roku 2000 umístila na prvním místě ve výběrovém řízení na 3 celoplošné FWA licence pro pásmo 26 GHz. Přesněji: tímto vítězem se stalo konsorcium Broadnet Czech, ve kterém měl Broadnet podíl 70%, a o zbytek se dělily  společnosti Inway (20%) a Telekomunikační montáže, čerstvě přejmenované na Vegacom (10%).

Své FWA služby pak začal Broadnet poskytovat koncem března následujícího roku (29.3.2001, podrobněji). V roce 2004 pak získal ještě další licenci, tentokráte v pásmu 28 GHz.

Ve své době, tedy hlavně po roce 2000, byly do sítí FWA vkládány velké naděje, hlavně pokud jde o rozbití tehdejšího postavení Českého Telecomu (přecházejícího ze stádia monopolu do stádia silně dominantního postavení). Řada lidí totiž očekávala, že FWA sítě dokáží nabídnout své služby skutečně všem zákazníkům, i těm rezidenčním, citlivým hlavně na cenu. Jenže to se nepotvrdilo.

Sítě FWA dostály očekávání, pokud jde o kvalitu a spolehlivost. Ačkoli jsou bezdrátové, dokáží efektivně konkurovat „pevným“ sítím, včetně těch optických, co do kvality i spolehlivosti, garantované skrze smlouvy SLA.  S celkovou kapacitou je to trochu jiné, protože zde možnosti FWA přeci jen nelze srovnávat s rychlostmi, dosažitelnými po optice. Například sám Broadnet dnes nabízí své širokopásmové služby do rychlosti 30 Mbit/s. 

Ale na druhé straně mají FWA významnou přednost právě v tom, že jsou bezdrátové, a nevyžadují tudíž žádnou pokládku fyzických přenosových cest. Pouze instalaci  koncového zařízení (i s anténou), je-li lokalita zákazníka v dosahu některé z již existujících základnových stanic FWA sítě.  A to lze realizovat v řádu dnů, případně i hodin. 

Navíc FWA jsou přenosové sítě, skrze které lze poskytovat široké spektrum služeb :  od hlasových, přes datové, až po internetové. A to nejen v dnes již převažující podobě služeb na bázi protokolu IP, ale třeba i jako klasický TDM hlas.

Jenže je zde i jeden háček, kvůli kterému se FWA sítě dosud nestaly (a nejspíše ani nestanou) vhodnými i pro „masové“ poskytování služeb nejširšímu okruhu rezidenčních zákazníků. V tom smyslu, jak to umožňují například mobilní sítě GSM.

Důvodem je cena FWA technologií : ty sice také zlevňují, ale stále jsou  relativně vysoké. Pro firemní zákazníky to až tak nevadí, protože zde lze příslušné náklady (hlavně na koncová zařízení) rozpustit do vyšších objemů poskytovaných služeb. Ale pro rezidenční zákazníky, kteří čerpají jen minimum služeb a chtějí šetřit každou korunu, to zkrátka není vhodné řešení.

Pro Vodafone to ale není žádnou překážkou: on nepotřebuje další technologii, kterou by mohl zasáhnout masový trh rezidenčních zákazníků. Tu už má, v podobě své GSM sítě. To, co potřebuje, je posílit svou platformu OneNet, tak aby mohl vyjít více vstříc firemním zákazníkům. A zde mu FWA technologie, včetně již existující infrastruktury, zavedeného  týmu lidí s potřebným know how, a dokonce i včetně zákazníků, jistě přijde velmi vhod.

Podle toho, co včera zaznělo, by Broadnet měl mít na 50 vlastních zaměstnanců (plus některé činnosti řešené outsourcingem), výnosy přes 200 milionů ročně, a asi 600 zákazníků (z toho asi 90 z řad největších korporací). Na dotaz o pokrytí  FWA zaznělo pouze poněkud neurčitě, že by mělo být dostupné ve všech větších městech.

Vodafone nekupoval zajíce v pytli

Na závěr jen malý postřeh o tom, že Vodafone asi nekupoval úplného zajíce v pytli. Tím ale nenarážím na činnosti, které se obvykle provádí před akvizicemi podobného typu.

Na mysli mám něco jiného. To, že na začátku  svého působení na tuzemském trhu - už v boji o první FWA licenci v roce 2000 -  Broadnet spolupracoval mj. s Telekomunikačními montážemi, které se v roce 1999 přejmenovaly na Vegacom (viz výše). V té době už ve Vegacomu působil i ing. Pavel Hlavinka (později jako obchodní, a posléze i jako generální ředitel) – a do konce května 2001 působil současně i jako člen dozorčí rady tehdejšího Broadnetu. No a od března 2008 je Pavel HLavinka viceprezidentem českého Vodafonu právě pro segment firemních zákazníků.  Tím pádem i člověkem, odpovědným i za službu OneNet, určenou právě firemním zákazníkům.