Stalo se: Vodafone odložil své UMTS
Český Vodafone měl počátkem roku 2008 spustit svou mobilní síť třetí generace. Nyní už je jasné, že tak neučiní. Návrh na cenzuru Internetu, skrze nový herní zákon, zakazující internetové sázení, je stále ve hře. V Kanadě chtějí plně legalizovat veškeré stahování hudby z Internetu. Za paušál 5 dolarů měsíčně, z každé internetové přípojky.Přístup našeho nejmladšího mobilního operátora k sítím 3. generace byl už od začátku specifický a odlišný od přístupu obou jeho konkurentů. Když se v roce 2001 poprvé „hrálo“ o licence na 3G, tehdejší Český Mobil se rozhodl aukce neúčastnit. Počkal si až na přelom roku 2004 a 2005, kdy již opadla počátečné euforie kolem sítí 3. generace, a už jako Oskar Mobil skutečně získal třetí licenci mnohem levněji. Jen za 2 miliardy, zatímco jeho konkurenti za své licence dali 3,8 miliardy (T-Mobile), resp. 3,5 miliardy korun (Eurotel).
A ještě jednu výhodu Oskar (dnes už vlastně český Vodafone) získal. Pravidla získané licence mu totiž uložila spustit mobilní síť 3. generace nejpozději do konce ledna 2008, a to alespoň na území hlavního města Prahy (resp. na 90% území Prahy). Jeho konkurenti dostali ve svých licencích obdobnou podmínku pro spuštění, nejprve k počátku roku 2005, ale následně jim byla prodloužena až do začátku roku 2007. A tu také splnili, dokonce ještě s předstihem.
Jenže Oskar, mezitím přejmenovaný na Vodafone, své verzi podmínky pro spuštění sítě nedostojí: po loňském pozastavení minulý týden definitivně potvrdil, že start své mobilní sítě 3. generace odkládá o rok (zdroj: ČTK):
Nejmladší tuzemský mobilní operátor Vodafone získal na spuštění sítě třetí generace UMTS další rok. Na dotaz to dnes uvedl generální ředitel společnosti Grahame Maher. Firma měla podle podmínek licence zahájit provoz sítě do konce ledna 2008 na 90 procentech území Prahy, nyní počítá se spuštěním v lednu 2009.
Zajímavé přitom je, že Vodafonu za tento odklad nehrozí vůbec žádná sankce. Původní licence, vymezující nejzazší termín pro spuštění, totiž s přechodem od původního zákona o telekomunikacích k současnému zákonu o elektronických komunikacích přestaly existovat, a s nimi nastoupila úplně nová pravidla (včetně individuálních oprávnění místo původních licencí). Závazek, týkající se termínu spuštění, při tomto přechodu zřejmě „vzal za své“. A tak českému Vodafone dnes stačilo pouhé formální oznámení k regulátorovi (ČTÚ), že konkrétní činnost (tj. provoz mobilní sítě 3. generace) nestihne zavést v původně určeném termínu. Regulátorovi pak nezbylo, než to vzít na vědomí, a vyzvat Vodafone ke zdůvodnění a sdělení nového harmonogramu zavedené UMTS.
Proč?
To, že Vodafone nedodrží původně plánovaný termín, začalo být zřejmé již někdy v září, kdy se na veřejnost dostaly informace o nedohodě s T-Mobile. Ve snaze optimalizovat své náklady se totiž Český Vodafone rozhodl jít cestou sdílení potřebné infrastruktury s dalšími operátory. Jinými slovy usiloval o to, že by (spolu s T-Mobile, případně O2) měli jednu společnou síť, a každý z nich by nad ní poskytoval své služby.
Přesně o rok dříve, konkrétně v září 2006, sám Vodafone deklaroval, že příslušná jednání s T-Mobile zahajuje, viz jeho tehdejší tisková zpráva. Zpravodajství ČTK tehdy dokonce naznačilo, že předběžná dohoda je na světě a uzavření řádné formální dohody je otázkou několika málo týdnů. Nyní tedy již víme, že to bylo příliš optimistické, a že ani po roce se český Vodafone s českým T-Mobile na sdílení síťové infrastruktury nedohodl.
Jaké ale jsou důvody této nedohody?
V informacích ze září letošního roku zaznělo od T-Mobile zajímavé zdůvodnění, které s 3. generací a technologiemi UMTS na první pohled moc nesouvisí:
"Technická řešení, jež jsou v současné době dostupná pro sítě GSM, neumožňují efektivně sdílet sítě a zároveň vyhovět všem požadavkům obou stran. Po důkladné analýze rizik jsme se proto rozhodli v jednání nepokračovat," uvedla mluvčí T-Mobile Martina Kemrová.
Proč je zde odkaz na „sítě GSM“, resp. technologii pro mobilní sítě 2. generace, zatímco sdílení infrastruktury se mělo týkat technologie UMTS a mobilních sítí 3. generace? Vysvětlení lze najít v plánech Evropské unie na uvolnění pravidel při využití již přidělených částí spektra, směrem k eliminaci existujících technologických omezení. Jinými slovy: na frekvencích, které mobilní operátoři dostali ještě pro své mobilní sítě 2. generace, mohou dnes provozovat pouze technologie GSM. Do budoucna by ale toto omezení mohlo padnout, a mohli by zde používat jakékoli technologie, které uznají za vhodné, včetně technologií UMTS, či například CDMA.
Takováto očekávání naznačují i poslední výroky představitelů českého Vodafone:
"Plánované zpřístupnění frekvenčního pásma 900 Mhz pro technologie UMTS je v tomto smyslu velkou příležitostí pro všechny operátory podílet se na zpřístupnění vysokorychlostních mobilních dat co největšímu počtu zákazníků za co nejnižší cenu. Podmínkou je zde však dohoda mezi operátory a Českým telekomunikačním úřadem o rovnoměrném využití 900 MHz pásma jednotlivými operátory," doplnil (generální ředitel Grahame) Maher.
Přitom nižší frekvence, jako právě zmiňované pásmo 900 MHz, jsou obecně výhodnější v tom smyslu, že umožňují vytvořit souvislé pokrytí pomocí menšího počtu základnových stanic. Mobilní operátoři, kteří své stávající sítě GSM provozují právě v pásmu 900 (a také 1800 MHz), by tak vlastně nemuseli budovat novou síť, ale mohli by jen adekvátně upravit již existující základnové stanice v rámci svých stávajících sítí. Vlastně jakoby „přeložit“ novou síť 3. generace přes svou stávající síť 2. generace, na stejných kmitočtech. Jen by asi bylo nutné vhodně „přeskupit“ dosud poněkud „rozházené“ alokace frekvenčních kanálů, tak aby byly co nejvíce souvislé, a také stejně velké pro všechny tři mobilní operátory. Vodafone má totiž v pásmu 900 MHz příděl nejmenší (a jako třetí držitel licence naopak dostal více v pásmu 1800 MHz). Proto asi i ona poznámka ředitele Mahera.
Možnost „otevření“ pásma 900 MHz a jeho využití i pro jiné technologie by mohlo být výhodné i pro ostatní dva mobilní operátory (O2 a T-Mobile), kteří již své mobilní sítě 3. generace začali budovat. Pokud se totiž podíváme na příslušné mapy (zde a zde), jejich pokrytí je zatím dosti řídké a omezené jen na největší města.
Jen mne ale napadá: vyplatilo by se pak mobilním operátorům ještě ono původně zamýšlené sdílení infrastruktury? Není zde pravý důvod toho, že příslušná jednání k ničemu nedospěla?
Internetové sázení: ano, či ne?
Předminulý týden jsem zde na Lupě psal o problematice internetového sázení, a to zejména s ohledem na to, jak se připravovaný „herní zákon“ dotýká Internetu a jak ohrožuje možnosti jeho využití. Pro připomenutí: šlo o to, že navrhovaný zákon by požadoval po všech internetových providerech (byť je ani neumí přesně definovat), aby apriorně blokovali přístup ke stránkám:
- nabízejícím a umožňujícím účast na licencovaných hrách podle zvláštního právního předpisu prostřednictvím sítě Internet, a
- podporujícím jiné zakázané služby a činnosti včetně reklamy na takové služby a činnosti.
Drtivá většina čtenářů, kteří se vyjádřili v anketě pod článkem (95%), to ohodnotila jako cenzuru. V diskusi pod článkem se objevila i informace o tom, že tento návrh byl již shozen ze stolu, a nemá cenu se jím dále zabývat.
Další vývoj ale dokládá, že tomu tak není, a že předmětný návrh je stále živý. ČTK potvrdila, že ministerstvo financí hodlá předložit předmětný návrh vládě příští týden, a to ve tvaru, který požaduje úplný zákaz internetového sázení. A tedy zřejmě obsahuje i ony klauzule, tolik zavánějící cenzurou Internetu.
Zajímavé je, že v mezidobí se objevily i poněkud odlišné informace, alespoň pokud jde o odhodlání resortu financí internetové sázení zakázat. Přinesl je nedávno spuštěný deník E15, za kterým stojí vydavatelství Mladá Fronta. Jeho páteční vydání (14.12.2007) má na titulní stránce hlavní článek, věnovaný právě internetovému sázení, nadepsaný „Internetové sázení se vrací do hry, projedná ho vláda“. Jak už jeho titulek naznačuje, píše se v něm o možnosti povolit internetové sázení. A také o tom, že samotné ministerstvo financí to ještě nevidí až tak jednoznačně, jak se dosud zdálo:
Ministerstvo financí však zatím nemá jednoznačný názor, zda sázení na webu povolit, nebo zcela zakázat. Proto do vlády posílá materiál, který nechává otevřené obě možnosti. ,,Vše se bude odvíjet od diskuse ve vládě," uvedl mluvčí ministra Jakub Haas.
Zajímavé je, že tuto informaci žádný jiný zdroj nepotvrdil, a nejspíše ani nepřevzal. Dokonce ani tituly ze stejné stáje (z vydavatelství Mladá Fronta). Ve stejný den přinesl obdobně laděnou informaci, o tom že MF ČR zvažuje i povolení internetového sázení, také internetový eMAg. Ale ten se odkazoval na postarší zprávu Hospodářských novin z října letošního roku. Samotný iDnes informoval v pátek 14.12. pouze o tom, že MF ČR předkládá do vlády jen jeden návrh (resp. jen jednu variantu, se zákazem internetového sázení), a pouze zmiňuje sesterský deník E15 jako zdroj informací o tom, že MF ČR zvažuje i opačnou alternativu.
To ČTK se na vše zeptala přímo ředitele odboru dozoru nad loteriemi a sázením MF ČR Petra Vrzáně:
"V danou chvíli existuje jedna jediná varianta návrhu nového herního zákona, který v příslušné části, která má upravovat dálkové hraní, explicitně zakazuje sázení prostřednictvím neomezeného počtu účastníků sítě internet," řekl Vrzáň. "Ministerstvo jako předkladatel má jednotný názor, a sice že internetové hraní je třeba zakázat, protože by to bylo další nekontrolovatelné rozšíření hazardu u nás," dodal Vrzáň k informaci, že ve hře jsou varianty dvě. Zároveň ovšem nevyloučil, že se tato úprava může po diskusi ve sněmovně ještě dále změnit.
Hrozba možné cenzury Internetu, coby „vedlejšího efektu“ snahy zakázat internetové sázení, tak nejspíše nadále přetrvává.
Legalizace stahování hudby?
Na závěr si řekněme ještě o jednom kuriózním nápadu, který tentokráte pochází až z Kanady, a také se bytostně týká Internetu. Tamní asociace textařů (autorů textů k písním) totiž navrhuje zatížit každou internetovou přípojku paušální částkou 5 dolarů. Asi kanadských, ale to vlastně není to nejpodstatnější. Tím je naopak to, že by se nemělo jednat o další „autorský poplatek“, za který jeho plátce vůbec nic nezíská. Zde by se naopak mělo jednat o plnou legalizaci stahování hudby z Internetu. Podle představ navrhovatelů by každý platil tuto částku, a už mohl stahovat z Internetu hudbu bez omezení. Nikdo už by ho nemohl žalovat, protože už by to bylo plně legální. Zmíněný poplatek by tak ze stahování odstranil jeho „stigma ilegality“.
Na první pohled to může vypadat jako zajímavý nápad, a snad i realistický přístup k celému fenoménu sdílení hudby po Internetu a jejího stahování. Uživatelé něco zaplatí, autoři něco dostanou, obě strany by mohly být spokojeny, a produkce nové hudby by mohla vzkvétat.
Na druhý pohled už to ale jako dobrý nápad nevypadá. Třeba kvůli tomu, že zmíněný poplatek (ať už je jakkoli velký) by museli platit všichni uživatelé Internetu, resp. za všechny přípojky. Podobně jako rozhlasové či televizní poplatky, bez ohledu na to, zda hudbu z Internetu skutečně stahují – jen kvůli vlastnictví přípojky k Internetu. Navíc, vzhledem k celosvětovému charakteru Internetu, by to nejspíše muselo fungovat po celém světě a jednotným způsobem, aby se předešlo triviálnímu obcházení přes různá zahraniční proxy apod.
Dalším významným argumentem proti uvedeném návrhu je to, že by určitě nezůstalo u jediného poplatku, který by vybírala jedna jediná asociace (zde: textařů). Co až se začnou hlásit další lačné asociace, deklarující zastupování dalších profesí? Výkonných umělců, hudebních skladatelů, zvukařů, producentů, a tak dále. Kdo všechno by se chtěl ještě přiživit? A co další druhy médií, jako například filmy? A co stávající systémy placené distribuce hudby po Internetu, které by toto řešení zcela zlikvidovalo?
Nebo ještě jinak: znamenalo by to současně i zrušení všelijakých autorských poplatků, již dnes vybíraných jen za potenciální schopnost zaznamenávat data? Tedy daně (ve formě autorských poplatků) za všechna CD, DVD, pevné disky, či jiné paměti, a také za kopírky, tiskárny atd.?
Na druhou stranu: současná situace, nehledě na její právní aspekty, není dlouhodobě udržitelná ani z ekonomického hlediska. Pokud ti, kteří se skutečně podílí na vzniku nového obsahu, nedostanou za svou pláci zaplaceno, nový obsah vytvářet nebudou. Jenže jak to zařídit? Jak dosáhnout rozumné a fungující rovnováhy mezi zájmy producentů na straně jedné, a konzumentů na straně druhé? Zcela určitě ne tak, že jedna strana porazí tu druhou, a jednostranně ji vnutí své podmínky. Každá bude muset v něčem ustoupit a něco oželet. Ale cesta k tomu bude ještě asi hodně dlouhá. Zřejmě se na ní setkáme opravdu s nejrůznějšími nápady - a nad každým bychom se měli aspoň trochu zamyslet, zda přeci jen nepřináší něco nového, či alespoň nesignalizuje určitou změnu přístupu.
Co si myslíte o tomto návrhu?